Dr. Karel Kramář

Dr. Karel Kramář, majitel továrny v Libštátě a jeden z hlavních akcionářů mladočeské pozitivní politiky, vstoupil na veřejnost dne 27. prosince 1860 ve Vysokém nad Jizerou. Toho dne se narodil a za osm dní poté byl pokřtěn. V té době neklonil se k žádné politické straně, ačkoliv bylo to právě za éry Bachovy. A právě v těchto trudných dobách perzekuce se dr. Kramář smál na plné kolo na celý svět. V šesti letech zvážněl a nyní už to šlo rychle kupředu. V devatenácti letech absolvoval gymnázium na Malé Straně. Pak odešel do Německa. Byl členem buršenšaftů v Berlíně a ve Štrasburku. Když prodělal několik studentských pitek, vrátil se do Prahy a studoval tak pilně, že roku 1884 byl povýšen na doktora práv. Od té doby staral se o peníze, jak mu jeho nepřátelé vyčítají. A přece základem této jeho starostlivosti byla kniha, kterou sám napsal a vydal v Lipsku: Papiergeld in Osterreich. Jak vidět, jedná se dr. Karlu Kramářovi hlavně o papírové peníze, což ho charakterizuje i na další jeho životní pouti. V těch dobách stále ještě nevěděl, na čem vlastně je a co z něho bude. Domníval se, že je realistou, a stal se redaktorem Času. A tu jako redaktor realistického časopisu náhle zpozoroval, že není vlastně realistou, ale že je mladočechem. Aby pak se z této spletené záležitosti roku 1890 vymotal, počal brát lví podíl na vyjednávání mezi mladočechy a realisty. Výsledkem toho vyjednávání bylo, že se stal sám definitivně mladočechem a vrhl se na Tábor, kde byl zvolen roku 1891 poslancem. Roku 1894 dal se poslat za Semily do zemského sněmu a u místodržitele osobně vyjednal povolení trafiky vdově Šumanové na dolním předměstí. Jako říšský poslanec za město Tábor vymohl, že z tamějšího nádraží byl odstraněn automat na vydávání jízdních lístků, který nefungoval. Že i v Táboře vymohl trafiky, rozumí se samo sebou, díky jeho řečnickému talentu. Když vláda viděla, že vymáháním trafik stoupá jeho obliba u lidu a že se stává jí nebezpečným, chtěla rázem zabít důvěru lidu k němu a povolala ho do delegací. Tím nastal v životě dr. Kramáře velký obrat. Od té doby potlouká se dílem v delegacích, dílem po Krymu. A je zvláštní, že to, co má říci v delegacích, říká na Krymu, a co chce říci na Krymu, to říká v delegacích. A tu dlužno zmínit se dále o nové jeho myšlence, kterak pomoci českému národu. Dr. Kramář totiž má ve zvyku, že v dobách nejtěžších zápletek politických, když je českému národu nejhůře, odjede z Čech na Krym, a když se vrátí, je již po bouři. Není to náhoda, je to zkušenost. A na tom právě zakládá se nová politická metoda: Dát volné pole průběhu událostí, nezasahovat nijak do běhu věcí, držet se v ústraní a čekat, až se to přežene, s vědomím, že se to přehnat musí. To jsou základy takzvané pozitivní politiky mladočeské, jejíž hlavním vůdcem je dr. Karel Kramář. Pozitivní politika jest vynálezem dr. Kramáře a jest to něco velkolepého, úchvatného a čistého. Pozitivní politika podobá se poháru křišťálové vody, na které není vidět ničeho, ve které neplave docela nic a která nemá žádných účinků. Pozitivní politika povstala ze slova pozitiv, což znamená ve fotografii obraz získaný z negativu, v mluvnici pozitiv znamená nejzákladnější tvar přídavného jména při stupňování, v matematice máme pozitivní veličiny, pozitiv v hudbě znamená druh varhan bez pedálu, pozitivní pól nachází se u galvaníckých baterií, námořní mapy mluví o pozitivním posunutí pobřeží, ve filozofii znamená pozitiv opak toho, k čemu se dospěje myšlením, pozitivismus znamená celý filozofický směr, všude pozitiv (pozitivní) něco znamená, jenom v politice pozitivní politika neznamená nic, poněvadž, filozoficky řečeno, je to politika, ku které se nedospělo myšlením a přemítáním. Pozitivismus zakazuje vůbec přemýšlení, a proto dr. Kramář je zastáncem pozitivní politiky. Pozitivní politika znamená politiku, kde se nedá zhola ničeho dělat, kde situace sama o sobě jest pozitivní, jest to situace, kde dlužno pohlížet na události tak, jak jsou, kde nelze ničeho měnit, kde možno jedině snad reorganizovat mladočeskou stranu. Dr. Karel Kramář plně vystihl své poslání. On mladočeskou stranu obrodil. Když se nedá dělat nic proti Vídni, možno přece mezi vlastními lidmi dělat reformy. Proto založil proti Národním listům deník Den, který má asi 300 předplatitelů. Že dosazuje ze svých peněz, jest jasno, ale nemůže se vrátit ze započaté cesty. Za ruské revoluce podnikl jako obyčejně dr. Kramář cestu na Krym, na svůj statek, a když se z ní navracel, přinesly noviny zprávu, že vlak, kterým jel do vlasti, byl přepaden ruskými revolucionáři a vyloupen. V celém českém národě panovala jediná myšlenka: zdali revolucionáři neukradli také dr. Kramáře. Bohudík nestalo se tak a klub poslanců svobodomyslné strany si oddechl. Že jeho činnost jako politika jest známa i za hranicemi, netřeba připomínat. Sluší se jen poznamenat, že redakce francouzského listu Courrier européen požádala dr. Karla Kramáře roku 1905, aby jí napsal článek o výsledcích pozitivní politiky. Od té doby uplynuly již čtyry roky, ale dr. Kramář neposlal jim ani řádky. Byť bychom tedy nesouhlasili se vším, co podniká ve prospěch české věci, přejeme přece dr. Karlu Kramářovi, aby i dále pracoval ve prospěch českého národa častými cestami na Krym, pozitivní politikou, reorganizováním mladočeské strany a ­co hlavní - hojným vymáháním koncesí ku zřízení tabáčních trafik. Národ, který kromě pozitivní politiky má také trafiky, ten nezahyne. A v tom hlavně leží zásluha dr. Karla Kramáře.