Heslo:

Apollo

Souřadnice:

50°04'16.4"N 14°25'48.2"E

Výklad:

Tančírna Apollo již neexistuje. Bývala ve dvoraně domovních bloků na Fügnerově náměstí, jak je patrné z inzerátu Beutlerovy taneční školy, která zde tehdy působila. Mimo ni se zde scházely různé další spolky za účelem schůzovním, kulturních vystoupení, Sokolové zde předváděli svá sportovní vystoupení. Zejména však Apollo patřilo tanečním zábavám. Kde přesně Apollo na Fügnerově náměstí bylo, nám napoví například tento článeček, bylo v dosti rozlehlé dvoraně, která byla v prostoru vnitrobloku domů ohraničených Fügnerovým náměstím, Sokolskou, Legerovou a Wenzigovou ulici a patřila k domu č.p.1866. Na stejném místě je dnes podobný objekt, ale nepodařilo se mi zjistit, k jakému účelu slouží dnes. Pro lepší názornost si prohlédněte dvojmapu. Vlevo je letecký snímek z roku 1938, vpravo 2021. O atmosféře v Apollu píše Egon Ervin Kisch ve své knize "Zapovězené lokály a jiné obrázky":

K Apollíčku, Apollu,
půjdeme teď pospolu,
kde host klímá u stolu;
u Apolla, u Apolla,
kde za zvuků čilé polky
primáře zvou hezké holky
do kolečka, do kola.

Od té doby, kdy doktor medicinae Keim tuto písničku zazpíval, uplynulo šest desetiletí, hodně generací nehybných hostů, hezkých holek a přelíbezně k tanci voděných primářů zašlo, a také tančírna »Apollo« na náměstí Fügnerově (mužstvu od 25. ledna 1907 zakázaná) zajisté prožila mnoho změn. Nyní je to obrovský taneční sál se skleněnou, klenoucí se střechou. Zde v neděli a ve svátek, v pondělí, v úterý a v pátek točí se víc než sto párů v kole. Přes to, že vyškoleným zrakem plesového referenta pátráme mezi plesovými hosty, nemůžeme uvěřiti, že by mezi pány, které děvčata vodí k tanci, byl jen jedinký jejich primář... Pravděpodobně lékaři sem nesmějí, nebof tabulka před místností praví: »Veškeré taneční zábavy jsou navštěvovány velmi dobrou a velmi spořádanou společností.« Jestliže přes to došlo zde ke rvačkám, jimž nemohla zabrániti autorita syna hospodského, obávaného zápasníka, ani přísného tanečního pořadatele, svědčí to právě jen o moci lásky a síle žárlivosti, jež strhuje i členy »velmi dobré a velmi spořádané společnosti« k surovostem. Nahoře, na zvýšeném pódiu, zabírajícím čelní
stranu sálu, vyhrává salonní orkestr k tanci, pod pódiem jsou malé pokojíčky. Tam jsou prostřené stoly, a něžný šepot je přerušován hřmotem hudebních nástrojů. Cestující preclíkář nahrazuje studený buffet a snad darování dvou preclíků za čtyři haléře vykoná zde tutéž službu jako jinde pár briliantových boutonů. Zaplatil-lis řád, dostaneš stvrzenku, lístek asi s tímto textem: »S díky vyrovnáno! Prosíme, aby tento lístek byl odevzdán v šatně. Ztratí-li se lístek, nutno platit účet znovu.«

II-02
„O velkej stříbrnej medalii za udatnost, kterou dostal jeden truhlář z Vávrovy ulice na Král. Vinohradech, nějakej Mlíčko, poněvadž byl první, kterému u jeho regimentu utrh na začátku války granát nohu. Dostal umělou nohu a počal se všude chvástat se svou medalií a že je vůbec první a nejprvnější mrzák od regimentu za války. Jednou přišel do ,Apolla’ na Vinohradech a tam se dostal do sporu s řezníky z porážky, kteří mu nakonec utrhli umělou nohu a praštili ho s ní přes hlavu. Ten, co mu ji utrh, nevěděl, že je to umělá noha, tak z toho leknutí omdlel.