Heslo:

Heveroch

Výklad:

Antonín Heveroch byl významný český psychiatr a neurolog * 19. 1. 1869 † 2. 3. 1927. Napsal v roce 1901 mimo jiné knížku „O podivínech a lidech nápadných“, ve které popisuje chování a projevy pacientů trpících psychopatií či poruchou osobnosti. A podle této knihy zřejmě onen muž inteligentního vzezření simuloval paralytika. Nedlouho před smrtí zakoupil Jedovou chýši, aby mohl rozšířit ústav pro choromyslné.

Jaroslav Hašek měl s MUDr. Heverochem a jeho ústavem pro choromyslné také své zkušenosti.Stalo se to  po neslavném Haškově  neúspěchu jeho "Kynologického ústavu", kdy se hlavně jeho žena Jarmila musí před soudem zpovídat z nekalých praktik a padělání psích rodokmenů. Firma totiž byla napsána na ni. Asi z těchto důvodů se Jarmila s Jaroslavem Haškem rozchází. Hašek zřejmě procházel těžkou duševní krizí, kterou se snažil řešit dne 10.2.1911 skokem z Karlova mostu . A tak se Hašek ocitá v  blázinci, kde kraloval pan doktor Antonín Heveroch. Hašek zde pobyl do 27.2.1911, kdy si ho odsud odvádí usmířená Jarmila. Na Haška pobyt v blázinci silně zapůsobil a inspiroval. Takto sepsal jeho vyprávění o pobytu v tomto zařízení Václav Menger: Hašek nejprve úporně mlčel a v duchu si rychle režiroval celou další scénu podle Heverochovy diagnostiky chorob duševních, kterou dobře znal. (O celé této historii zmiňuje se v jedné povídce, kterou jsem nalezl v rukopisné pozůstalosti.) [Menger má na mysli povídku "Psychiatrická záhada"] Ještě na Karlově mostě, kdy ho Hurych tahal se zábradlí, napadlo jej, že by si mohl zahráti nejen na sebevraha, ale i na blázna. Nyní se mu naskytla nejvhodnější příležitost. Na policii ho dobře znali a nijak je nepřekvapilo, že "blázní". Věřili mu a on to využil. Lékař musil otázku "Jak se jmenujete?" několikrát opakovat než dostal z Haška odpověď. A byla haškovská: "Policejní ředitel Křikava ... " Lékař se zarazil a podíval se nedůvěřivě na něho. "Kolik je vám let?""Vloni mi bylo 147 a teď mi zrovna začly lézt řezáky." "Čím jste?""Kostelníkem u svatého Bartoloměje na Vyšehradě a mimo to mám čistírnu na píhy.""A čím je čistíte?""To se vezmou píhy, namočí se, pak se posypou zacherlinem a nakonec se to vyleští amorem.""Kde bydlíte?""Jak kdy jak. Někdy v Jelením příkopě, jindy v německém kasině a nejčastěji v Jedové chýši."

„Já těm soudním lékařům nic nevěřím,“ poznamenal muž inteligentního vzezření. „Když jsem jednou padělal směnky, pro všechen případ chodil jsem na přednášky k doktoru Heverochovi, a když mě chytili, simuloval jsem paralytika právě tak, jak ho vyličoval pan doktor Heveroch. Kousl jsem jednoho soudního lékaře při komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalamáře a vydělal jsem se, s odpuštěním, pánové, před celou komisí do kouta. Ale za to, že jsem jednomu prokousl to lýtko, uznali mne za úplně zdravého a byl jsem ztracen.“

MUDr. Antonín Heveroch