|
Vysoce důstojnému pánu,
panuTadeáši Slídilovi, duch. správci
v Mydlovicích
Vaše Důstojnosti!
Pamětliv výnosů naší veleslavné zemské školní
rady vynasnažil jsem se všemožně, bych ve škole
působnosti mojí svěřené vyplenil onu hlízu mezi
mládeží se šířící, nejhorší ten mor, časopisy
nevěrecké pro mládež, na jejichž nebezpečí
veleslavná zemská školní rada poukázati ráčila.
Ale představte si, Vaše Důstojnosti, moje
překvapení, úžas a rozhořčení, když dostane se
mi do ruky časopis, který jako na posměch má v
čele tituly obou těch zlořečených, veleslavnou
zemskou školní radou zakázaných a knížecí
arcibiskupskou konsistoří zajisté již prokletých
časopisů. Jeden z těch ničemných plátků jmenoval
se „Jaro“ a druhý „Mládí“, a tuhle mi pošta
přinese takový zlořečený šmejd, který se dokonce
jmenuje „Jaro a Mládí“. Zůstal jsem nad tou
socanskou drzostí celý zelený. Chápu dobře ony
ničemné dva plátky, které vychovávají z mládeže
jen rouhače a svatokrádce, po onom svrchovaně
včasném a vpravdě velemoudrém zákaze nadřízených
žalostně pošly a nevěrci volnomyšlenkáři a
rouhači, nemohouce nijak dáti svému vzteku
průchod, vydávají časopis, v němž nás způsobem
nejsurovějším sesměšňují, líčí nás jako blbce a
dávají klukům docela návod, jak se nám, starým
lidem, mají vysmívati, jak za holkama dolízati,
lotroviny tropiti a podobné věci, nad nimiž ježí
se mi vlasy. A aby svůj ničemný a bohaprázdný
švindl zakryli, počínají si jako praví vlci v
rouše beránčím a předstírají, že list tiskne se
u našeho velezasloužilého p. Kotrby, jehožto
zásluhy o věc katolickou nejsou ani miliony k
zaplacení.
Tito ničemníci, patrně nepřejíce skromného
výdělečku zmíněnému předáku našemu,
velezasloužilému o věc katolickou, očernili jej
u J. E. pana arcibiskupa způsobem
nejzáludnějším, chtějíce naň vrhnouti podezření,
že v ryze katolickém závodě svém tiskne takové,
naší svaté víře a náboženství nanejvýše
nebezpečné tiskoviny. Žasnu nad ďábelskou
prohnaností této smečky nepřátel naší svaté
víry, ačkoliv lstivost jejich není mi žádnou
novinkou. Slyšel jsem kdesi, že nějací pumaři na
Rusi vydávali časopis, který byl označen jako
tištěný ve dvorní carské knihtiskárně. Tak i
tito lotři u nás, chtěj íce ujiti zaslouženému
novému zákazu od nadřízených úřadů školních,
domnívají se, že svoji jedovatou otravnou
literaturu tímto způsobem do škol našich
propašují. A aby dovršili svoje zločinné dílo,
předstírají, že zmíněný časopis rediguje řídící
učitel! Nad touto neslýchanou profanací,
svatokrádeží, zneuctěním celého stavu našeho
bědují zrovna jako svatý otec nad neslýchaným
zneuctěním obřadu nejposvátnějšího, jehož
dopustil se žid a zednář Feilbogen se svými
průvodkyněmi. Ba čin tohoto nepřítele křesťanů
lze snad ještě omluviti, že stal se jednou,
avšak rouhání, jehož dopouští se zbloudilý
řídící učitel redigováním nevěreckého listu
každý měsíc, je již hříchem proti Duchu svatému.
