Heslo:

Ján Čulen

Výklad:

Haškův spolužák z obchodní akademie a údajně zapisovatel slovenského akademického spolku Dětvan v Praze a). Prostudoval jsem záznam tohoto spolku v Katastru spolků, ale jméno Čulen s v něm nevyskytuje. Podle toho, co Radko Pytlík napsal, je pravděpodobné, že na fotografii níže, pořízené údajně u Janotů, je zachycen i Ján Čulen). Neví někdo, který z těch mladíků za Haškem byto mohl být?

Ján Čulen pocházel z Brodského na Slovensku (z Brodského spolu s Haškem pořádali své výlety v letech 1900 až 1902. Jeho jméno a podpisy se vyskytují na pohlednicích z těchto cest, které posílali Haškově sestřenici Marii).

Jméno Čulen bylo v Brodském dosti rozšířené. Pro úplnost uvádím všechny dohledané nositele tohoto příjmení se jménem Jan, kteří se narodili nebo byli pokřtěni v období kolem roku 1880 a v matrice není záznam o úmrti před rokem 1903:

• Brodské č.p. 135, *11.10.1888, ot. Štefan Čulen, mat.: Josefa roz. Ecker

• Brodské č.p. 5,  *17.3.1877, ot. Tomáš Čulen, mat. Maria roz. Horny

• Brodské 167 *26.6.1887, ot. Jan Čulen, mat. Marie roz. Hladík

• Brodské č.p. 29 *22.7.1879, ot. Michael Čulen, mat. Eva roz. Antalek

• Brodské č.p. 197 *4.5.1882, ot. Josef Čulen, mat. Helena roz. Gút . Toto je s největší pravděpodobností zápis o narození Jána Čulena, Haškova spolužáka a přítele ze studií.

Podařilo se také nalézt zápis ve Všeabsolventském adresáři Českoslovanské akademie obchodní v Praze, který vyšel v roce 1922 . Dokazuje, že Hašek i Čulen byli v jednom ročníku (1902 A). Bohužel Čulen je zde uveden jako nezvěstný. Jestli je to proto, že ho osud zavál neznámo kam nebo padl není jasné. VHA eviduje jednoho nezvěstného Jana Čulena z Brodského, ale ten se narodil 1894 . To by byl o jedenáct let mladší než Hašek, takže spolu nemohli studovat.

Jméno Čulen Jaroslav Hašek také použil v povídce "Šťavnická idyla".

Kromě borovičky, která byla příliš silná na služební obchůzku, byla ta rána Kalašova báječná, jak se vyjádřili všichni, kteří ji viděli. Nezbývalo mu tedy nic jiného než probrat se z mrákot na posteli v bytu měšťana Čulena, právě naproti dolní bráně, kam ho přenesli. Měšťan Čulen se blaženě usmíval, když zpozoroval, že jeho vlastní vynález, kořalka z dřínků, působila tak blahodárně na policejního inspektora, že týž se zvedl a počal proklínat celý svět. Vrátil se do života, do společnosti a první jeho bylo že se upamatoval na nejlepší nadávky, obvyklé mezi pasáky vepřů na Dolní zemi, kteří je pochytili kdysi od Kumánů.
„Neříkal jsem to?“ vítězoslavně obrátil se pan Čulen k svým synům, „že ta dřínková pijatyka vzkřísí i mrtvého z hrobu?“