Heslo:

Althof kaprál | Müller svobodník | Sondernummer šikovatel | Dauerling Konrád fähnrich

Výklad:

Tato karta shromažďuje hned čtyři prototypy vojáků, kteří jsou nedílnou součástí asi každé armády. Tupci, ponižující a šikanující vojíny, surovci, kteří si myslí že lidskost , lidské jednání, to co činí člověka člověkem, jsou vlastnosi slabochů, zabělců, které je nutné zašlapat do bláta, nakopat do zadku a neustále ponižovat. Jsou mezi námi od nepaměti  a když to jde praktikují tyto hnusárny i v civilním životě. V podstatě si ve skutečnosti kompenzují svoje komlexy méněcennosti, čili mindráky.

Jaroslav Hašek použil jména těchto exemplářů již ve své novele "Dobrý voják Švejk v zajetí", kterou vydal již v Rusku roku 1917. Z textu je patrné, že to trochu přetvořil a s úspěchem použil v románu. Nepodařilo se ztotožnit tyto záporné románové postavy s nějakými konkrétními osobami i když kruťasů a nelidů bylo v Haškově okolí jistě dostatek. Jen u Dauerlinga je možnost, že toto, dost neobvyklé jméno, utkvělo v Haškově paměti po přečtení otřesné novinové zprávy v roce 1908, kdy jistému učiteli Dauerlingovi zemřelo děvčátko, na kterém vykonával fyzický trest . Také se toto jméno v románovém vyprávění opakuje celkem dvaadvacetkrát a v citované novele dokonce stodvacetkrát.

Poslední dobou vidíme však, že naše pokročilé vojenské kruhy zavádějí nová pojmenování nováčků. U 11. kompanie kaprál Althof používá slova: engadinská koza. Svobodník Müller, německý učitel z Kašperských Hor, nazývá nováčky českými smraďochy, šikovatel Sondernummer volskou žábou, yorkshirským kancem a slibuje přitom, že každého rekruta vydělá. Činí tak přitom s takovou odbornou znalostí, jako by pocházel z rodiny vycpavačů zvířat...

...,Když takové české prase; poučoval rozšafně kaprál Althof,’ nenaučí se ani po třiceti ,nieder’ stát rovně jako svíčka, nestačí mu jen dát pár přes hubu. Rýpni ho pěkně jednou rukou pěstí do břicha a druhou naraž mu čepici přes uši, řekni: ,Kehrt euch!‘, a jak se otočí, tak ho kopni do zadnice, a uvidíš, jak se bude štrekovat a jak se bude fähnrich Dauerling smát.’

 Kaprál Althof, který byl představeným oddělení, kde Švejk měl v prachu baráku svůj kavalec, nazval ho hned dopoledne, krátce po přibytí a roztřídění nových domobranců, engadinskou kozou, svobodník Müller, německý učitel z Kašperských hor, českým smraďochem a šikovatel Sondernummer volskou žábou, vepřovým dobytkem a vyjádřil se, že ho vydělá. Tento projev učinil s takovou odbornou znalostí, jako by celý svůj život ničím jiným se nezabýval než vycpáváním zvířat všeho druhu....

..."Když takové české prase," poučoval kaprál Althof "nenaučí se ani po třiceti 'nieder' stát jako svíčka, nestačí mu dát jen pár přes hubu, ale rýpni ho pěkně pěstí do břicha a druhou rukou naraž mu čepici přes uši, řekni: 'Kehrt euch!', a jak se otočí, tak ho kopni do zadnice a uvidíš, jak se bude štrekovat a jak se bude pan fenrich Dauerling tomu smát."