Heslo:

Jurajda kuchař okultista | Záhady života a smrti časopis

Výklad:

Dnes už víme, že u IR91 v době Švejkova putování, žádný Jurajda  nesloužil. Pokusme se odhalit, která postava Haška inspirovala k použití tohoto málo užívaného jména.

Augustin Knesl ve svém vyprávění "Josef Švejk a ti druzí" věnoval kapitolu "Já su katolickej křesťan" kde zveřejňuje výsledky svého bádání po stopách kuchaře a okultisty Jurajdy. Hašek se prý nechal inspirovat jménem Kamila Jurajdy, studenta vysoké školy technické, se kterým se Hašek seznámil prostřednictvím známých z techniky. Možné to je, vždyť o studentu Jurajdovi psal již v roce 1908 v povídce Jak se stal Jurajda atheistou a  ještě jednou, jako praktikant Jurajda v humoresce "Praktikant Žemla" z roku 1909. Kamil, již jako inženýr žil v roce 1912 na Vinohradech.

Je ale možné, že si Hašek toto jméno vypůjčil od suplujícího profesora na Českoslovanské obchodní akademii, kterou Hašek absolvoval, Josefa Jurajdy.

Jak Hašek udělal z Jurajdy okultistu, kde se mohl tímto oborem inspirovat, pátral Jomar Hønsi: V roce 1912 Jaroslav Hašek bydlel v podnájmu u Adamírových v Havlíčkově ulici č.p.1097 (dnes Bělehradská). A pravě Josef Alois Adamíra, krom toho že byl chemik, se zabýval tajemnem v oblasti tzv. hermetických nauk a hlavně okultizmem. On mohl být tím hlavním inspirátorem k postavě Jurajdy - okultisty.

Cituji, abychom to lépe pochopili: Přírodní vědy a průmysl prodělávaly [koncem 19.stol] obrovský rozvoj a víru mělo nahradit vědění. Začínalo náboženství svobody a pokroku.

Jako protitlak k tomuto trendu se kdesi na okraji společenského života rodila lidská touha po hlubším poznání tajemna. Byl to počátek renezance hermetických nauk, které se dají definovat jako soubor učení o tajných vědách, jakými byly především alchymie, astrologie a magie. Přísné tajení těchto nauk v minulosti se jakoby mávnutím kouzelného proutku měnilo v téměř veřejné hnutí. Vědění starého Egypta se mísilo s židovskou kabalou a orientálními esoterickými směry, zejména indického typu. Spolu s vlnou rychle se šířícího spiritizmu byly promíseny v tzv. okultizmus.

A Josef A. Adamíra patřil mezi hlavní propagátory okultizmu. Ze stejného článku cituji dále: Od r. 1898 vycházel sborník [Sborník pro filosofii, mystiku a okkultismus] s přílohami Sfinx a Gnosis. Gnosis se později stala orgánem české neognostické církve, vzniklé r. 1900. Sami redaktoři byli stoupenci těchto tří ezoterických proudů. Josef A. Adamíra (1877 - 1953), jakožto neognostik (pokušel se o rekonstrukci novognostické církve, vedl pražskou Duševědnou společnost a kroužek zájemců o okultismus), ...Pro svoji vysokou kvalitu a univerzálnost se Sborník pro filosofii, mystiku a okkultismus stal tiskovým orgánem českého hermetického hnutí.

Jurajda měl v civilu vydávat okultistický časopis "Záhady života a smrti". Je možné, že se Haškovi v roce 1922, v době když psal román, dostala do ruky brožurka s názvem "Záhada života a smrti" svým obsahem patřící k okultizmu. Jurajda sice není autorem, ale Haškovi to mohlo jako nápad, námět jako vždy stačit.

Jurajdovo jméno se v románu vyskytuje celkem 44krát, proto cituji jen první výskyt.

Účetní šikovatel z dlouhé chvíle bubnoval si nějaký pochod, ale nemusel se dlouho nudit, neboť otevřely se dveře a vstoupil kuchař z důstojnické mináže Jurajda a přilepil se na jednu židli...
...Kuchař Jurajda se dal do filosofování, což fakticky odpovídalo jeho bývalému zaměstnání. Vydával totiž do vojny okultistický časopis a knihovnu „Záhady života a smrti“.
Na vojně ulil se k důstojnické kuchyni regimentu a velice často připálil nějakou pečeni, když se zabral do čtení překladů staroindických suter Pragnâ-Paramitâ (Zjevená moudrost).

Jurajda, absolvent gymnasia v Hradišti, strojil se na studia do Prahy a za tím účelem odebral se na pouť na Velehrad, neboť Jurajda byl velmi nábožný mladík. Otec jeho byl klerikálním poslancem a při každé příležitosti říkal: „Ja sú katolické křesťan.“

A v černé knize rostly utěšeně poznámky, které vrhaly prašpatné světlo na úřední disciplínu:
Skutečný praktikant Jurajda s kvartální výpovědí řekl dne 21. března: „Tady. aby se člověk zbláznil.“ Všichni s tím souhlasili, jedině Žemla odešel ven na chodbu.