|
V sobotním čísle listu Naš puť
jsem četl článek „Poslali k popovi“; jeho autora
udivuje, že v odboru sociálního zabezpečení
neznají dekret o odluce církve od státu a
posílají matku, která přišla žádat penzi po
padlém synovi, krasnoarmějci, k popovi pro výpis
z matriky.
Mne to neudivuje vůbec, protože v sovětských
úřadech sedí všude zmrazení byrokrati, pro něž
by rozumné pochopení doby, která přišla, bylo
přímo hrdinským činem.
Těmto úředníkům zůstane sovětské zřízení
nepochopitelné.
Sloužili caru, sloužili Kerenskému, sloužili
bílým. Když jsme obsadili Ufu, přebarvily se
pouze tabulky nade dveřmi, ale uvnitř zůstali
stejní papouškové, kteří se nesnaží porozumět
tomu, co se děje kolem nich.
Těmto úředníkům zůstane sovětské zřízení zcela
nepochopitelné - nemohou se s novým životem
smířit.
Nic nechápou, dekrety je nezajímají - žijí si
tak mnohem klidněji.
Říkají přitom: „My jsme pouzí služebníci, my
jsme bezpartijní.“
Přitom je strašná škoda, že spousta straníků,
inteligentních lidí a lidí, kteří upřímně
sympatizují se sověty, nemůže najít v Ufě žádné
zaměstnání, protože v sovětských úřadech sedí
bezpartijní tupci, kteří brečí, když se z
úředních místností odstraňují ikony.
Dostal jsem se několikrát do styku se sovětskými
úřady a pozoroval jsem, že v nich život běží
nějak tlumeně.
Leckde ti připadá, že nejsi v sovětském úřadě,
ale v nějakém sdružení státních radů, a čekáš,
kdy ti řeknou, že se do kanceláře nesmí ve
válenkách.
V Národní bance například přijímají dobře
oblečené lidi s nápadným nadšením a oslovují je
„pane“.
Ve finančním odboru správy gubernie dali
natisknout účetní knihy s rubrikou
„Ministerstvo, departement“ a velice se divili,
když jsem jim řekl, že ministerstvo už
neexistuje. Vzmohli se na jedinou omluvu, že je
to „stará forma“.
Všude narážíš na takové „staré formy“.
Rudá záře bije do oken, avšak v místnostech sedí
lidé se vzpomínkami na kadetský život, které v
současné době nezajímá nic než klobása se zelím.
Kdybyste je svlékli, našli byste jim možná na
prsou portrét gubernátora.
Zůstali sloužit sovětské vládě, protože nebylo
kam jít.
Tito bezzásadoví lidé pohrdají vládou sovětů,
nicméně jí slouží.
Nepochopili nový život, jsou zmraženi a roztajou
pouze na svém slunci, které ovšem nesvítí v
sovětském zřízení. |
