Iz dnevnika ufimskogo buržuja |
Z deníku ufského měšťáka |
| I Povídá se, ze bolševici obsadili Kazaň. Náš biskup Andrej nařídil tříměsíční půst. Od zítřka budeme jist třikrát denně brambory s konopným olejem. Ať žije Ústavodárné shromáždění! Český důstojník Palička, který je u nás na bytě, si ode mne vypůjčil dva tisíce rublů. Zvěsti o dobytí Kazaně rudými se od předchozích opravdu liší - hlavně tím, že mají určitý objektivní podklad. Naši vyklidili Kazaň proto, že do Kazaně, jak mi důvěrně sdělil český důstojník Palička, přišly dva milióny německých vojáků. Ze všech obchodníků a obchodnic, kterých se v Kazani zmocnili rudí, stáhli kůži a tisknou na ni příkazy Mimořádné vyšetřovací komise. Povídá se, že přijdou uprchlíci z Kazaně. Budu muset schovat cukr z krámu, aby se mohla trochu zvýšit cena. Našinci z Kazaně mají peněz dost. Ať žije Ústavodárné shromáždění! Povídá se, že bolševici obsadili Simbirsk. Naši vyhodili do povětří most přes Volhu. Na stavbě toho mostu vydělal strýček pět set tisíc. Čeští důstojníci říkají, že pád Simbirska je směšná maličkost a že všechno je v strategickém plánu. Důstojník Palička mi ukradl zlaté pouzdro na cigarety. Ať žije Ústavodárné shromáždění! Dneska dorazila do Ufy první skupina uprchlíků z Kazaně a Simbirska. Po cestě je omylem obrali orenburští kozáci. Bylo slavnostní vítání. Vypil jsem dvě láhve koňaku a napsal udání na domovníka, že je bolševik. Domovníka odvedli do vězení. a dali je na vychování Číňanům. Ve všech kostelích se pořádají modlitby. Biskup žádá všechny pravoslavné věřící, aby přísně zachovávali půst, poněvadž bolševici táhnou na Samaru. Včera jsem snědl něco šunky a večer přišel telegram, že padla Samara. Jednoho člena výboru Ústavodárného shromáždění odvezli do blázince přímo ze Společenského klubu, kde prohlašoval, že pád Samary je tlach. Uprchlíků přibývá. Vypráví se, že bolševici všecko šmahem podřezávají a hlavy měšťáků nakládají do zvláštních vlaků a odvážejí do Moskvy, kde je balzamují a ukládají do zásobáren v Kremlu. Jeden štábní kapitán vyprávěl včera ve Šlechtickém shromáždění, že bolševici polévají měšťáky vařící vodou, z žen a dětí dělají smažené karbanátky, kterými krmí ve věznicích pravé esery a kadety. Kupce polévají petrolejem a v té formě jich používají k osvětlování dobytých měst. Aristokraty a továrníky svlékají, vaří ve speciálních přístrojích, přidávají k tomu uřezané copy aristokratek a vyrábějí z toho válenky pro Rudou armádu. Včera opět odvezli do blázince jednoho pravého esera. Vyzýval na trhu ženské, aby šly bořit Moskvu a vstupovaly do rusko-českého pluku. Můj důstojník Palička si ode mne vypůjčil další dva tisíce s tím, že je vrátí, až lidová armáda dobude zpátky Kazaň. Myslím, že ty peníze nikdy neuvidím. Naši ustoupili od Bugulmy. Není pochyby, že je to pouze strategický manévr a že to nic neznamená. Je to docela malé městečko. Noviny píšou, že s námi jde Anglie, Francie, Japonsko a Amerika. Sám Wilson přijede do Ufy. Proti tomu je Bugulma směšná maličkost. Francouzský konsul už vyjel z Ufy. Jede zřejmě naproti Wilsonovi. Ať žije Ústavodárné shromáždění! Včera jsem četl v novinách, že v zájmu osvobození Ruska od bolševiků a jeho probuzení k novému životu je nutno evakuovat Ufu. Dneska jsem viděl na Hlavní třídě opravdového Francouze s omrzlýma ušima. Prodával v kavárně po dvou rublech pohlednice se svou fotografií a podpisem „Kapitán Legalet“. Bratři Čechoslováci si trochu odpočívají od svých vítězství a obchodují na tržišti se zápalkami, doutníky, cigaretami a kořalkou. Z Ufy zmizel poslední ešalon Čechoslováků. Můj podnájemník si s sebou vzal moje hodinky, dceru a šest tisíc, které našel v psacím stole. Nazdar! Admirál Kolčak vydal rozkaz, aby byli uvězněni všichni ústavodárci. Za té situace jsem dospěl k přesvědčení, že Ústavodárné shromáždění je tak říkajíc hračka pro děti. To Ústavodárné shromáždění mě stálo dceru, dvacet tisíc, zlaté pouzdro na cigarety, hodinky - a místo toho mám u sebe nějaké směnky. Podvedli našince. Ať žije admirál Kolčak! Kárný oddíl kolčakovců mi zrekvíroval pár koní, dvacet pudu cukru, sto beden zápalek a odvedl na vojnu mé příručí. Bolševici obsadili Čišmu. Z Francouzů zbyli v Ufě jenom dva mladíci, kteří vystupují v cirkuse. Našeho biskupa viděli na nádraží u náčelníka stanice. Velice se zajímal, kdy jede vlak na Čeljabinsk. Budu si muset taky zaskočit na nádraží. II Prvního března starého kalendáře v den svatých mučedníků Nestora, Trivimije, Antonia, Markela, panny Domniny a Martyrila Zelepeckého, jejichž ostatky bolševici znesvětili, vstoupila do Ufy naše osvoboditelka - lidová armáda imperátora Kolčaka Prvního, samovládného cara všesibiřského, omského, tobolského, tomského a čeljabinského. S hrdostí teď říkám: „Jsem měšťan!