Heslo:

Nikolaj Nikolajevič Romanov

Výklad:

Česky Mikuláš Mikuláševič (*18.11.1856 - †5.1.1929) byl velkovévoda, bratranec cara Mikuláše II. Počátkem první světové války byl v hodnosti generála, velitelem ruské armády. Důsledkem neúspěchů v létě 1915, kdy byly Rusové vytlačeni z Polska a Haliče, přebral car osobně odpovědnost za velení ruské armády, a z Nikolaje Nikolajeviče udělal kavkazského místokrále a jmenoval jej vrchním velitelem armády na Kavkaze. V roce 1919 utekl s manželkou před bolševiky na palubě britské bitevní lodi HMS Marlborough. Krátce se usadili v Itálii, na královském dvoře Anastáziiny sestry, královny Eleny a jejího manžela Viktora Emanuela III.. Nakonec odešli do Francie, kde také oba zemřeli.

Závodčí vyčítavě podíval se na svého představeného: „Kdybyste věděl, pane strážmistr, co všechno jste včera nepovídal, jaké řeči jste s ním nevedl.“
Nakláněje se k uchu strážmistra, šeptal: „Že jsme všichni Češi a Rusové jedna slovanská krev, že Nikolaj Nikolajevič bude příští týden v Přerově, že se Rakousko neudrží, aby jen, až bude dál vyšetřován, zapíral a pletl páté přes deváté, aby to vydržel do té doby, dokud ho kozáci nevysvobodí, že už to musí co nejdřív prasknout, že to bude jako za husitských válek, že sedláci půjdou s cepy na Vídeň, že je císař pán nemocný dědek a že co nejdřív natáhne brka, že je císař Vilém zvíře, že mu budete do vězení posílat peníze na přilepšenou a ještě víc takových řečí...“....

...„Oni se také pěkně vyjádřili,“ přerušil ho strážmistr, „kde jen přišli na takovou hloupost, že Nikolaj Nikolajevič bude českým králem?“