Heslo:

Osiřelo dítě

Česká lidová

Hudba:

I-10-01

U samých dveří seděl voják s několika civilisty a vykládal jim o svém zranění v Srbsku. Měl obvázanou ruku, plné kapsy cigaret, které od nich dostal. Říkal, že už nemůže pít, a jeden z té společnosti, plešatý dědek, neustále ho vybízel: „Jen pijte, vojáčku, kdoví jestli se ještě sejdem. Mám vám dát něco zahrát? Máte rád ,Osiřelo dítě’?“
To byla totiž píseň plešatého dědka a opravdu již za chvíli housle i harmonika zakvílely, přičemž dědkovi vstoupily slzy do očí a on zpíval třaslavým hlasem:
Když už rozum bralo,
na mámu se ptalo,
na mámu se ptalo...
Od druhého stolu ozvalo se: „Nechaj si to. Jdou se vycpat. Pověsej si to na hřebík. Odprejsknou s tím sirotkem.“

Český národ miluje smutné a tragické písně. Přiznávám, že stejně tak, jako tomu dědkovi na "Kuklíku", mi vháněla slzy do očí, když mi ji máma zpívala. O zachování pro další generace plačících dědků a dětí se postaral Karel Jaromír Erben ve své sbírce "Prostonárodní písně a říkadla" pod názvem "Sirotek". Erben píseň představuje ve variantách s několika různými konci. Zde naleznete nerozšířenější variantu, končící smrtí dítěte. V další, ne tak kruté, se dítko s matkou shledá ve svém snu. Ve třetí, hororové variantě, si matka dítě vezme do hrobu, a navíc zakroutí krk zlé maceše. Také melodie písně se krajově liší. Zde je zaznamenána ta nejfrekventovanější. Snažil jsem se, aby to opravdu housle a harmonika zakvílely tak, jak to asi zaznělo na "Kuklíku". Umělecky píseň také zpracoval Otakar Ostrčil. Nevím, co si o tom myslet. Mám raději tu lidovou verzi. Tématu se také chytil Ivan Mládek a Libuše Roubychová z toho udělala takovou bžundu, že člověka hned přejde chuť na nějaký ten žal a dá za pravdu lidem od druhého stolu: „...Odprejsknou s tím sirotkem.“.