Heslo:

**) Alois Hatina

Výklad:

*9.5.1886-†3.9.1950 Haškův přítel, pražský antimilitarista, redaktor časopisu národně socialistické mládeže "Mladé proudy", později časopis "Směr", odsouzený v procesu s antimilitaristy v letech 1907 - 1910 na dva roky žaláře, spolu se svým kolegou Emilem Špatným. Nakonec se stal poslancem parlamentu ČSR.

Hlavně to byl člověk, který pro nás, spolu s Mengerem, zachránil rukopis "Politických a sociálních dějin strany mírného pokroku v mezích zákona". Jak to všechno bylo, si můžete přečíst v ediční poznámce knižního vydání "Dějin":

Z ediční poznámky ke knize Jaroslav Hašek - Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona; editoři Zdena Ančík, Radko Pytlík a Milan Jankovič; Československý spisovatel 1963

Rukopis Politických a sociálních dějin strany mírného pokroku v mezích zákona měl téměř stejně dramatický osud jako jeho autor. Hašek jej předal v roce 1912 nakladateli Karlu Ločákovi, vydávajícímu Veselou Prahu, Letem světem, kalendáře atd., který mu na rukopis poskytoval zálohy. Když však K. Ločák zjistil, že tyto humoristické anály nejsou tak „veselé“, jak si sliboval, že je to ostrá satira na mnoho tehdejších vlivných činitelů českého života a že u čtenáře nebudou mít asi takový úspěch, jak doufal, rukopis uložil do šuplíku a netiskl jej. Rukopis pak K. Ločák prodal Aloisu Hatinovi, Haškovu dobrému příteli a často i mecenáši, s nímž se spřátelil v anarchistickém hnutí. Teprve po smrti Jaroslava Haška v roce 1924 a 1925 objevilo se v časopise Směr, který Hatina redigoval, deset kapitol Dějin (roku 1924: Perzekuce člena nové strany K. Pelanta, Revolucionář Ziegloser, roku 1925: V zajetí Kartagiňanů, Pelantova aféra, Dr. K. Hugo Hillar, Básník Racek, Šéfredaktor Českého slova Jiří Pichl, Česká Panna orleánská, slečna Süssova, Den voleb a Přednáška o volebním právu žen). U Hatiny objevil rukopis životopisec Haškův Václav Menger v roce 1936 a vypůjčil si jej ke studiu. Hatina mu rukopis půjčil s podmínkou, že Menger z něho nebude tisknout ukázky v časopisech, protože to byla satira také na národně socialistickou stranu, jejímž byl A. Hatina funkcionářem. V. Menger, ocitnuvší se tehdy ve svízelných finančních poměrech, porušil slib daný Hatinovi a rukopis zanesl J. Fučíkovi, který z něho v roce 1937 začal otiskovat ukázky v Rudém právu. Když Rudé právo otisklo 23 kapitol, z nichž některé byly zesměšněním národně socialistických funkcionářů, A. Hatina Mengrovi rukopis odebral. Ku konci r. 1938 šel V. Menger znovu prosit A. Hatinu o zapůjčení rukopisu ke studiu, zapřísahaje se, že tentokrát nebude již otiskovat ukázky, a Hatina naštěstí vyhověl jeho úpěnlivé prosbě a rukopis mu znovu půjčil. V roce 1939, když němečtí fašisté obsadili Prahu, byl pronásledován i Alois Hatina, a jeho knihovna, v níž předtím uchovával i Haškův rukopis, byla úplně zničena. Rukopis přečkal nacistickou okupaci u Václava Mengra. A tak Dějiny vycházejí v plném znění teprve nyní, dvaapadesát let poté, co byly napsány.

Skupina internovaných na policejním ředitelství, údajně 1.3.1915. To ale není možné, protože Jaroslav Hašek, nahoře vedle toho muže se zdviženou rukou, byl v té době od 17.2.1915 u svého regimentu v Českých Budějovicích. Hatina je asi ten muž vedle Haška.  Pod Haškem je muž s černým plnovousem, to by mohl být Michael Kácha. Bohuslav Vrbenský je ten sedící muž vpravo ve světlém kabátě. Sedící, druhý muž zleva je Jindřich Trnobranský. Kdybyste ještě někoho poznali, rád doplním. NAČR fond 1302