Heslo: |
Karel I. |
Výklad: |
*17.8.1887 - †1.4.1922 byl posledním císařem rakouským, králem českým, apoštolským králem uherským, markrabětem moravským. Vládl po smrti císaře Fantiška Josefa I. †21.11.1916. Už v té době si byl jistý bezvýchodnosti situace Ústředních mocností a pokusil se již 12.12.1916 o mírový návrh, který ale ztroskotal na neústupnosti Německa. Doba mírovým jednáním nebyla nakloněna. Ztroskotal i jeho pokus o uzavření separátního míru s Trojdohodou. Jak později napsal jeho nejstarší syn Otto Habsburk "…přišel sice pozdě, ale aspoň se pokusil…" Po porážce Ústředních mocností si Karel uvědomil, že snahy o restauraci monarchie by skončily občanskou válkou, vydal i přes naléhání svých vojenských poradců rozkaz k ústupu. Po krátké internaci v opatství Tihany na Balatonu byl Karel dne 1. listopadu se svou chotí Zitou přijat na palubu britské dunajské lodi Glowworm a odvezen k Černému moři a poté pokračovali na anglickém křižníku Cardiff přes Gibraltar na portugalský ostrov Madeira, kam dorazil 19. listopadu. Jejich děti za nimi dorazily teprve 2. února 1922. Krátce na to, dne 1.4.1922, zemřel Karel I. na zápal plic ve věku třiceti čtyř let. Hovořil dobře česky. Často a rád pobýval v Čechách (studoval v Praze na Karlově a Ferdinandově univerzitě, vojenskou službu absolvoval v Brandýse nad Labem, pobýval ve Staré Boleslavi, na zámku v Zákupech). Přesto nebylo vyhověno jeho žádosti o azyl v nově vzniklém Československu, o který žádal. Jeho život bylo zřejmě jedno velké zklamání. V románu se o něm nepřímo hovoří, když Švejk doprovází Katy Wendlerovou do kasáren, kde sloužil nadporučík Lukáš. Švejk pokračuje ve svých výkladech s tak hloupým výrazem, jaký bylo možno vidět též na fotografii uveřejněné v té době v „Kronice světové války": "Rakouský následník trůnu rozmlouvá se dvěma letci, sestřelivšími ruský aeroplán". Ta fotografie skutečně existuje i s tím komentářem. Dokonce vyšla i v časopise "Automobilzeitung" 20.6.1915 i se jmény těch německých pilotů Johannem Offermannem a Erwinem von Sprungmannem. Koho měl Hašek na mysli, že má ten hloupý výraz si netroufám říci. Osobně si myslím, že všichni, včetně přihlížejících. Dále vystupuje v románu cisař Karel I., ještě jako následník, ve zlém snu nadporučíka Lukáše. Až teprve ve snu kadeta Bieglera je uvedeno následníkovo plné jméno. |
Tím byl nadobro ukončen pokus dohovořit se se Švejkem a další cesta do kasáren šla v naprostém mlčení. Jedině když již stáli u kasáren, Švejk vyzval mladou dámu, aby počkala, a dal se do hovoru s vojáky ve vratech o vojně, z čehož musela mít mladá dáma náramnou radost, poněvadž chodila nervosně po chodníku a tvářila se velice nešťastně, když viděla, že Švejk pokračuje ve svých výkladech s tak hloupým výrazem, jaký bylo možno vidět též na fotografii uveřejněné v té době v „Kronice světové války“: „Rakouský následník trůnu rozmlouvá se dvěma letci, sestřelivšími ruský aeroplán“. |
I-15 |
„Jděte ležet, Švejku,“ poručil nadporučík, „vy jste s to blbnout až do rána.“ Šel též spat a v noci se mu zdálo o Švejkovi, že Švejk ukradl také koně následníkovi trůnu, přivedl mu ho a následník trůnu že toho koně při přehlídce poznal, když on, nešťastný nadporučík Lukáš, na něm jel před svou rotou. |
III-01 |
Generála
Bieglera vysadili z automobilu dva andělé v uniformě polního
četnictva, vzali ho za límec a odvedli ho do budovy, nahoru do
prvního poschodí. „Chovejte se slušně před pánem bohem,“ řekli mu ještě nahoře před jedněmi dveřmi a strčili ho dovnitř. Uprostřed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Františka Josefa a Viléma, následníka trůnu Karla Františka Josefa, generála Viktora Dankla, arcivévody Bedřicha a šéfa generálního štábu Konráda z Hötzendorfu, stál pán bůh. |
|
To je ta slavná fotka, kterou Hašek proslavil. Jinak by po ní neštěkl ani pes. Bylo sestřeleno ruské letadlo, císař pochválil němčoury....jak se tím změnilo lidské chování v dalším století? Oč jsme mouřejší? |
|
Jak Karel rostl v muže, a že měl v torně maršálskou hůl, tak rostl rychle z nadporučíka na generálmajora. |
|
V roce 1911 v Brandýse nad Labem jako rytmistr 7. jezdeckého pluku. |