Heslo:

Na Růžovém ostrově
Souřadnice:

50°03'11.7"N 14°29'34.7"E
Výklad:

První nalezená zmínka o této restauraci na Růžovém ostrově v Záběhlicích je v Národních listech ze dne 14.11.1891. Pan Růžička zde provozoval stejnojmennou restauraci "Na Růžovém ostrově". Pořádaly se zde nejen různé spolkové a schůzovní akce, ale hlavně se zde tancovalo. A že hospoda byla v oblibě svědčí to, že již 11.9. 1892 zde, v nově vystavěném sále, probíhalo třídenní posvícení s taneční zábavou. V pořadu ČT "Z metropole" odvysílaného dne 2.8.2014, kde se mimo jiné říká, že Václav Růžička zemřel v roce 1923 ( podle novinové zprávy však zemřel 21.2.1924 a byl pochován na záběhlickém hřbitově). Restauraci dále provozovala jeho dcera Růžena Burgetová až do roku 1928. Vypráví se, že rozloučení s restaurací bylo velmi bujaré. A v duchu sapéra Vodičky skončilo shozením místního strážníka Kuličky do Botiče, který protéká stále hned před bývalou restaurací. Z pořadu ČT je také historický obrázek restaurace. Krom upraveného objektu se dochoval i strom vpravo. Sice už značně ořezaný, ale stále živý svědek těch slavných dnů. Od roku 1928 slouží objekt k různým podnikatelským záměrům, ale restaurace už zde nikdy otevřena nebyla.
II-03
„Plácnu taky ženskou, Švejku, mně je to jedno, to ještě neznáš starýho Vodičku. Jednou v Záběhlicích na ,Růžovým ostrově’ nechtěla se mnou jít jedna taková maškara tančit, že prej mám voteklou hubu. Měl jsem pravda hubu vopuchlou, poněvadž jsem právě přišel z jedný taneční zábavy v Hostivaři, ale považ si tu urážku vod tý běhny. ,Tak tu máte taky jednu, velectěná slečno,’ řek jsem, ,aby vám to nebylo líto.’ Jak jsem jí tu jednu utrh, povalila celej stůl na zahradě i se sklenicema, za kterým seděla s tatínkem a s maminkou a s dvěma bratry. Ale nebál jsem se celýho ,Růžovýho ostrova’. Byli tam známí z Vršovic a ty mně pomohli. Ztřískali jsme asi pět rodin i s dětma. Muselo to bejt slyšet až do Michle a potom to taky bylo v novinách o tej zahradní zábavě toho dobročinnýho spolku nějakejch rodáků ňákýho města. A proto jak říkám, jak mně jiní pomohli, tak i já vždycky každýmu kamarádovi pomůžu, když má k něčemu dojít. Za živýho boha se vod tebe nehnu. Ty Maďary neznáš... To mně přece nemůžeš udělat, abys mě vod sebe vodstrkoval, když se vidíme po tolika létech, a ještě za jakejch vokolností.“