|
Počestný obchodník střižním
zbožím Beutler seděl u psacího stolu a psal
upomínky svým dlužníkům, když přišel policejní
strážník a odevzdal mu tuto obsílku:
Vyzýváte se, abyste se dostavil dne 9. 7. o 10.
hodině do č. II na policejní ředitelství jako
obviněný. Nedostavíte-li se, budete předveden.
Počestný obchodník zbledl a udělalo se mu
nevolno. Když přišla jeho manželka, nemohl se jí
podívat přímo do očí. Při pohledu na své dvě
děti, které manželka přivedla s sebou, vstoupily
mu slzy do očí. Nikdy neměl co s policií dělat,
jen jednou mu bylo, když se vracel z výletu s
rodinou, při nějaké demonstraci, ke které se
omylem a nevinně přiblížil, strážníkem vyraženo
na záda jelito plochou šavlí. Tomu už jsou dva
roky. Možná dost, že kvůli tomu jelitu je volán
na policejní ředitelství, neboť byl tenkrát
zatčen, ale hned propuštěn. Usnulo to.
Počestný obchodník viděl před sebou kriminál,
zkázu rodiny. Dítky své viděl v polepšovně, ženu
v donucovací pracovně. Už viděl, jak jeho jmění
konfiskuje stát. Čím déle o tom přemýšlel, tím
více zachmuřovaly se jeho právní pojmy o svobodě
občanů.
Když večer zavřel krám, rozloučil se se zbožím
tklivým pohledem. Kdo ví, zdali zítra uvidí
škatule se šlemi, punčochami, trikoty a plátnem.
Snědl jen půl párku, zato po večeři, než ulehl,
přišla mu na mysl modlitbička, kterou ho jeho
babička učila v dětských letech: Andělíčku, můj
strážníčku!
Pak si náhle vzpomněl na podvodný úpadek a potil
se a vrtěl sebou nepokojně na posteli až do
rána. Kdo ví. Byla to čistá, nevinná duše.
Ráno vypil půl hrnečku kávy a zas mu přišlo na
mysl Andělíčku, můj strážníčku. Otevřel krám a
nemeškal, dav příručímu potřebné rozkazy, zajít
do nejbližšího kostela. Zdálo se mu, že svatí se
dívají na něj přísně. Jen obraz sv. Montána,
žalářovaného třicet let vladařem syrským, díval
se tak nějak kolegiálně na počestného
obchodníka.
Pan Beutler znal životy svatých a věděl, co to
znamená. Čistá jeho duše ani v tomto kostele
nenašla klidu. Svíčkové bábě dal dva pětníky na
svíčky za věrné zemřelé dušičky a bloudil po
ulicích až do desáté hodiny. Díval se na vodu,
na revolvery. Zastavil se také před
materialistickým obchodem, kde viděl nápis:
Koncesovaný prodej jedů. Bylo mu hrozně a
zbytečně utrácel peníze v domečkách se vstupem
dvou až čtyřkrejcarovým. Konečně zaklepal v
čísle II na policejním ředitelství a bledý
vstoupil do všední místnosti.
Policejní úředník přijal od něho obsílku. „Račte
si sednout.“
Počestnému obchodníkovi zdálo se, že to „račte“
má posměšný přízvuk.
Úředník vyňal z pultu svazek objemných listin a
ptal se ho na personálie.
Odpovídal pln zoufalství, kde se narodil.
