Básníku dru Františku Soukupovi

Oslavná hymna

A od Žižkova přes Roudnici,

ta vaše cesta trnitá,

kdy nikdo nejde za pravicí,

kdy špatně vás vše přivítá.

Kde praporem tím vaším starým

se zamává vám přes hlavu . . .

Vzpomínat těžko přitom na rým . . .

Co všechno zkusíš pro slávu.

Pak sklep vás čekal, chladný, šerý,

pár šedivých krys a plísně puch.

Je konec vaší kariéry,

či nezdolán dál váš je duch?

Můj starý mistře, všechna gesta

jsou marností a pouhý klam.

Je zablácená vaše cesta,

když ze schůze tak jdete sám.

A nocí tichou, smutnou, tmavou,

když přijde se vám utíkat

před vlastní politickou slávou,

kterou jste míval tolik rád.

Vám nedat mluvit, tomu, který

byl zvyklým hřímat řadu let,

do davů házet výkřik sterý,

jako když spustí kulomet.

 A tvrdit vám, že svoje hesla

jste zradil nyní po letech,

že cílem vaším vládní křesla,

jak to má v krvi mnohý Čech.

Jak k přísaze jste zvedal ruce

v rok tisíc devět set a pět:

„Ať žije ruská revoluce,

ať zhyne starý podlý svět!“

Když přešla léta bojů, vznětů,

na barikádě že jste stál,

kde rudých není nikdy květů,

kde s bajonety kapitál.

Tak končí vaše kariéra,

Quijote slavný pravice.

Vás dobrodružství čekaj sterá,

á la ten Žižkov - Roudnice.