Heslo:

šnops

Výklad:

Karetní hra nazývaná též šedesátšest či šestašedesát. Oblíbená v Německu a zejména Rakousku pod názvem Schnapsen, v Maďarsku Snapszli , Snapszer nebo Hatvanhat (maďarský: šedesát šest ). Jak je patrné z románu kde Matušič se sluhou velitele praporu Batzerem vídeňskou hru šnopsa (66)....Hráli tu nejjednodušší formu pro dva hráče. Je to hra velmi podobná tzv. lízanému mariáši. Hraje se však pouze s 24 kartami německého nebo francouzského typu: kde eso (A) má hodnotu 11, desítka (X) =10,král(K) =4,svršek (Q) =3, spodek(J) =2, a devítka (IX) =0. Cílem hry je dosáhnout co možná nejdříve 66 bodů pomocí hlášek a zdvihů (štychů) obsahujících pokud možno nejhodnotnější karty. Rozdávající rozdá po třech kartách, sedmý list otočí na stole (čímž určí trumfovou barvu) a rozdá znovu po třech kartách. Zbývající balíček se pak položí přes otočený trumf na stůl tak, aby bylo vidět hodnotu trumfové karty. Tento balíček představuje talón, ze kterého si po odehrání karty doplňují hráči list. Hráč, který má na ruce trumfovou devítku, může tuto vyměnit za kartu určující trumfovou barvu. Hru zahajuje forhont. Barva se nemusí ctít, stejně tak není povinností přebíjet. To je jeden z rozdílu proti českému mariáši. Vyšší list v jedné barvě přebíjí všechny nižší hodnoty a trumfová barva je nadřazena všem ostatním barvám. Poslední zdvih (štych) je hodnocen deseti body. Přitom každý hráč během hry sleduje počet dosažených bodových hodnot. Kdo z obou hráčů získá nejdříve 66 bodů, volá "šestašedesát" a uzavírá hru. Ještě vysvětlím co jsou to hlášky: hlášky tvoří dvojice svršků (Q) a králů(K) jedné barvy. Normální pár má hodnotu 20, trumfový pak 40 bodů. Těmto dvojicím se někdy také říká mariage, od toho český mariáš, kde se s hláškami hraje stejně. Hláška "hlásím 20(40)" přísluší jen hráči, který právě vynáší. Kromě toho musí jednu kartu z hlášky okamžitě vynést. Existuje pochopitelně i verze pro tři, nebo čtyři hráče. Tu hrál nejspíš strážmistr Matějka z Písku, poněvadž dole u Otavy čekají na něho s partií šnopsa. Je to hra velmi podobná mariáši, ale barva se nemusí ctít, stejně tak není povinností přebíjet, ale může se licitovat hra Betl, Durch nebo Hlášená, při které musí hráč uhrát 66 v prvních třech zdvizích (štychách) . Ještě k názvu hry. Povídá se, že se poprvé hrála roku 1652 v hospodě s číslem 66 ve vestfálském městě Paderborn. A šnops, šnaps je kořalka, kterou zaplatil neúspěšný hráč za prohranou hru [z něm. der Schnaps].

II -02

Rytmistr studoval „bericht“ četnického strážmistra z Putimě o Švejkovi. Před ním stál jeho četnický strážmistr Matějka a myslel si, aby mu rytmistr vlezl na záda i se všemi berichty, poněvadž dole u Otavy čekají na něho s partií „šnopsa“.

III-01

Kadet Biegler umyl si v záchodku v umyvadle zardělé oči a vyšel na chodbu umiňuje si, že musí být silný, setsakramentsky silný. Bolela ho hlava a břicho již od rána.
Šel kolem zadního kupé, kde hrál batalionsordonanc Matušič se sluhou velitele praporu Batzerem
vídeňskou hru šnopsa (66).
Dívaje se do otevřených dveří kupé, zakašlal. Otočili se a hráli dál.
„Nevíte, co se patří?“ otázal se kadet Biegler.
„Nemoh jsem,“ odpověděl sluha hejtmana Ságnera Batzer svou strašnou němčinou od Kašperských Hor, „mi’ is’ ď Trump’ ausganga".
Patřilo se mně hrát, pane kadet, s bubny,“ pokračoval, „s vysokými bubny, a hned nato nést zeleného krále... To jsem měl udělat...“