Heslo:

Kristián černoch

Výklad:

Jak už jsme poznali Haškovy mystifikační vlohy, je zcela samozřejmé, že jsem se musel pokusit zjistit, spolu se svým přítelem Jomarem, jak to s tím Kristiánem v Praze bylo. Nevěřili jsme od počátku, že by si ho Hašek, nebo potažmo Švejk jen tak vymyslel.

Nejprve jsme objevili kratičkou zmínku u Egona Ervina Kische v knize "Mein Leben für die Zeitung 1906‑1925" [Můj život v letech 1906 - 1925] v kapitole "Brief aus Trencsin‑Teplitz" [v dopise z Trenčianských Teplic]: Also stehe ich auf, nachdem ich genug gewonnen habe, und gehe ins Vorderzimmer und setze mich zu einem Tischchen und lasse mir vom Neger Christian (ja ja, dem aus dem Café Louvre und aus dem Café Parlament!) eine Schale Schwarzen bringen und lese die Blätter. [volně přeloženo: Tak jsem, až poté, co jsem vyhrál dost, šel do přední místnosti a černoch Kristián (ano, ano, ten z Café Louvre a Café Parlament!) mi přinesl šálek černé a já si přečetl noviny.].

Tím bylo stvrzeno, že Kristián existoval a že dělal číšníka v kavárně "Café Louvre", která existuje dodnes na Národní, dříve Ferdinandově třidě. Při své návštěvě "Café Louvre" v roce 2011 Jomar nelenil a  ukořistil propagační letáček, kde byla zpráva o Kristiánově smrti, ale hlavně jeho portrét. Později se Jomarovi podařilo odhalit, že to bylo převzato z Večerního Českého slova. Následně se zadařilo nalézt několik dalších zpráv a dokumentů, ze kterých lze sestavit stručný Kristiánův životopis.

Kristian (Christian) Ebenezer se narodil křesťanským rodičům Karlovi a Terezii, již jako svobodný občan dánského království (otroctví bylo zde zrušeno v roce 1848), dne 2.10.1890, v městě Christiansted na ostrově Svatého Kříže (St. Croix, dnes Virgin Island), jež je součástí dnešních amerických Panenských ostrovů v Malých Antilách. Tehdy ovšem patřil ostrov dánské koruně. Rodiče mu poskytli základní vzdělání. Pro jeho znalost anglického a dánského jazyka si ho v jeho dvanácti letech oblíbili čeští inženýři z pražské Daňkovky, kteří na ostrově zřejmě stavěli továrnu na zpracování cukrové třtiny a kterým zřejmě posluhoval. V roce 1903 s nimi přijíždí do Prahy, kde se v krátké době stává populárním číšníkem nejprve v Louvru pana Antonína Pelce a později jako vrchní číšník i v jiných pražských i mimopražských podnicích, nakonec pracoval jako vrátný . Jeho životní společnicí byla Božena Hanušová, původem z Mladé Boleslavi, se kterou se měl oženit již v roce 1916. Ze sňatku nakonec nebylo nic, ale nakonec se sňatek přece jen konal dne 20.2.1924, ale bohužel nedlouho potom, dne 4.10.1924 umírá Kristián ve Všeobecné nemocnici v Praze na Karlově náměstí na TBC. Pohřeb žehem měl 7.10.1924 v pražském krematoriu na Olšanech. Nepodařilo se zatím nalézt matriční záznam o sňatku ani v Ml. Boleslavi, ani na Král. Vinohradech.

Jaroslav Hašek Kristiána zcela určitě znal. Ještě dávno před tím, než o Kristiánovi píše v románu, je v "Denním hlasateli", který vycházel v USA jako časopis věnovaný zájmům československého lidu v Americe, vytisknuta Haškova povídka "Silvestr pana Pažana", kde je o Kristiánovi kratičká zmínka, jak umí dobře pít pivo.

Hašek ale "přibásnil" v románu Kristiánovi  toho habešského krále i jeho vystupování v cirkusu na Štvanici.

Pro další badatele zde nastává další úmorná práce zjistit, zda měl náš černoch Kristián nějaké potomky, zejména toho chlapečka, kerej byl úplně bílej. Také je nutné v budoucnu prověřit, zda nebyl náhodou odveden a čirou náhodou se skutečně nedostal s pěším plukem č.28 do ruského zajetí.

P.S.
Jomar je šťastný a asi i trochu pyšný, protože mi napsal: On byl pravy cerny skandinav! Jediny skandinav v Svejku, tak v tom dobe asi stale dansky obcan (skoro norsky obcan)!  

„S tím vzájemným pářením,“ poznamenal Švejk, „je to vůbec zajímavá věc. V Praze je číšník černoch Kristián, jehož otec byl habešským králem a dal se ukazovat v Praze na Štvanici v jednom cirku. Do toho se zamilovala jedna učitelka, která psala básničky do ,Lady’ vo pastejřích a potůčku v lese, šla s ním do hotelu a smilnila s ním. jak se říká v písmu svatým, a náramně se divila, že se jí narodil chlapeček úplně bílej. Jó, ale za čtrnáct dní začal chlapeček hnědnout. Hněd a hněd a za měsíc začal černat. Do půlroku byl černej jako jeho tatínek, habešskej král"...

...„Případ vašeho černocha Kristiána,“ řekl jednoroční dobrovolník, „třeba promyslit i ze stanoviska válečného. Dejme tomu, že toho černocha odvedli. Je Pražák, tak patří k 28. regimentu. Přece jste slyšel, že dvacátý osmý přešel k Rusům. Jak by se asi Rusové divili, kdyby zajali i černocha Kristiána. Ruské noviny by jistě psaly, že Rakousko žene do války svá koloniální vojska, kterých nemá, že Rakousko sáhlo už k černošským reservám.“

"...Každý přece nemůže býti černý jak černoch Kristián — to je zvláštní, kamaráde, že ten černoch neumí ani slova anglicky, poněvadž jest v Praze už 16 let, ale pít umí. Vezme takhle sklenici, vypije ji — žbluňk — otočí k světlu a je prázdná..."