|
Jan Vaněk
"...takto drogista Vaněk z Kralup." je reálná osoba, o které bylo
nashromážděno nejvíce údajů. Narodil se na pražském Žižkově, Štítného,
č.p.388 , dne 3.5.1888 v rodině Josefa Vaňka, truhlářského pomocníka a
Barbory rozené Štěpničkové.
Vyučil se drogistou a na drogistickou praxi šel do Kralup do drogerie Josefa
Kysely v Jungmannově ulici. Dům Josefa Kysely a vlastně celá levá část ulice
byly zbořeny při přestavbě dráhy v roce 1980. Dnes je zde pěší zóna. Vaněk
si také odsloužil 3 roky vojenské služby v letech 1910 - 1912, vycvičen pro funkci
Rechnungs-Unteroffizier, účetní poddůstojník. Dne 24.8.1913 se oženil v Praze na
Letné, v kostele sv. Antonína, s Boženou, rozenou Roubalíkovou z Prahy .
V zápisu o sňatku je již uváděn jako majitel drogerie v Kralupech, č.p.
95
.
Shodou šťastných náhod Vaňkův dům je zachován a dokonce je zde stále i
drogerie.
Že byl Vaněk
podnikavý muž dokazuje i plán z roku 1924, uložený na místním stavebním
úřadě, na zřizení výkladních skříni na jeho domě.
Hned
při mobilizaci v roce 1914
narukoval do Č. Budějovic k IR91, se kterým
odejel na srbskou frontu. Až na několik kratičkých přestávek absolvoval
celou válku na bojištích v Srbku, Karpatech, Haliči i Itálii. Domů se vrátil
až koncem roku 1918. Byl dvakrát raněn, poprvé v Srbsku 1.3.1915, podruhé
26.1.1916. Byl celkem čtyřikrát vyznamenán. Je to vidět na této fotografii
.
Je pořízena
pravděpodobně v Brucku nad Litavou koncem války a Vaněk je druhý zprava.
Vypadá to, že byl dekorován dvěma stříbrnými medailemi, jednou bronzovou za
statečnost a železným záslužným křížem. Podle rukopisu "Válečné dějiny
c.a.k. p. pl. č. 91" uloženého ve VHA, byl již v srpnu 1914
dekorován stříbrnou medailí za statečnost. Druhá jeho medaile za statečnost
byla bronzová. Byl sice navržen opět na stříbrnou, ale jak píše ve svém
deníku: Dostal jsem bronzovou.
Dekorován byl dne 18. 8. 1915. O udělení další stříbrné medaile a železném
kříži nebyly nalezeny žádné záznamy. Jen v jeho deníku je strohý záznam dne
14.7.1915 : Byl jsem dekorován.
Bohužel neuvádí čím byl dekorován.
Válečné útrapy se nutně podepsaly i na jeho
zdraví. Zemřel ve věku 39 let na cirhosu jater dne 25.8.1927, pochován byl
na Olšanech 29.8.1927.
V roce 2012 byly jeho ostatky vyzvednuty a pochovány v rodinném hrobě na
kralupském hřbitově.
Jak jsem již uvedl, řada informací pochází
z Vaňkova deníku, který si začal psát 30.6.1915. To je datum, kdy náhradní
prapor odjel z výcvikového tábora v Brucku n. L. na haličskou frontu. S tímto transportem odjíždí i
Jaroslav Hašek i řada dalších románových hrdinu. Poslední zápis v deníku je
ze 14.12.1918. Se svolením paní Hany
Svobodové, pravnučky Jana Vaňka, si deník můžete přečíst na této stránce nebo na samostatné
stránce .
Se svolením
paní Hany Svobodové si můžete přečíst ještě Vaňkův zápisník s názvem
"Upomínky na moji vojančinu". Vaněk zde podává svědectví, jak probíhala jeho
základní vojenská služba v letech 1910 - 1912 |
|
Nadporučík Lukáš chodil rozčileně po
kanceláři 11. maršové roty. Byla to tmavá díra v baráku roty, přepažená z
chodby prkny: Stůl, dvě židle, baňka s petrolejem a kavalec.
Před ním stál účetní šikovatel Vaněk,
který zde .kázat to
místo, kde leží v blátě? Že hned nějakej pes přiběh jako na zavolanou, popad
ho a odnes? Ježíši Kriste, já ti tak nafackuju hubu, že budeš mít hlavu jako štandlík!
Ještě mně, ta svině, zapírá. Víš, kdo tě viděl?
Zde rechnungsfeldwebl Vaněk.
Ten přišel ke mně a povídá: ,Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že to vaše
prase, Baloun, vám žere oběd. Dívám se z okna a on se cpe, jako by nejedl
celý týden.’ Poslyšte, Sie Rechnungsfeldwebl,
nemohli jste opravdu vybrat jiný dobytek pro mě než tohoto chlapa?“ |
