| Heslo: |
|
Ošper / Ašpry | Lipsko | Nördlingen| Zenta | Caldiero | St. Lucia | Trutnov | Sarajevo |
| Výklad: |
|
Seznam většinou uspěšných bitev rakouské armády
započal starý praporečník Hrt |
| III-01 |
|
U Ošper dobyl jsem zlaté medalie. Také u Lipska jsem byl, dělový kříž mám rovněž, pětkrát jsem byl smrtelně raněn, ale teď je se mnou dočista konec. Ale jaké štěstí a blaho, že jsem se dožil dnešního dne. Co mi záleží na smrti, když jsme dobyli slavného vítězství a císaři vrácena jeho zem!’ Od bitvy u Nördlingen 6. září 1634 přes bitvu u Zenty 11. září 1697, u Caldiera 31. října 1805, přes bitvu u Ašprů 22. května 1809 a bitvu národů u Lipska v 1813, přes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. června 1866 až po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878. V schematech a nákresích plánů těch bitev nic se neměnilo. Všude nakreslil kadet Biegler obdélníčky na jedné straně prázdné, kdežto nepřítele znázorňovaly vyčárkované. Na obou stranách bylo levé křídlo, centr a pravé křídlo. Potom vzadu reservy a šipky sem a tam. Bitva u Nördlingen stejně jako bitva u Sarajeva vypadala jako rozestavení hráčů na jakémkoliv footballovém zápase při zahájení hry a šipky, kam má ta která strana vykopnout míč. |
|
Spravně Aspern, dnes součást Vídně. Bitva u Aspern, se odehrála 21.-22.5.1809 patří k napoleonským válkám. Napoleon zde byl poražen, ale zanedlouho u Wagramu 6.6.1809 zvítězil. Celkem 13 200 mrtvých a nezvěstných. |
|
|
|
Po porážce Napoleonovy armády během ruského tažení, nejpočetnější armáda světa téměř přestala existovat. Napoleonovi spojenci Rakousko, Prusko, a Švédsko přešli na ruskou stranu a následně u Lipska ve dnech 16.10.-19.10.1813 rozdrtili, v té době už podstatně slabší, armádu francouzského císaře Napoleona. Ten krátce poté rezignoval a byl umístěn ve vyhnanství na ostrově Elba. Celkem 92 000 mrtvých raněných a nezvěstných. |
|
|
|
Významná bitva Třicetileté války, kterou si poznamenal kadet Biegler ve své zápisníčku se odehrála 5.9.-6.9.1634 u tohoto bavorského městečka. Bojovalo se mezi dvěma protestanskými, švédskými armádami na jedné straně a spojeneckými armádami katolické ligy: Císařskou armádou Svaté říše římské, španělského království a bavorského kurfiřství. švédové utrpěli totální porážku a ztrátu moci ve třicetileté válce. Celkem asi 11 000 mrtvých a raněných. |
|
|
|
Senta, srbsky Сента nebo Senta, maďarsky Zenta je město na břehu řeky Tisy v autonomní oblasti Vojvodina v Srbsku. Bitva u Zenty (odpoledne 11. září 1697) byla poslední velkou bitvou mezi křesťanskou Evropou a Osmanskou říší v 17. století a představuje jednu z nejdrtivějších porážek turecké historie. Příčinou střetnutí byla snaha tureckého sultána Mustafy II., získat zpět území v Uhrách a Sedmihradsku, která ztratil po bitvě u Vídně. O porážku se postaral princ Evžen Savojský |
|
|
|
Caldiero je město poblíž Verony, kde se ve dnech 30. a 31. října 1805 odehrála bitva mezi francouzskými a rakouskými silami. Francouzi bitvu vyhráli, ale s těžkými ztrátami. |
|
|
|
Santa Lucia je dnes součástí Verony. Tehdy, když zde dne 6. května 1848 proběhla bitva mezi sardinskými a rakouskými vojsky, byla vesnicí za městskými hradbami. Stejně jako u Custozzy se jednalo o bitvu v první italské válce za nezávislost. Rakušanům tehdy velel maršál Radecký. |
|
|
|
Byla to bitva v rámci
prusko-rakouské války. Odehrála se 27. června 1866 a skončila
rakouským vítězstvím. Šlo o jedinou bitvu prusko-rakouské války
na severním bojišti, která skončila vítězstvím Rakouska. |
|
|
| Bitva o Sarajevo byla vyvrcholením rakousko-uherského tažení v Bosně a Hercegovině v roce 1878, což bylo vojenská operace, která provedla nastolení rakousko-uherské okupace Bosny a Hercegoviny. Série bitev s povstalci skončila pádem Sarajeva 19. srpna 1878 po svedení těžkých pouličních bojů. Po pádu Sarajeva se hlavní povstalci stáhli do hornaté země za městem a tam vedli odpor ještě několik týdnů. Hadži Loja, vůdce bosenských povstalců, se vzdal uherskému pěšímu pluk č. 37 Erzherzog Joseph dne 3. října v rokli u města Rakitnica. Byl odsouzen k smrti, ale jeho rozsudek byl později změněn na pět let vězení. Poslední povstalecká pozice, hrad Velika Kladuša, se vzdala 20. října 1878. |
|
|