“ Nám boháčům nadešla svoboda, a tu dělnickou a rolnickou chamraď čekají okovy, vyhnanství, Sibiř, provaz a kulka. Jen mě znepokojuje malé nedorozumění, ke kterému došlo odpoledne. My měšťané jsme šli s chlebem a solí uvítat naše osvoboditele a místo nich jsme omylem narazili na eskadronu rudého jízdního pluku, která nás málem všechny pobila. Polekal jsem se tak, že večer, když přišli skuteční osvoboditelé, ležel jsem v horečce na posteli a neviděl před sebou nic než šavle rudé jízdy. Ať žije nevolnictví! Ať žije Imperator Kolčak, pravoslavný car všesibiřský! ... . . . . . . . . Dneska jsem byl v kostele a s ostatními kupci a měšťany se zbožně modlil za naše blaho a štěstí. Jak volně se nám teď dýchá! Na ulicích stojí zase strážníci a nikdo si nesmí nic vzít bez zaplacení hotovými. Nájemníkům jsem přirazil za pokoj sto rublů měsíčně. Bydlí u mě samá proletářská pakáž. Já jim teď ukážu! Dneska jsem byl na policii s udáním na vrátného Samuila, židovského uprchlíka, který, když tu byli bolševici, stále provolával: „Světlo! Vzduch! Svoboda!“ Velice mě těší, že ho zatkli a zastřelili. - „Světlo, vzduch, svoboda!“ „Ať žije nevolnictví!“ „Ať žije imperátor Kolčak První!“ ... . . . . . . . Dneska vstoupil do města pluk Ježíše Krista. Vojáci mají místo prýmků bílé kříže. Mluvil jsem s jedním důstojníkem, bývalým duchovním z Kazaně, a ten mi sdělil, že pluk Ježíše Krista má za úkol podřezat bolševiky a Židy v Rusku a v celé Evropě a osvobodit Jeruzalém od Turků a Židů. V pluku Ježíše Krista je speciální kulometné družstvo složené z duchovních ... . . . . . . . . . Po bolševické zimě nadešlo nám měšťanům opravdové jaro. Všechny ulice září zlatými nárameníky. Všude je slyšet: „Vaše Blahorodí, vaše Vysokoblahorodí, vaše Exceknce.“ Když voják nezasalutuje a nepostaví se do pozoru, dostane, pacholek, po hubě. Je jasné, že bez poddanství se nedá žít a že musí být nějaký pořádek. Dnes bylo vydáno nařízení, jímž se odnímá půda rolníkům a předává se statkářům a šlechtě. Rolníci a dělníci budou zbaveni všech práv a nebudou smět samovolně odejít od pána, na jehož půdě žijí nebo pracují. Proletářská pakáž přišla o všechny svobody. Každý dělník se musí denně hlásit na policii. Byla nám dána plná moc nad dělníky. Z rozkazu cara Kolčaka Prvního byly zavedeny tělesné tresty, okovy a deportace na Sibiř. Mluvil jsem s několika továrníky. Budou žádat u Kolčaka, aby jim povolil prodávat dělníky podle jejich uvážení. Ubytoval se u nás jeden důstojník čeljabinského pluku. To je krása! Zlato a řády. Nařídil mi, abych při jeho vstupu do místnosti velel celé rodině: „Vztyk, pozor!“ Ostrý chlapík! Denně musí mít víno a mrská svého sluhu. Dneska pověsili před kostelem padesát bolševiků s ženami a dětmi. Vstupné na místo popravy činilo jeden rubl ve prospěch georgijevských dragounů. Ať žije diktatura buržoazie! ... Včera jsme pořádali malou hostinu. Můj důstojník rozstřílel všechna zrcadla a lampy, šavlí rozsekal všechno nádobí, pořezal si ruku, krví si pomazal obličej a zpíval „Bože, cara chraň“. V noci viděl všude bolševiky a schoval se pod postel. K ránu ho odvezli do nemocnice. Doktor říkal, že je to otrava alkoholem, který je v lidové armádě rozšířen ... Dneska postříleli ve věznici třetí skupinu politických vězňů. Všechny odborové svazy byly rozehnány. Ať žije imperátor Kolčak První. .. Povídá se, že bolševici nasadí všechny síly, aby dostali Ufu zpátky. Panebože, co se bude dít, co se bude dít ... Povídá se, že už je přerušeno spojení mezi Věrchněuralskem a Zlatoústém, není kam se vrtnout. Ztracená kolčakovština ... |
 |