Černohorský jonák v úzkých

Jak známo, k všesokolskému sletu vyslala černohorská vláda svého zástupce, ministra vojenství. Bodrý junák ubytoval se v jednom pražském hotelu a několik dní prohlížel si nejen denní, nýbrž i noční památnosti města Prahy, až utratil peníze. Šel tedy na hoteliéra a žádal ho, aby mu zapůjčil padesát korun, že se chce ještě podívat do Montmartru. „Vrátím vám peníze za tři dny, poněvadž ještě dnes telegrafuji svému králi, aby mně poslal dvě stě korun.“ Pak mu tedy hoteliér těch padesát korun půjčil.

Uplynou už tři dny, čtyři dny, ale černohorský král svému ministru vojenství peníze neposílal. Pro malou, chrabrou černohorskou zemi je dvě stě korun velký peníz a král musil vypsat nové daně. Kdykoliv šel tedy pan ministr vojenství kolem hoteliéra, díval se stranou, jako že ho nevidí, ale přitom jedl dál na účet a pil a když se někdy přece setkali, tu nesnesl ministr vojenství ostrého pohledu pana hoteliéra, sklopil oči, počal koktat: „Pobratime, bratře Slovane! Namouduši, král mně pošle dvě stě korun, víš, car Nikola! Víš, pobratime, my jsme takhle Turkům krky kroutili, bratře Slovane!“

To se řekne, bratře Slovane, ale dvě stě korun pořád nešlo. Ministr vojenství neměl už ani na tabák.

Jednou v noci jsem ho potkal na ulici, právě když jsem si zapaloval cigaretu a tu on s bolestným výrazem v obličeji poklepal mně na rameno a řekl: „Bratře Slovane, daj mi zapuščať!“

To se rozumí, že v takové situaci se hoteliérovi vyhýbal čím dál tím více, takže nedůvěra hoteliérova rostla, zejména když jednoho dne přiběhl k němu vrchní číšník s touto zprávou: „Pane šéf, Jeho Excelence si dneska vypůjčovala ode mne na svůj jatagan pět korun.“

Tedy v zájmu slovanské vzájemnosti dal nedůvěřivý hoteliér předvést černohorského zástupce vlády a cara Nikoly na policii. A tam ministr vojenství se slzami v očích řekl ke komisaři: „Pobratime, bratře Slovane, Nikola car mně opravdu pošle těch dvě stě korun.“

A když se černohorský ministr vojenství vrátil do hotelu, měl tam již peněžní psaní s vlastnoručně psaným dopisem černohorského krále Nikoly: „Milý Petare, zde Ti posílám pětadvacet guldenů, víc jsem nemohl sehnat. Car Nikola.“

Účet v hotelu dělal ale sto osmdesát korun a proto vysvětluje se také náležitě zpráva v denních listech: „Náhlý odjezd černohorského ministra z Prahy.“