Slovníček

Heslo:

Lorelei

„Ich weiß nicht, was soll es bedeuten...“

Text: Heinrich Heine

Hudba: Friedrich Silcher

Na některý inserát nehodil se pochodový nápěv, šikovatel však to chtěl vší mocí přemoct, proto mlátil si pěstí do taktu do stolu a dupal nohama. Oba jeho kníry, slepené kontušovkou, trčely po obou stranách tváře, jako kdyby mu vrazili do každé strany zaschlé štětce od arabské gumy. Jeho opuchlé oči zpozorovaly sice Švejka, ale nenásledovala žádná reakce na tento objev, jenom to, že šikovatel přestal tlouct pěstí a dupat nohama. Přebubnovával si na židli na nápěv „Ich weiß nicht, was soll es bedeuten...“ nový inserát: „Karolina Dreger, porodní babička, doporučuje se ct. dámám v každém případě.“

V románu se nalézá jen text prvního verše Heineho překrásně smutné básně, kterou ještě podpořil svou tesklivou melodií Friedrich Silcher. Je to jeden z pokladů německé kultury z období romantismu. A Hašek dobře věděl, proč píseň dal do souvislosti s cynizmem toho opilce, šikovatele - tlumočníka. Uvádím zde i český překlad od Františka Hrubína. Tak si ten zdařilý český text, a hlavně přednes v několika podáních, vychutnejte...

1.
	Ich weiß nicht, was soll es bedeuten, Daß ich so traurig bin, Ein Märchen aus uralten Zeiten, Das kommt mir nicht aus dem Sinn. Die Luft ist kühl und es dunkelt, Und ruhig fließt der Rhein; Der Gipfel des Berges funkelt, Im Abendsonnenschein.
2.
	Die schönste Jungfrau sitzet Dort oben wunderbar, Ihr gold'nes Geschmeide blitzet, Sie kämmt ihr goldenes Haar, Sie kämmt es mit goldenem Kamme, Und singt ein Lied dabei; Das hat eine wundersame, Gewalt'ge Melodei.
3.
	Den Schiffer im kleinen Schiffe, Ergreift es mit wildem Weh; Er schaut nicht die Felsenriffe, Er schaut nur hinauf in die Höh'. Ich glaube, die Wellen verschlingen Am Ende Schiffer und Kahn, Und das hat mit ihrem Singen, Die Lorelei getan.

1.
	Já sám nevím proč, co to značí, že jsem tak zamyšlen, ta prastará pověst k pláči mě týrá dnes po celý den. Vzduch ochladl, už se stmívá a tiše plyne Rýn, zář slunce dohořívá a na hory pad stín.
2.
	Na skále sedí panna, má démantový pás, je celá ošperkovaná, češe si zlatý svůj vlas. Má zlatý hřeben v hlavě češe a zpívá si, zpívá tak dojímavě, co zpívá, ach, co asi?
3.
	Lodník je dojat tím zpěvem, ten zpěv ho tak ošálí, že upoután luzným zjevem, si nevšimne úskalí. Vír loďku podemílá, už nahnul se její kraj, to všecko způsobila svým zpěvem Lorelei.