Heslo:

Katy Wendlerová

Výklad:

Katy Wendlerová vstupuje do děje románu, když se dožaduje azylu u nadporučíka Lukáše před svým manželem. Její křestní jméno Katy jsme zjistili z dopisu, který Švejk předal nadporučíku Lukášovi a o příjmení se dozvídáme až v trapném okamžiku, kdy Lukáš osloví jejího manžela: „Račte se posadit, pane Wendler,“ Více se asi o této tajemné ženě nedozvíme. Jan Bervid Buquoy ve své knize Jaroslav Hašek a jeho "dobrý voják Švejk" - Čeští občané, rakouští vojáci anebo ruští bolševici; Herbia s.r.o., České Budějovice 2011 sice tvrdí , že se jedná o jakousi Annu Wendlerovou z Liberce, ale pro své teorie nemá žádné důkazy. Krásná postava Katy Wendlerové pravděpodobně nemá žádný reálný předobraz.

I-14-04 Ouvertura

Švejk se právě chystal, že se půjde poohlédnout po nějakém stájovém pinči, když mladá dáma zazvonila a přála si mluvit s nadporučíkem Lukášem. Vedle ní ležely dva těžké kufry a Švejk zahlédl ještě na schodech čepici posluhy scházejícího se schodů.
„Není doma,“ řekl tvrdě Švejk, ale mladá dáma byla již v předsíni a kategoricky přikázala Švejkovi: „Odneste kufry do pokoje.“
„Bez svolení pana nadporučíka to nejde,“ řekl Švejk, „pan nadporučík přikázal, že nikdy nemám nic bez něho dělat.“
„Vy jste se zbláznil,“ zvolala mladá dáma, „já jsem přijela k panu nadporučíkovi na návštěvu.“

I-14-04 Dopis
Lieber Heinrich! Mein Mann verfolgt mich. Ich muß unbedingt bei Dir ein paar Tage gastieren. Dein Bursch ist ein großes Mistvieh. Ich bin unglücklich.
Deine Katy

I-14-04 Konec prvního obrazu
Tak se stalo, že dobrý voják Švejk mohl hlásit nadporučíkovi, když se ten vrátil z kasáren: „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem vyplnil všechny přání milostivé paní a vobsloužil ji poctivě dle vašeho rozkazu.“
„Děkuji vám, Švejku,“ řekl nadporučík, „měla těch přání moc?“
„Asi šest,“ odpověděl Švejk, „teď spí jako zabitá od tý jízdy. Udělal jsem jí všechno, co jsem jí viděl na očích.“

I-14-05 Pan Wendler na scéně

Tak se stalo, že byla paní Katy velice nepříjemně překvapena, když se vhrnul do dveří obchodník s chmelem. Vypadal velice rozšafně a starostlivě, když paní Katy, neztrácejíc v tom okamžiku rozvahy, představila oba pány: „Můj muž - pan nadporučík Lukáš.“ Na nic jiného nevzpomněla.
„Račte se posadit, pane Wendler,“ vybídl přívětivě nadporučík Lukáš, vytahuje z kapsy pouzdro s cigaretami, „není libo?“

I-14-05 Epilog

„Švejku,“ řekl nadporučík, „máte štěstí. Ta dáma, která u mne bydlila, je už pryč. Odvezl si ji pan manžel. A za všechny služby, které jste jí prokázal, nechala vám na umývadle 400 korun. Musíte jí pěkně poděkovat, respektive jejímu panu choti, poněvadž jsou to jeho peníze, které vzala s sebou na cestu. Já vám nadiktuji psaní.“
Nadiktoval mu:
Velectěný pane! Račte vyjádřit co nejsrdečnější dík za 400 korun, které mně darovala vaše paní choť za služby, které jsem jí prokázal při její návštěvě v Praze. Vše, co jsem pro ni udělal, učinil jsem ochotně, a proto nemohu přijmouti tento obnos....
 

Návrh Katy Wendlerové pro inscenaci Dobrého vojáka Švejka v Estonském divadle. Autor Roosa, Lembit. Datum neznámé.