Heslo:

Adamička hejtman | Adamička policejní insektor

Výklad:

Vlastním jménem Josef Adamička *24.6.1876 Dębica - †3.11.1917 Bělehrad, byl zcel jistě předobrazem románového hejtmana Adamičky. Narodil s v rodině lesního inspektora Josefa Adamičky. Rodina pocházela z Hlízova u Kutné Hory, ale otec sloužil v tehdejší Haliči, kde se narodil jeho syn v  obci Dębica (nyní Polsko). Po absolvování reálky vystudoval  v letech 1892 - 1896 kadetní školu v Krakovské čtvrti Łobzów a 18.8. 1896 začala jeho vojenská kariéra u 24. pěšího pluku. Sloužil krátce i u 11. ženijního praporu a to na různých místech v Haliči. K 91.pěšímu pluku byl převelen dne 1.11.1904. Sloužil v Praze, ale také u detašovaných praporů v Budvě a Kotoru (dnes Černá Hora) a řadě dalších míst. V nedaleké černohorské Mulle (dnes Muo) nadporučík Josef Adamička ve svých 33 letech uzavřel dne 14.3.1910 sňatek s  19letou Hermenegildou rozenou Mallovič. V roce 1913 se jim narodila dcera Bedřiška. V Praze Adamičkovi bydleli nejprve v Bubenči č.p.358 (dnes Šmeralova), později v č.p.979 (dnes Korunovační). Po vypuknutí světové války již 1.8.1915 odejel s plukem do Srbska a je pověřen velením 11.Feldkomanie; 8.9.1914 raněn v bojích na Drině; léčebná a lázeňská péče v Budapešti a Praze do 14.12.1914; dovolená do 4.1.1915, kdy se hlásí ke svému útvaru v českých Budějovicích; stává se velitelem školy jednoročních dobrovolníků; zde se zcela jistě setkal s Jaroslavem Haškem, který do Budějovic dorazil 17.2.1915; 18.3.1915 se stal velitelem VIII. pochodového praporu a odjel s ním na ruskou frontu; od 26.3. do 18.6.1915 velel na ruské frontě II.polnímu praporu. Toho dne utrpěl průstřel pravého ramene. Po dlouhodobém léčení a zdravotní dovolené byl odvelen do Bělehradu k železničnímu vojsku jih, jako přednosta I. oddělení. V Bělehradě se však nakazil tyfem, kterému podlehl dne 3.11.1917. Z dokumentů lze ještě vyčíst, že byl v roce 1917 dekorován vojenským křížem cisaře Karla.

O hejtmanu Adamičkovi se můžeme dočíst i v povídce Gott strafe England. Ironií osudu je, že povídka vyšla v Rusku v časopise Československý voják dne 5.10.1917, tedy necelý měsíci před smrtí hejtmana Adamičky.

 V povídce je i zmínka o tom, že jeho bratr byl policejní insektor. Hašek si to nevymyslel. Osoba policejního inspektora Ladislava Adamičky se objevuje v pražském adresáři z roku 1907, kde je uveden jako okresní inspektor v Bartolomějské ulici č.6, tedy v sídle ústředního inspektorátu. Dochovala se i policejní pobytová přihláška a záznamová karta z roku 1905 v Soupisu pražského obyvatelstva, kde je i důkaz, že Josef a Ladislav byli sourozenci - stejní rodiče.

„To bylo za hejtmana Adamičky, to byl člověk úplně apatický. Když seděl v kanceláři, tu se obyčejně díval do prázdna jako tichý blázen a měl takový výraz, jako by chtěl říct: ,Sežerte si mě, mouchy.’ Při batalionsraportu bůhví na co myslel. Jednou se hlásil k batalionsraportu voják od 11. kumpanie se stížností, že ho nazval fähnrich Dauerling na ulici večer českým prasetem. Byl to v civilu knihař, uvědomělý národní dělník.
,Tak se tedy věci mají,’ řekl hejtman Adamička tiše, neboť on mluvil vždy velice tiše, ,to vám řekl večer na ulici. Třeba zjistiti, zdali jste měl dovoleno vyjít z kasáren. Abtreten!’
Za nějaký čas dal si hejtman Adamička zavolat podavatele stížnosti.
,Je zjištěno,’ řekl opět tak tiše, ,že jste měl povolení vzdálit se ten den z kasáren do deseti hodin večer. A proto nebudete potrestán. Abtreten!’

A tak se to přeneslo do Rakouska. Ve Vídni vydali medaliónky s tím heslem, které světil vídeňský arcibiskup ve Votivním chrámě, a možná že jste viděli reprodukci obrazu vídeňského malíře Dakauera: Nebožtík císař František Josef klečí před oltářem, hledí divoce na kříž, jako by mu šlápli na kuří oko, a pod tím nápis „Gott strafe England!“
Výnosem dolnorakouské školní rady z konce roku 1914 rozkázáno, aby děti vítaly učitele při vstupu do třídy tím pozdravem, a časopis Volksbote von Böhmen vydal v elegantní úpravě tento nápis pro ozdobu veřejných místností a soukromých bytů.
V Praze se navzájem počali tak pozdravovat němečtí židé a přestali teprve tehdy, když v Panské ulici před Prager Tagblattem byli dva po tomto pozdravu kolemjdoucími chodci jako mimochodem ztýráni. A tento pozdrav dostal se nakonec i do c. k. rakouského vojska. U 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích byl v tomto směru na výši doby hejtman Adamička, velitel školy jednoročních dobrovolníků. Byl to muž, kterého nadchla největší pitomost, což měl již v krvi, neboť byl bratrem známého pražského inspektora jízdní policejní stráže Adamičky, na kterého se střílelo z revolveru už roku 1897 při protiněmeckých výtržnostech.