Malé nedorozumění

 

Byl jsem vyslán sibiřským revolučním komitétem v Omsku, abych se okamžitě vypravil z Irkutska do Urgy v Mongolsku a uvítal tam zástupce čínské republiky generála Sun-Fu a vyjednal s ním vše, co by se týkalo obnovení obchodních styků čínské republiky s východní Sibiří.

Druhého dne obdržel jsem druhý telegram, abych přivezl generála Sun-Fu do Irkutska, aby reprezentant lidového komisariátu zahraničních záležitostí tovaryš Gabranov mohl s ním projednat smlouvu týkající se hranic sovětského Ruska s Mongolskem a Čínou.

Tak se stalo, že jsem vzal s sebou dva batalióny pěchoty a eskadronu jízdy jako čestný doprovod a pro všechny případy jednu baterii lehkého dělostřelectva.

Z Irkutska vystoupili jsme pěším pořádkem a nenarazili nikde na odpor. Burjati všude vycházeli nám vstříc s pečenými berany a kumysem.

Tak jsme postupovali beze všech překážek až do Selengy, újezdného města selenginského ajmaka. V Selenze se situace změnila trochu v náš neprospěch. Neznámí agitátoři poštvali proti mně několik okresů zabajkalských Burjatů. Prohlašovali, že jdu rekvírovat dobytek.

V Šudjaru na stepi objevili se první ozbrojení burjatští jezdci a když jsme přibyli k jezírku Ar-Meda, našli jsme proti sobě na tři tisíce vzbouřenců, kteří vyslali k nám parlamentáře s lákavou nabídkou, abychom se jim vzdali a když už budeme všichni pohromadě, abychom se vypravili k altajskému hřbetu a živili se až do zimy loupeží. V zimě že se můžeme rozejít do svých domovů.

Nabídku jsem odmítl a dal nový návrh vzbouřencům: aby se oni nám vzdali a připojili se k našemu průvodu. Měl to být diplomatický trik, abychom byli zachráněni přítomností burjatských jezdců v našem průvodu od útoku domorodců, taktéž Burjatů.

Mohu říci, že se mně to nepovedlo tak, jak jsem očekával. Vzbouřenci se nám opravdu vzdali, když uslyšeli, že máme s sebou dělostřelectvo a tak můj čestný průvod byl rozmnožen o tři tisíce divokých burjatských jezdců.

Z krajanské lásky se k nám počali přidávat kočovníci barkuginského, mešegelského a tamirského ajmaku (okresu) a když jsem byl vzdálen od mongolských hranic asi tři sta verst, bylo nás dvanáct tisíc mužů.

V Kale-Yzýru, malém městě v stepi, přidali se k nám loupežníci burjatského atamana Ló-ťum v čísle osmi set mužů, pod horou Manc-Omi banda Chunguzů počtem šest set mužů, a tak to utěšeně stoupalo, až konečně na hranice Mongolska přibyl jsem s dvaceti tisíci muži.

Obyvatelstvo uděšeně prchalo před námi, na horách hořely výstražné ohně nocí. Měli jsme ohromná stáda hovězího dobytka, ovcí, koz a koní, které můj čestný průvod pečlivě všude sbíral po cestě.

Když jsme přišli do hlavního města mongolské provincie Pej-Húr We-Ramu, přišli nám vstříc zástupci mongolské vlády s lámy (buddhistickými knězi) a prosili nás, abychom jim nechali holé životy. S Mongolskem že si můžeme dělat, co chceme, nic nemají proti tomu, jakou vládu chceme nastolit.

Velice dlouho to trvalo, než jsem jim vysvětlil, že mám jen přátelské, mírumilovné myšlenky, že mám schůzku v Urze s čínským generálem Sun-Fu.

Byli upřímně překvapeni a dali mně čestný průvod, sestávající z dvou pluků mongolských vojsk, takže k Urze jsem se blížil nakonec s třiceti tisíci muži.

Čínská vláda byla velice překvapena a jala se stahovat vojska na hranice Mongolska.

Zástupce japonské vlády v Pekingu cítil se uražen takovým chováním Číny, poněvadž i Japonsko má v Mongolii své zájmy.

A tak se stalo, že bylo vyměněno několik velice ostrých telegramů mezi Pekingem i Tokiem.

Mezitím zcela klidně blížil jsem se k Urze, abych tam uvítal generála Sun-Fu, který stejně znepokojen počal stahovat k Urze posádky z čínských hranic a nakonec měl v Urze proti mně tři divize čínské pěchoty, pluk japonské jízdy a dva divizióny dělostřelectva.

Pod Urgou došlo k osudné bitvě, která zuřila po dva dny. Složili tam kosti všichni moji Burjati. Byl jsem rozbit na maděru. Urga připadla Číně i s celou mongolskou provincií Pej-Húr. Vrátil jsem se do Irkutska se dvěma muži a když se mne reprezentant lidového komisariátu zahraničních záležitostí tovaryš Gabranov optal, kde mám generála Sun-Fu, řekl jsem:

„Stalo se mně malé nedorozumění. On zůstal v Urze...“