Heslo:

Franta Šnor | Karel Šnor

Výklad:

Prohledal jsem policejní pobytové přihlášky a nalezl pouze tři rodiny tohoto příjmení a na Žižkově jen rodinu Františka Šnora *1847, který měl mimo jiné syna Františka *1873[1]. Některý z těchto Františku mohl tedy klidně zastavit kočár císaře pána. Zbývá jen upřesnit, kdy si některý z Frantů Šnorů před kočár mocnáře klekl.  Asi to nebyla návštěva Jubilejní výstavy v roce 1891. Bude to asi návštěva v roce 1901, kdy kromě otevření mostu u Národního divadla navštívil  14.června i Žižkov nebo to mohlo být v roce 1907, kdy císař navštívil Žižkov 24.dubna. O Šnorově excesu však není v novinách ani zmínka.

Na přihlášce je i další syn Karel *1886 a ten byl s největší pravděpodobností hospodský na Žižkově. O Šnorově hospodě se zmiňuje ve svých vzpomínkách "In memoriam Jaroslava Haška" Franta Sauer ve vyprávění, jak vznikal Haškův román: Několikrát se Sauer pokusil k práci ho [Haška] donutiti. Vzpomínám si, jak jednou přišel do Šnorovy hospody, záře svým dobromyslným úsměvem. " Tak jsem ho, roštáka, zavřel! Já mu dám , nepsat. Je v pokoji, Jaroušek. Dal jsem mu tam papír, pero, inkoust, džbán piva, trochu rumu a nočník. Nepustím ho dokud nedopíše cdelý sešit. Ať si se mnou nehraje, lajdák!" Podle různých pramenů, které zřejmě vycházejí z tohoto vyprávění uvádějí, že ve Šnorově hospodě byl hlavní stan, kde vznikl první sešit Haškova románu. Hostinec byl prý v Husitské ulici č. 74 a nazýval se "U Kamenáče" a prý byl "někde naproti Baťovi". Tyto zdroje však neuvádějí jestli je to číslo popisné nebo orientační. Obě čísla se na Husitské totiž nacházejí a jsou shodou okolností blízko sebe. Naproti domu, kde býval obchodní dům Baťa (č.p. 109) je č.p.74 s o.č. 39. Takže toto by mohlo být místo, kde byla Šnorova hospoda.

O Šnorovi a hospodě "Kamenáč" se zmiňuje Franta Kysela v knize Franta Habán ze Žižkova: Za Habána se zaručil v oděvně přítel Šnór, malíř pokojů, kterému musel Habán zaplatit několik čtvrtek vína, než ho pohnul, aby s ním šel do Prahy dělat ručitele. Hostinský od „Kamenáče“, Klupák, zapůjčil Šnórovi šaty, aby se trochu reprezentoval. Šnór jako bývalý starý herec kočujících společností vpravil se do úlohy ručitele znamenitě. Zřejmě se jedná o Františka Šnora, který byl, podle  policejní přihlášky [2], skutečně malířem.

Karlu Šnorovi napsal Jaroslav Hašek dedikační báseň datovanou 30. května 1921, to je v době, kdy vznikal Haškův román [3]. Z básně je patrné, že Karel Šnor, než si pronajal hospodu, se vrátil z Baltimore. Proto o něm různé zdroje uvádějí, že byl světoběžník.

„To stojí dovopravdy za dvacet korun,“ rozšafně řekl Švejk, zachovávaje naprostý klid, „to je ještě moc laciný. Jednou, když byl císař pán návštěvou na Žižkově, tak nějakej Franta Šnor zastavil jeho kočár tím, že si před císařem pánem kleknul na kolena do jízdní dráhy. Potom ten policejní komisař z toho rayonu řekl k panu Šnorovi s pláčem, že mu to neměl dělat v jeho rayonu, že to měl udělat vo jednu ulici níž, co patří už pod policejního radu Krause, tam že měl vzdávat hold. Potom toho pana Šnora zavřeli.“

Když jsi přijel z Baltimore

chtěl ses ženit Karle Šnore

odjel si přes vodu

najal jsi si hospodu.....

Foto z návštěv Žižkova císařem Františkem Josefem I. v roce 1901 a 1907