|
Jsou ve světě různá zařízení
neméně důležitá, než kdyby jich skutečně nebylo.
Těmto zařízením povětšině se říká řády. Jsou
tedy řády různého druhu. Řády policejní, řády
disciplinární a všechny tyto řády přečasto
škodí.
Ovšem že v našem případě jedná se o pokrok a
nikdo nemůže tvrdit, že by šlo o nějakou
politickou otázku. Jedná se prostě o nový řád
pro speditéry. Jsou tedy, jak vidíme, vedle
policejních řádů i řády speditérské, jako snad
později budou vynalezeny řády mlynářů a podobně.
A všechny ty řády budou dopodrobna vypracovány
jako nový speditérský řád, budou blažit lidstvo
a způsobovat mu kratochvíli jako řád, o kterém
se zmiňujeme.
Pan Raudnic objednal si pro svého zemřelého otce
pomník někde na venkově. Tento pomník měl býti
dopraven na hřbitov, kde je pochován otec pana
Raudnice.
Objednávka byla učiněna z Prahy. Pan Raudnic
zvolil k dopravě pomníku od venkovské firmy až
na venkovský hřbitov jako na místo určení firmu
pražskou.
Pomník byl jehlan, dva metry vysoký, vážící 420
kg, což jest jistě slušná váha. Jednoho dne
dostal pan Raudnic zprávu, že je pomník hotov, i
nemeškal, došel si do pražské speditérské
kanceláře, kde žádal, aby dle ujednání byl
pomník převezen od venkovské firmy na venkovský
hřbitov.
Uplynulo několik dní. Pan Raudnic vracel se z
procházky domů, když před vraty domu, kde obýval
v bázni boží třetí patro, spatřil dav lidu,
který zřetelně dával najevo, že je rozčilen.
Když přiběhl blíže, spatřil, že osm silných
chlapů snaží se do domu dopravit nějaký pomník.
Lekl se a přistoupil k nim, aby se informoval.
Shledal také, že měl příčinu zblednout, neboť
bylo mu řečeno, že je pomník pro pana Raudnice a
že nelze zde nic jiného dělat, než dopravit mu
pomník do bytu. Hlavní z vůdců těch milých lidí
řekl vzdělaně, že se drží nového řádu, dle
kterého věci při průvozu uschovává firma
speditérská jen osobám svéprávným, a že otec
pana Raudnice, poněvadž je nebožtík, není žádná
osoba svéprávná, pomník že tedy patří živému
panu Raudnicovi jako nejbližšímu příbuznému.
Marny byly snahy pana Raudnice odvrátit
katastrofu.
„Jako svéprávná osoba máte právo na pomník,“
pravil k němu vůdce zřízenců speditérské firmy a
obraceje se k dělníkům, dodal: „Hej rup!“
Šestnáct ruk zvedlo pomník a zatímco pan Raudnic
tiše plakal rozčilením, nesli pomník nahoru přes
úpěnlivé prosby domovnice a pana domácího.
Když ho v třetím patře položili na chodbu, aby
zavolali na pana Raudnice, by jim otevřel byt,
propadl se pomník pod nimi a kromě jiných zabil
dole pana Raudnice.
Poněvadž tím okamžikem přestal být osobou
svéprávnou, hodlá firma dopravit pomník k jeho
nejbližšímu příbuznému. |
