Heslo:

Antonín Bouček

Výklad:

*22. 6. 1880 [1] Byl novinářem, spisovatelem, nakladatelem, redaktorem. Spoluzakladatel Komunistické strany Československa.Po studiu na gymnáziu v Křemencově ulici, které musel ukončit pro účast na demonstracích, za kterou byl policejně vyšetřován, získal první novinářskou zkušenost v redakci ¨"Pokrokových listů", periodiku pokrokových socialistů. Následně se politicky orientoval směrem ke komunistickým anarchistům, kde spolupracoval s S.K. Neumannem ve vydávání "Nového kultu"  (1897–1904). Po Neumannově odchodu vydával vlastním nákladem literárně-umělecký měsíčník "Obzory"(1905–06). Krátce pracoval pro týdeník "Zář", ale tíživé finanční poměry ho donutili příjmout místo písaře v kanceláři primátora Karla Groše (do konce roku 1910). Vstoupil do  Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, kde hlavně pracoval v redakci "Práva lidu" až do odštěpení komunistů. Po založení tiskového orgánu KSČ, "Rudého Práva", se stal jeho redaktorem (od 19. 9. 1920 až do odchodu do důchodu 1. 7. 1933). Byl několikrát zatčen a vyslýchán a to dokonce i v Německu před nástupem Hitlera, jako nepohodlný cizinec. Propuštěn byl teprve po zákroku Mezinárodní novinářské unie. V době nacistické okupace se snažil z pochopitelných důvodů na sebe neupozorňovat, přesto šířil české zakázané knihy. Zemřel na rakovinu jícnu 15. 2. 1947.

Mezi jeho významné práce patřily i knihy o Jaroslavu Haškovi zejména "Padesát historek ze života Jaroslava Haška" s předmluvou I. Olbrachta (1923), ve čtvrtém vydání (1938) jako "Kopa historek ze života Jaroslava Haška".

Jaroslav Hašek píše o Antonínu Boučkovi jako příteli a zapisovateli slavného výboru Strany mírného pokroku v mezích zákona , který vydával "Novou edici". Ta skutečně vycházela v letech 1909 -1912, jako první česká bibliofilská edice (vyšlo celkem 10 svazků).

Jiná organizační střediska nové strany

A u Zlatého litru scházívali jsme se všichni. Tři proudy se srazily v jeden mohutný celek a nastalo debatování o všech možných otázkách. To byly plenární schůze. Dle zápisků tehdejšího zapisovatele výboru strany, přítele Boučka, nakladatele a vydavatele Nové edice, sbírky krásných kněh, podávám tu jednu z těch důležitých schůzí.