Heslo:

Božetěch

Výklad:

Příjmení Božetěch se v románu vyskytuje dvakrát. Jednou je to zloděj psů z pražských Košíř, podruhé se jedná o knihaře Josefa Božetěcha z Příčné ulice č.16. Bohužel se toto příjmení v policejních přihláškách vůbec nevyskytuje. Nenalezl jsem ho ani v adresářích z roku 1896 a 1907. Dnes se příjmení Božetěch nevyskytuje nejen v Praze, ale v celé republice. Takže i v těchto případech se nepodařilo zjistit, zda románové postavy s příjmením Božetěch mají nějaký reálný podklad.

S rozevřenými novinami na insertní části vrátil se Švejk. Celý zářil a radostně hlásil: „Je to tam, pane obrlajtnant, tak vám pěkně popisuje pan obršt toho ukradenýho stájovýho pinče, jedna radost, a ještě dává vodměnu 100 korun, kdo mu ho přivede. To je moc slušná vodměna. Vobyčejně se dává vodměna 50 korun. Nějakej Božetěch z Košíř, ten se jen tak živil. Ukrad vždycky psa, pak hledal v inserátech, kdo se zaběh, a hned tam šel.

Roku 1908 někdy v červenci koupal se knihař Božetěch z Příčný ulice v Praze na Zbraslavi ve starým rameni Berounky. Šaty si dal do vrbiček a náramně si liboval, když později vlez k němu do vody ještě jeden pán. Slovo dalo slovo, škádlili se, stříkali po sobě, potápěli se až do večera. Potom ten cizí pán vylez z vody napřed, že musí k večeři. Pan Božetěch ještě chvíli zůstal sedět ve vodě a pak si šel pro šaty do vrbiček a našel tam místo svých rozbitý vandrácký šaty a lístek:
,Dlouho jsem se rozmejšlel: mám - nemám, když jsme se spolu tak krásně bavili ve vodě, tak jsem utrh kopretinu a poslední otrhaný lístek bylo: ,Mám!’ Proto jsem si s nimi hadry vyměnil....

....Panu Božetěchovi nic jiného nezbývalo než čekat, až se zešeří, a pak se oblékl do těch vandráckých hadrů a namířil si to ku Praze. Vyhýbal se okresní silnici a šel přes luka po pěšinkách a setkal se s četnickou patrolou z Chuchle, která vandráka zatkla a odvedla druhého dne ráno na Zbraslav k okresnímu soudu, neboť to by moh říct každý, že je Josef Božetěch, knihař z Příčný ulice v Praze, čís. 16.“