Heslo:

Panuška malíř | Matěj jeho sluha

Výklad:

Jaroslav Panuška *3.3.1872– †1.8.1958, byl akademický malíř, žák Julia Mařáka, krajinář a ilustrátor. V letech 1889 až 1896 vystudoval malířskou akademii v Praze. Z našeho hlediska je důležité, že krajinomalbě z okolí Lipnice nad Sázavou se věnoval již v roce 1908. Vysočinu si oblíbil natolik, že si v nedalekém Kochánově postavil domek, kde i zemřel. Pochován je ve Světlé nad Sázavou.

V letech 1898 až 1900 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a později, od roku 1900 Jednoty umělců výtvarných. Roku 1955 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Do okruhu jeho přátel patřil Zdeněk Matěj Kuděj, Josef Lada i Jaroslav Hašek, kterého přivedl na Lipnici dne 25.8.1921. Je to i napsáno na pamětní desce na nádraží ve Světlé nad Sázavou. Ubytovali se v hostinci "U České koruny" Alexandra Invalda, kde Hašek napsal valnou část svého románu. Jaroslav Panuška je také autorem několika Haškových portrétů. Poslední je ten posmrtný z 5.1.1923 .

Ohledně Panuškova sluhy Matěje se zatím nepodařilo nic objevit. Nevíme ani, zda nějakého sluhu zaměstnával.

„Vůbec já tomu, pane nadporučíku, nepřikládám žádného významu, co u divisijního soudu povídá ten váš Švejk nebo ten sapér. Švejk i sapér tvrdí, že šlo jen o nějaký malý žertíček, kterému nebylo porozuměno, a že byli sami přepadeni civilisty a že se bránili, aby zachránili vojenskou čest. Vyšetřováním bylo zjištěno, že ten váš Švejk je vůbec pěkné kvítko. Tak na př. na otázku, proč se nepřizná, odpověděl dle protokolu: ,Já jsem zrovna v takový situaci, jako se voctnul jednou kvůli nějakejm obrazům panny Marie sluha akademického malíře Panušky. Ten taky, když se jednalo o nějaký vobrazy, který měl zpronevěřit, nemoh na to nic jinýho vodpovědět než: »Mám blít krev? « ‘ Přirozeně, že jsem se jménem velitelství pluku o to postaral, aby byla dána do všech novin jménem divisijního soudu oprava na všechny ty ničemné články zdejších novin. Dnes se to rozešle a doufám, že jsem učinil vše, abych napravil, co se stalo darebáckým chováním těch žurnalistických maďarských civilních potvor....

...„To ale nebyla moje slova, to vykládal sluha malíře Panušky Matěj jedné staré bábě, když se ho ptala, jak vypadá růže z Jericha..."