Heslo:

11. pluk | IR11 | rajneráci

Výklad:

I když se to nezdá, ale první souvislost s tímto plukem je ve verších písničky, kterou si prozpěvoval Švejk, když napochodoval do budějovické anabáze: Já jsem si vyšel na špacír do háje zelenýho. Jedná se totiž o trochu pozměněné torzo písničky s názvem Rajneráček. Tak se říkalo příslušníkům pěšího pluku číslo 11, jehož majitelem byl v letech 1801 až 1853 arcivévoda Joseph Rainer. Pluk vznikl v roce 1629, ale postupně se formoval od roku 1621 z pěti pluků Albrechta z Valdštejna.

Posledním majitelem pluku byl Johann Georg Prinz von Sachsen. Pluk byl doplňován z píseckého okresu. Podle schématizmu z roku 1914 byl v Písku 1. prapor a doplňovací velitelství. Štáb, spolu se 3. a 4. praporem byl v Praze na Smíchově v Albrechtovských kasárnách. 2. prapor byl dislokován v Prachaticích. Vojáci měli na uniformě žluté knoflíky a výložky popelavě šedé.

Jaroslav Hašek píše že 11. regiment přešel k nepříteli. To však nebyla pravda. Tady si ukážeme, jak se dělá účelová propaganda, která asi Haška ovlivnila. Ve Francii Československá národní rada vydávala čtrnáctideník La Nation tchèque. Direktoroval tomu dr. Eduard Beneš. A tam se píše ve vydání z 1.6.1916 na str.36 o 11. pluku toto [1] [překlad z fr.] Když dorazili na bojiště, jednali v souladu se svými pocity. 11. český pluk z města Písek odmítl pochod na srbské Valjevo a byl dvakrát zdecimován. Zbytek byl nejprve vystaven srbské dělové palbě, poté zcela rozdrcen maďarským dělostřelectvem, které, když se vidělo v nebezpečí, pomstilo se Čechům. A 30. 10. 1916 to téměř doslova napsal Čechoslovan [2] : Na bojišti čeští vojáci rovněž jednali dle svého přesvědčení. 11. písecký pluk odepřel postupovati na Valjevo v Srbsku a byl decimován, zbytky pak vydány palbě srbských děl, načež úplně zničeny maďarským dělostřelectvem. Ono to tak ale nebylo. Na podzim roku 1914 se pluk zúčastnil tří neúspěšných ofenzív v Srbsku. Ofenzíva na Valjevo, o které píše La Nation tchèque a Čechoslovan až v roce 1916, se uskutečnila ve dnech 24.10.-15.11.1914. Takže vojáci pluku nic neodepřeli, protože se v následujících dnech, 16.11.-25.11., zúčastnili bojů na řece Kolubaře.  Ztráty byly obrovské nejen u tohoto pluku, ale i u ostatních, které se na těchto velitelsky zpackaných operacích museli podílet. U 11. regimentu tehdy padlo 26 důstojníků a 498 mužů, mezi nezvěstnými pak zůstalo 19 důstojníků a 1907 mužů. V lednu 1915 byl v maďarsku pluk doplněn vojáky z šestého pochodového praporu a již v únoru byl poslán na ruskou frontu.

V roce 1918 došlo k parlamentnímu šetření ve věci chování českých pluků na frontě. Výsledek zvěřejnil ministr obrany v listu Streffleur's Militärblatt dne 15.6.1918 [3]. O 11. regimentu píše: Pluk byl v Srbsku vždy statečný, statečně se držel a vše řádně vykonával. Bylo to dokonce zmíněno ve zprávě armády. Od Československé národní rady a jmenovitě od Beneše bylo dosti pokrytecké zkreslovat takto válečné události. Vždyť v Srbsku tekla česká krev. Ti vojáci s "frantíkem" na čepici za to nemohli. Přísahali císaři a tu přísahu byli nuceni plnit. Byli to stateční muži. Jen v jiné situaci než byl Beneš a celá Československá národní rada užívající si azyl Francie. Mezi těmi statečnými byl i Egon Erwin Kisch, který strasti na Srbské frontě prožil a později vylíčil v knize "Schreib das auf, Kisch!" "Napiš to, Kischi", vydané v roce 1930.

II-02

Černožluté obzory počaly se zatahovat mraky revoluce. Na Srbsku, v Karpatech přecházely bataliony k nepříteli. 28. regiment, 11. regiment. V tom posledním vojáci z píseckého kraje a okresu. V tom předvzpourovém dusnu přijeli rekruti z Vodňan s karafiáty z černého organtinu. Píseckým nádražím projížděli vojáci od Prahy a házeli nazpátek cigarety a čokoládu, kterou jim podávaly do prasečích vozů dámy z písecké společnosti.

 

 

 

 

Písecká kasárna c. a k. pěšího pluku čís. 11

  

Pražská Albrechtovská kasárna bývala v budově dnešního justičního paláce, kde sídlí Krajský soud v Praze. Jsou známá současné veřejnosti tím, že před ním stával tank T34 jako symbol osvobození Prahy Rudou armádou v květnu 1945. Skončil stejně jako maršál Radecký, T.G.Masaryk, maršál Koněv, Maruška Kudeříková a řada dalších,  pod rukama neustálých narovnávačů dějin a bouračů starých a stavěčů nových pomníků, které stejně jiný bourač opět jménem čehosi zbourá, aby na tom místě další stavěč postavil ve jménu čehosi další.

  Vojenskohistorický spolek Písek