Dr. Herben a prof.Drtina |
|
|
|
Čím v antice byla nerozlučná dvojice Kastor a
Pollux, tím pro stranu realistickou jest dr. Jan
Herben a profesor Drtina. Oba navzájem se doplňují, a co neřekne Herben, řekne jistě Drtina, a co neřekne Drtina, to slavnostně prohlásí Herben. Pro ně hodí se významně verše z cituplné básně Kastor a Pollux. Chvilku se ztratili, brzké však po chvíli na prahu mohyly se svorně políbili. Byly totiž doby, kdy profesor Drtina nechtěl míti nic společného s dr. Herbenem, čas ten však minul a v redakci Času zazvonila sklenka pana Herbena, naplněná moravským vínem, o sklenku pana Drtiny, naplněnou sodovou vodou. A pak už je nedělilo nic, než otázka abstinence, což se však také poddá během času, jak ujišťují kruhy blízké profesoru Drtinovi. Co kdys je dělilo, v světlo se vtělilo, kouzlem nás jme. Snad též zanechá profesor Drtina své trpné filozofie a postaví si světlejší názor životní. Ještě štěstí, že má vedle sebe dr. Herbena, který zvolá plačtivým hlasem: „Ne, neříkejte, že se národ nedá vyléčit a polepšit, když jsem já byl v Hostišově...“ A Čechové zapomínají v tom okamžiku na profesora Drtinu, na jeho základy praktické filozofie a na články o pedagogické filozofii v České mysli, zapomínají vůbec na filozofii a čekají, co nového poví opět pan Herben o Hostišově. Hostišov jest totiž nejen kniha pana dr. Herbena, Hostišov jest vůbec všeobecný pojem pro stranu realistickou. Ať se děje cokoli, dovede to dr. Herben obratně převésti vždy na Hostišov. Znal jsem jistého realistu, který při každé příležitosti, ať se mluvilo o čemkoliv, náhle zbystřil sluch a zvolal: „Neslyšel-li jste, jako by venku někdo vystřelil?“ A už byl v tom... „Já když jsem loni střílel koroptve...“ U realistů jsou podobné obraty vrozené. Na Madagaskaru je povstání. V Čase vzpomíná při této příležitosti dr. Herben na Hostišov. Japonci dobývají Port Arthuru. Dr. Herben vzpomíná na Hostišov. V parlamentě mluví se o starobním pojišťování dělnictva. Dr. Herben vzpomíná na Hostišov. Opoziční listy sedí na vládě, dr. Herben sedí na Hostišově. Ledové kry blíží se skandinávským fjordům, ale dr. Herben při té příležitosti píše o Hostišovu. Dr. Herben a Hostišov jest jedno a totéž. A když dr. Herben přestane psát o Hostišovu, píše o něm profesor Drtina. A tak Hostišov, letní sídlo dr. Herbena na Voticku, jest duševním pojítkem mezi realisty. Každý pořádný mohamedán musí být alespoň jednou za svého života v Mekce, jinak nepřijde do ráje. Každý pořádný realista aspoň jednou za svého života v Hostišově a musí napsat o tom do nějakého realistického listu vzpomínku. Mám za to, že dr. Herben s Drtinou lákají sem mladou generaci realistickou, aby na nich vynutili nějakou strašlivou přísahu na Čas, zejména od té doby, kdy je zradil Chalupný. Po složení přísahy pije mládež realistická, je-li přítomen profesor Drtina, mléko, není-li ho tu, pod vůdcovstvím dr. Herbena moravské víno. Podotýkám, že o pohoštění realistů na Hostišově u Herbena pečuje zvláštní fond, kam každý z realistů organizovaných musí odváděti příspěvek. Podotýkám dále, že není-li dr. Herben v Hostišově, jest v Čase, a není-li ani v Hostišově, ani v Čase, jest v Šuterově vinárně v Palackého ulici, kolem které smutně obchází profesor Drtina, není-li ani v parlamentě, ani v Hostišově, ani v Čase, ani na univerzitě, ani na sjezdech filozofů. Obchází s lahvičkou kefíru v kapse, zabalenou do Času, Pollux strany realistické, zatímco Kastor u moravského vína vzpomíná na význam Hostišova pro politiku strany realistické, a jak by do volebního provolání ku příštím volbám vpašoval též nějak svůj Hostišov. |
 |