Aby však Důstojnost nemyslila, že nadsazuji,
uvádím tyto ukázky:
V březnovém čísle dovídají se kluci, že
„zpanštilá fiflenka Červinková láká hochy za
sebou do lesa“ - chápete, Vaše důstojnosti, jak
poťouchle dělají ti zakuklená náladu pro volnou
lásku? Ale mne neošidí! Starý tatík v té povídce
je líčen jako surovec a sprosťák, který práská
dveřmi, opíjí se, říká: „Jdi ke všem č...,“ a
dělá nedbale kříž. Kdo jen trochu umí číst,
pozná, že tím má býti podryta všecka autorita a
tak mládež uvedena na cestu nepravosti, opilství
a volné lásky- Také ze svatého náboženství
našeho tropí si nepodepsaný (aha!) pisatel
šašky, tvrdě na příklad tohle: „Není naší
povinností, abychom tajemství chápali, nýbrž
abychom jim věřili... Člověk má se snažit, aby
pochopil svým rozumem vše, co se pochopiti dá.“
Tohle mohl napsat jenom nějaký zednář, který si
dělá z naší svaté víry úštěpky. V
„organisačních“ zprávách čtu: „Veledůstojný pan
farář, náš milovaný rádce a vůdce, koupil nám za
čtyřicet korun sólových výstupů, kupletů a her!“
Jaké to poťouchlé na cti utrhání! Na důstojného
pana faráře má býti uvrženo podezření, že kupuje
ony kuplety, kde na obálce jsou nahé holky ze
šantánů, uvnitř odrhovačky a podobné
nestoudnosti. Pan farář by jistě mladé lidi
poslal k panu Kotrbovi a doporučil jim Ludmilu,
Kříž, Marii atd. Jinde povídá synáček
vychovateli: „Já si vás dám vycpat, až umřete!“
Tuhle mi také řekl jeden kluk socanský, bych dal
se vycpat - je vidět, kde původce této
„literatury“ hledat. Ba dokonce nechybí návod k
zlodějství a podvodu, jak svědčí tohle (na
stránce 39): Studenti sešli se v hostinci a
pustili se do housek. Když platili, povídal
jeden druhému: „Člověče, vždyť jsi snědl pět
housek a platíš jen dvě!“ - „Inu, já vím, jen
mlč! Já bych se styděl, že jsem měl tak tyranský
hlad. A to víš, člověk musí dbát přece na
čest!!!“
Když už nic jiného, tohle prozrazuje zřejmě, že
časopis zmíněný je orgánem hostů z laciného
kraje, dlouhoprsťáků, lupičů, podvodníků,
Wasiňských a podobné sebranky, ale nikoliv naší
nadějné, vzorné mládeže katolické, která chodí
na kázání, mše svaté a ministruje panu faráři.
Ale místo toho vidím v onom domněle u
velezasloužilého pana Kotrby tištěném listě
jenom návod k podvodu a krádeži a mravní
zpustlosti. Doufám, vysoce důstojný pane, že
proti hlíze té důrazně zakročiti ráčíte.
Brkoslav Nachmelený, řídící učitel
Panu Brkoslavu Nachmelenému, řídícímu učiteli
Drahý bratře v Kristu!
S hrůzou a ošklivostí četl jsem, že vychází zase
nový nevěrecký plátek určený k otravování duší
mládeže nevinné. Denně modlím se, aby Bůh
dobrotivý pohromu špatného tisku od nás
odvrátiti ráčil. Vždyť i ty jitrnice, které Máry
dnes od řezníka přinesla, byly zabaleny do
nějakých nevěreckých, volnomyšlenkářských novin.
Chápu Vaše rozčilení, že propůjčil jméno své k
redigování takového listu řídící učitel, uvrhnuv
na celý stav pohanu nesmazatelnou. Dopíši ihned
váženému příteli svému, panu profesorovi
Cancalíkovi, by v nejbližší schůzi literárního
kroužku onen záludný nevěrecký list po zásluze
rozebral a odsoudil. Po zjištění bližších
okolností bude onen řídící, který jméno svoje k
takovému zločinnému a svatokrádežnému jednání
propůjčil, udán bez milosti nadřízeným úřadům.
Je to známá židovská lstivost pod rouškou
katolického listu, pod fingovanou firmou vetřít
se v ovčinec náš a páchati zde skutky
svatokrádežné. Feilbogen, Konečný, Wahrmund,
Masaryk, Hilsner, Jelínek - ne, drahý příteli,
ruce se mi třesou a nemohu ani dočisti dnešního
„Čecha“. Do ochrany boží Vás poroučí Váš
Tomáš Slídil
Slovutný Pán pan prof. Jan Kř. Cancálek
v Mydlovicích
Dovídaje se od váženého pana řídícího Brkoslava
Nachmeleného kormutlivou zprávu, že nevěrecký
tisk rozšířen je o nový list pro mládež, který
jako na posměch nese názvy obou, slavnou zemskou
školní radou zakázaných časopisů, prosím Vaši
Slovútnost, byste zmíněný list důkladnému
rozboru podrobiti ráčil, aby ona zhoubná
tiskovina, pode jménem Jaro mládí, prý ve
fingované tiskárně tištěná, ihned v zárodcích
potlačena a úřady školními zapovězena býti
mohla. Do ochrany Pána Boha všemohou-cího Vás
poroučí
Váš starý otcovský přítel
Tomáš Slídil, farář
Panu Brkoslavu Nachmelenému, říd. učiteli
v Mydlovicích
Pane!
Nezasloužil jsem si od Vás takové zlomyslné
mystifikace, jakou jste provedl svým listem,
týkajícím se výborného časopisu Jaro mládí.
Pročítám-li list Váš, pozoruji, že nebyl psán ve
stavu střízlivém, což u Vašeho Blahorodí nebývá
zrovna zvláštností. Avšak tolik soudnosti
zajisté mohl jste si uchovati, byste rozpoznal,
že nejedná se o list nevěrecký, nýbrž o skutečně
reelní a solidní podnik katolický našeho
velezasloužilého p. Kotrby, jak z každé řádky
Jara mládí patrno. Zdá se mi, že Vaše Blahorodí
stýká se asi příliš s modernisty, že jste se
odvážil tak bezohledně se otřít o list eminentně
katolický, jejž řídícímu kritisovati nepřísluší.
Tomáš Slídil, farář |
