Dukla | Dukelský průsmyk

49°25'03.7"N 21°41'46.5"E

Strategický průsmyk umožňující překonat Karpaty. Je více znám z období 2. světové války, kdy v rámci karpatskodukelské operace zde zahynulo nebo bylo raněno asi 52 000 sovětských vojáků, celkové ztráty 1. čs. armádního sboru byly přibližně 7000 vojáků. Na straně nepřítele to bylo asi 77 500 osob.

Během 1. světové války zde probíhaly v období  zimy 1914 a jara 1915 tvrdé boje, které skončily až ústupem Rusů v květnu 1915. Nenalezl jsem žádný pramen, který by uváděl, kolik zde padlo vojáků na obou stranách. V každé případě Dukelský průsmyk je prolit potoky lidské krve. Takové už je lidstvo. Místo, aby ztrestalo krutost strůjců těchto jatek a krveprolévání, připravuje a provádí nové a nové nepřátelské a nenávistné krvavé hodokvasy s ještě větší, barbarsku krutostí.

V románu je první zmínka o Dukle ve vyprávění účetního šikovatele Vaňka, který se bojů v Karpatech skutečně zúčastníl a důsledek: 15.3.1915 byl hospitalizován, zřejmě s omrzlinami. Takže Haškovi o tom jistě vyprávěl. Později, v následující kapitole Vaněk líčí ještě jeden zážitek z Dukly o saniterácích, kteří zachraňovali raněného fähnricha. Ve stejné kapitole je Dukla zmíněna jako místo zrady pražského pluku IR28, jeho dva prapory zde měly přeběhnout k Rusům. Jak to však bylo doopravdy, naleznete zde .

Účetní šikovatel si vzdychl: „Já bych byl toho náhledu, že v takové válce, jako je tahle, kdy je tolik vojska a taková dlouhá fronta, že by se spíš mohlo docílit víc jenom pořádným manévrováním nežli nějakými zoufalými ataky. Já to viděl pod Duklou při 10. marškumpačce. Tenkrát se to všechno odbylo úplně hladce, přišel rozkaz ,Nicht schießen’, a tak se nestřílelo a čekalo, až se Rusové přiblížili až k nám....

...A my byli jen taková záplata. Přišili nás konečně pod Duklu, tam nás rozflákali a my se jeli znovu zformírovat. Jen žádnej kvalt. Všechno se během času vyjasní a na nic se nemusí spěchat. Jawohl, nochamol.

...Neostýchal se ukrást kamarádovi poslední krejcar, a když přišel do gefechtu, tak první prostříhal drahthindernissy, zajmul tři chlapy a jednoho hned po cestě odstřelil, že prý mu nedůvěřoval. Dostal velkou stříbrnou medalii, přišili mu dvě hvězdičky, a kdyby ho byli později nepověsili pod Duklou, byl by už dávno cuksfírou. Ale pověsit ho museli, poněvadž po jednom gefechtu přihlásil se na rekognoscírung a nějaká druhá patrola od jiného regimentu ho našla, jak šacoval mrtvoly. Našli u něho asi osm hodinek a mnoho prstenů. Tak ho pověsili u štábu brigády.“

Potom Švejk počal mluvit o známých rozkazech, které jim byly přečteny před vstoupením do vlaku. Jeden byl armádní rozkaz podepsaný Františkem Josefem a druhý byl rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda, vrchního velitele východní armády a skupiny, kteréž oba týkaly se událostí na Dukelském průsmyku dne 3. dubna 1915, kdy přešly dva bataliony 28. pluku i s důstojníky k Rusům za zvuků plukovní kapely.....

...„Jedině mým přičiněním a zásluhou,“ řekl účetní šikovatel k Balounovi, „zůstal jste buršem u pana obrlajtnanta. Měl jste být přeložen k sanitě a odnášet raněné z gefechtu. Pod Duklou šli od nás saniteráci třikrát za sebou pro jednoho raněného fähnricha, který dostal bauchschuss před drahtindernissama, a všichni tam zůstali, samý kopfschuss. Teprve čtvrtý pár ho přines, ale než ho odnesli na hilfsplatz, byl fähnrich nebožtíkem.“

Útok ruské pěchoty na rakousko- uherské pozice u Dukly v únoru 1915