Po skončení personálií otevřel úředník jeden z
archů, zakýval hlavou a řekl: „Víte zajisté,
proč jste sem volán. Bylo na vás již tolik
stížností, že byl vyslán civilní strážník Josef
Jakubec do vašeho krámu. Přečtu vám jeho
přísežné výpovědi:
Já Josef Jakubec odebral jsem se z nařízení do
krámu podezřelého obchodníka střižním zbožím
Karla Beutlera dne 5. července t. r. o hodině
11., abych vyšetřil, zdali udání udaná na
obviněného mají podklad správný. A seznal jsem
následující. Pan Karel Beutler na mou otázku,
mají-li na skladě šle, předložil mně několik
škatulí k výběru. Ze škatule papírové ve
velikosti asi 40x30 vybral jsem si jedny
pruhované s patentní uzávěrkou. Mohlo být právě
deset minut přes jedenáctou, když jsem se tázal,
co stojí. Pan Karel Beutler odpověděl pevným
hlasem: ‚Jeden zlatý dvacet krejcarů.‘
Podotýkám, že nemohl jsem se přeslechnout,
poněvadž v krámě panovalo úplné ticho. ‚Tedy
tolik stojí?‘ tázal jsem se. A pan Karel Beutler
poznovu odpověděl pevným hlasem: ‚Ano, zlatý
dvacet krejcarů, mohu vám posloužiti lacinějšími
za devadesát a osmdesát krejcarů, ale tyto mohou
se nosit po léta, jsou neroztrhatelné a stojí
jen zlatý dvacet krejcarů.‘ Vyžádal jsem si
stvrzenku, kterou přikládám, kde je psáno opět:
Stvrzuji příjem 1 zlatý 20 kr. za šle systému
‚Paderewski‘. S díky přijal Karel Beutler,
obchodník střižním a galanterním zbožím.
Je to pravda, pane Beutlere?“
„Ano,“ řekl zaníceně počestný obchodník. „Prodal
jsem je za zlatý dvacet krejcarů a mohu
přísahat, že nepocházejí z krádeže.“
„O to tu nejde. Přečtu vám dále přísežné
výpovědi civilního strážníka Věnceslava
Charváta. Týž praví v protokolu:
Zevnější prohlídka krámu obchodníka Karla
Beutlera potvrdila v plném rozsahu předběžné
stížnosti. V prvním výkladu napravo u vchodu
nachází se ve výšce asi půldruhého metru tabulka
s nápisem: ‚Prodávám se ztrátou. Tucet kapesníků
batistových dříve 3 zl., nyní dva zlaté
patnáct.‘ Doleji vyloženy jsou turistické košile
z látky zvané zefír a u nich cedulka: ‚Dříve dva
zlaté, nyní 1 zl. 50 kr.‘. Podotýkám, že jsem se
nemohl mýlit, neboť jsem byl až u skla výkladní
skříně a bylo toho dopoledne úplné jasno. Skříň
kromě toho je na dopolední slunné straně. V
druhém výkladu nalevo shledal jsem vyložené
ponožky s nápisy: ‚12 kr., 28 kr.‘. U
prolamovaných dámských punčoch byla cena: ‚90
krejcarů‘. Také hřebínky do vlasů měly nápisy:
‚Výhodná koupě, jen zlatý čtyřicet‘. Přikládám
fotografii výkladů pana Karla Beutlera, která
dokazuje, že jsem se nemohl mýliti.
Přiznáváte se, pane Beutlere?“
„Ano, ceny jsou nízké. Nevydírám. Zboží
nepochází z krádeže, Prodávám se ztrátou,“
bědoval počestný obchodník.
Policejní úředník vstal: „Odsuzujete se tedy k
pokutě dvaceti korun, popřípadě do vězení na tři
dny pro překročení místodržitelské vyhlášky o
užívání korunové měny na základě vys.
ministeriálního nařízení z roku 1859, tak
zvaného prüglpatentu.“
„Proboha, proč mám platit deset zlatých?“
vykřikl zoufale počestný obchodník.
„Což jste nečetl noviny a vyhlášku?“
„Ne, prosím.“
„Neznalost zákona neomlouvá,“ pravil policejní
úředník a vyložil stručně nařízení o užívání
korunové měny. Kladl také důraz na zachovalost
počestného obchodníka. „Do tří dnů musíte složit
pokutu.“
Pan Beutler dopotácel se do svého krámu a šel za
pult. Právě tam prodával příručí jedné dámě
noční živůtek. „Co stojí, pane šéfe?“
„Tři zlaté dvacet,“ odpověděl pan Beutler, ale
hned se vzpamatoval. Přeskočil pult a objal
kolena dámy, křiče: „Neničte mne, milostivá
paní...“
Počestného obchodníka odvezli do blázince. Má
nebezpečnou fixní ideu, že ještě platí zlatky a
krejcary... |
