Heslo:

Kontušovka

Výklad:

Je  likér mající původ v Polsku, kde se jí říká Kontuszówka. V 17. století patřila mezi oblíbené nápoje polské šlechty a ta měla výhradu, že ona jediná mohla nosit dlouhý kabát tzv. kontusz, a odtud Kontuszówka.  Vyrábí se dodnes i u nás, většinou z aromatických olejů smísených s pitným lihem, v lepším případě s vodkou, na studené cestě. Kontušovka obsahuje anýz a fenykl, případně může obsahovat další koření, jako badyán, kmín, jalovčinky, mátu peprnou, koriandr, toto vše ve formě aromatických olejů. Měla by být slazena medem.

A když se konečně objevila bába Pejzlerka v šenkovně s tím vzkazem, že se dá pan strážmistr pěkně poroučet a že chce, aby mu poslali láhev kontušovky, praskla zvědavost hostinského.
„Koho tam mají?“ odpověděla bába Pejzlerka, „Nějakýho podezřelýho člověka. Právě než jsem odešla, oba ho drželi kolem krku a pan strážmistr ho hladil po hlavě a říkal mu: ,Ty můj zlatej kluku slovanskej, ty můj malinkej špiónku!’„
A potom, když bylo dlouho již přes půlnoc, závodčí spal, tvrdě chrápaje, natažen přes svůj kavalec, v celé uniformě.
Naproti seděl strážmistr se zbytkem kontušovky na dně lahve, držel Švejka kolem krku, slzy mu tekly po opálené tváři, jeho vousy byly slepeny kontušovkou a on jen breptal: „Řekni, že v Rusku nemají tak dobrou kontušovku, řekni, ať mohu klidně jít spát. Přiznej to jako muž.“
„Nemají.“

Strážmistr převalil se na Švejka.
„Potěšil jsi mne, přiznal jsi se. Tak to má být při výslechu. Jsem-li vinen, nač zapírat.“
Zvedl se, a vrávoraje s prázdnou lahví do svého pokoje, mumlal: „Kdyby se byl nedostal na ne-nepravou drrráhu, tak to mohlo všechno jinak dó-dopadnout.“
Nežli se svalil v uniformě na svou postel, vytáhl ze psacího stolu svůj raport a pokusil se ho doplnit tímto materiálem: „Ich muß noch dazu beizufügen, daß die russische Kontuszówka na základě § 56...“ Udělal kaňku, slízl ji, a usmívaje se pitomě, svalil se na postel a usnul jako špalek....

...A opravdu bylo to hrozné, když strážmistr poslal pro velitele stanice, rytmistra Königa.
První slovo rytmistrovo bylo: „Dýchněte na mne.“
„Teď to chápu,“ řekl rytmistr, zjistiv nesporně situaci svým bystrým, zkušeným čichem, „rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková.

Na některý inzerát nehodil se pochodový nápěv, šikovatel však to chtěl vší mocí přemoct, proto mlátil si pěstí do taktu do stolu a dupal nohama. Oba jeho kníry, slepené kontušovkou, trčely po obou stranách tváře, jako kdyby mu vrazili do každé strany zaschlé štětce od arabské gumy.......kurát Martinec pozoroval s hrůzou, že čím více chodí ke generálovi Finkovi, tím více mravně upadá. Počaly nešťastníkovi lahodit likéry, které tam pil u generála, a také generálovy řeči začaly se mu pomalounku zamlouvat, dostával zpustlé představy a kvůli kontušovce, jeřabince a pavučinám na lahvích starého vína, které mu předkládal generál Fink, zapomínal na pánaboha a mezi řádkami breviáře tancovaly mu holky z vypravování generálova