Heslo:

 Pleschner fähnrich

Výklad:

Byly prohledány všechny dostupné seznamy, ale u IR91 nebyl žádný voják toho jména objeven. Nabízí se otázka, jestli to jméno nepoužil Hašek proto, že při protiněmeckých v roce 1897 se podílel na žhářském útoku na usedlost Folimanka, kterou vlastnil Němec Pleschner. Jméno Pleschner Haškovi utkvělo v paměti tak, že se k své účasti na podpálení Pleschnerovy nemovitosti přiznal nejprve roku 1914 v povídce "Největší den Folimanky" a později v Čechoslovanu dne 19.11.1970 v článku "Před dvaceti lety". No a nakonec z Pleschnera udělal románového fähnricha - praporčíka a tím mu zajistil nesmrtelnost. Ale jsou to jen mé úvahy.

Á propos, víte o tom, že jste dienstführender? Já jen tak. Zjistěte mně... Počkejte, co byste mně měl zjistit...? Seznam šarží s udáním, odkdy slouží... Potom zásoby kumpanie. Nacionálnost? Ano, ano, to taky... Ale hlavně pošlete toho nového pucfleka... Co má dnes s manšaftem dělat fähnrich Pleschner? Vorbereitung zum Abmarsch. Účty? Přijdu podepsat po mináži. Nikoho nepouštějte do města. Do kantiny v lágru? Po mináži na hodinu... Zavolejte sem Švejka!....

Kadet Biegler neřekl více ani slova a zalezl si do svého kouta. Když později k němu přišel fähnrich Pleschner, aby mu dal připít z láhve koňaku, kterou vyhrál v kartách, podivil se, jak kadet Biegler pilně čte v knize profesora Udo Krafta „Sebevýchova k smrti za císaře“.

Vlastní majitel, pan Pleschner, Němec, byl hozen přitom přes palubu. O něho se nikdo nestaral ani zbla. Měl tam sice hlídače a dva psy. Hlídač, starý pan Poláček, hrával na mostě přes Botič celý den na flašinet a do vrchu se mu nechtělo.

V Praze vypukly protiněmecké bouře. Naráz byla Praha očištěna od německých nápisů.
1. prosince 1897 hořela ohrada Němce Pleschnera z Nuslí, nastaly srážky mezi lidem, vojskem a policií, byly strhovány orlíčky a vytlučena okna v státních budovách.

...A nyní nastaly dny plné blaženosti. Večer 31. listopadu vytloukal jsem okna v Německém divadle a na mnoha jiných místech. 1. prosince vytloukl jsem opět mnoho oken a pomáhal též zapalovat ohradu pana Pleschnera, začež mám ještě od něho dostat pět set korun, poněvadž dal do novin oznámení, že kdo uvede na stopu pachatele, bude odměněn tímto obnosem. (Já jsem, pane Pleschnere, tam nosil láhve petroleje, poněvadž to vaše mokré dříví nechtělo jen tak chytit.)

...Byly to rajské doby. Od Pleschnerovy ohrady přidal jsem se k tlupě, která šla vymlátit nuselskou policejní expozituru a dodnes slyším, jak nějaký starší pán v cylindru, podávaje mně cihlu, řekl dobrácky: „Tumáš, hošíku, prašť si do orlíčka!“