Heslo:

♣ Karel Kramář, JUDr.

Výklad:

*27. 12. 1860 – 26. 5. 1937, český a československý politik, první ministerský předseda ČSR, účastník protirakouského odboje, člen předsednictva ilegální odbojové organizace Maffia spolu s Josefem Scheinerem, redaktorem časopisu Čas. V roce 1915 byl za to zatčen a v červenci 1916 odsouzen k trestu smrti.Trest mu byl později změněn na 15 let a v červenci roku 1917 byl, stejně jako Václav Klofáč, amnestován nastoupivším císařem Karlem I. Nutno podotknout, že dr.Kramáře zatýkal komisař státní policie Karel Slavíček, snaživec, který horlivě pracoval pro císaře stejně tak, jako později i pro Kramářovu vládu.

Kramářovo jméno se nachází v mnoha politicko satirických článcích. Po Švejkovi je to asi nejfrekventovanější jméno v Haškově práci.  

II-05

Rozhovořil se o poměru důstojníků k mužstvu, mužstva k šaržím, o přebíhání na frontách k nepříteli a o politických událostech a o tom, že 50 procent českých vojáků je „politisch verdächtig“. „Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und Klófatsch.“ Většina důstojníků si přitom myslela, kdy už přestane dědek cancat, ale plukovník Schröder žvanil dál

Dr. Karel Kramář, majitel továrny v Libštátě a jeden z hlavních akcionářů mladočeské pozitivní politiky, vstoupil na veřejnost dne 27. prosince 1860 ve Vysokém nad Jizerou. Toho dne se narodil a za osm dní poté byl pokřtěn. V té době neklonil se k žádné politické straně, ačkoliv bylo to právě za éry Bachovy. A právě v těchto trudných dobách perzekuce se dr. Kramář smál na plné kolo na celý svět. V šesti letech zvážněl a nyní už to šlo rychle kupředu. V devatenácti letech absolvoval gymnázium na Malé Straně. Pak odešel do Německa. Byl členem buršenšaftů v Berlíně a ve Štrasburku. Když prodělal několik studentských pitek, vrátil se do Prahy a studoval tak pilně, že roku 1884 byl povýšen na doktora práv. Od té doby staral se o peníze, jak mu jeho nepřátelé vyčítají. A přece základem této jeho starostlivosti byla kniha, kterou sám napsal a vydal v Lipsku: Papiergeld in Osterreich. Jak vidět, jedná se dr. Karlu Kramářovi hlavně o papírové peníze, což ho charakterizuje i na další jeho životní pouti. V těch dobách stále ještě nevěděl, na čem vlastně je a co z něho bude. Domníval se, že je realistou, a stal se redaktorem Času.

Zdálo se, že jednání mezi panem Grégrem, majitelem Národních listů a dr. Kramářem a spol. o koupi Národních listů nedospěje k žádoucímu výsledku.
Následkem toho napsaly Národní listy: „Naprosto je nepochopitelné, jak dr. Kramář hledí vstříc rozuzlení dnešní politické situace, přihlížíme-li k jeho článkům ve Dnu. Nechápeme, co vlastně míní oním obrozením strany, svým jemným cítěním pro platonické styky Rusů a Poláků. Dr. Kramář vystupuje jako politik, který usilovně se snaží zachovati onu politickou bezradnost, která právě tak těžce doléhá na český národ,“ atd.

Při této příležitosti musíme židovsko-liberálním „Národním listům“ vytknout jedno. Dr. Kramář koupil právě nyní po vypuknutí války proti mohamedánům perské koberce od jednoho tureckého obchodníka ve Vídni. Od té doby píší „Národní listy“ proti křesťanskému italskému vojsku. Dr. Kramář jako syn českého národa zapomíná, že právě Čechové to byli, kteří přečasto ve válkách tureckých úpěli v zajetí nevěřících.

Jak se to stalo, že se stal upřímným mladočechem, sám nevěděl. Jisto bylo tolik, že jeho zaměstnavatel, majitel brusírny drahokamů v Karpově, byl voličem dr. Kramáře a jeho samotného myšlenka, že bude jediným a prvním stoupencem mladočeské strany dělnické v Karpově, naplňovala takovou hrdostí, že počal odebírat Národní listy.
Až konečně přišel ten den, kdy nerozuměl z jednoho úvodníku Národních listů takřka ani slova a poněvadž právě to ho lákalo, přihodily se mu mnohé nepříjemné věci, na nichž má vinu redakce Národních listů v prvé řadě a v druhé teprve nešťastný dr. Kramář jako majitel téhož listu, který ho tak hájil, až ubohého Komandu odvezli na pozorovací kliniku.

V době, kdy se vyjednávalo o kompromis s mladočechy, byl poslán k doktoru Kramářovi s nějakým přípisem, a když tam všude se ptal v Národních listech každého redaktora: „Bratře, kdepak je bratr Kramář?“ - konečně ho přece našel, a odevzdávaje mu připiš, řekl přátelsky: „Tady ti nesu, bratře Kramáři, něco od bratrů z Českého slova.“

Pan Jureček poděkoval matince a když přišel jeho budoucí tchán, pohovořil s ním o všeobecné mezinárodní situaci a o postavení dr. Kramáře.

Padesát let četl Fencl Národní listy, tedy po celou dobu, co vycházely a přitom za ně neplatil. Přicházely do městečka na jeho adresu celých padesát let.
Prvně, když je do ruky dostal, bylo mu 49 let. Dnes jest stařec devadesátidevítiletý, nejstarší mladočech na zeměkouli a dává si od svého pravnuka předčítat články o Kramářovi a stále docházejí na jeho adresu Národní listy a doposud ho administrace neupomínala. Snad náhoda, snad chyba v seznamu abonentů. Těžko nám rozhodnout.

Národní listy: Zvláštní telegram! Když dr. Karel Kramář konferoval pod Vitoší s bulharským ministrem vojenství o úspěších české positivní politiky, přiletěl z turecké strany šrapnel a utrhl dr. Kramářovi hlavu. Dr. Kramář neprodleně odcestoval do Vídně.

Kdy se dělá lepší politika? Když mrzne, nebo když slunce praží?
Podívejme se na mladočechy. Mladočeský politik dr. Kramář se roztahuje proti všem zákonům přírodním i v mraze, ačkoliv zákony fyzické jsou neměnitelné. Každé těleso se mrazem smršťuje, jen mladočeši se roztahují i v zimě, zejména před volbami. Po volbách v posledních letech však zákony fyzikální vzhledem k mladočechům jsou neobyčejně popleteny. Všechno je v případě mladočechů opačné. Po volbách bývá mladočechům horko a oni se ku překvapení všech profesorů věd přírodních smršťují na minimum.

Za tohoto všeobecného chaosu, přes všechny tyto jinak stinné stránky vydařily se sokolské slavnosti neobyčejně. I buršáci dostali pár facek. Ale poslední den se to zkazilo. Na slavnosti odhalení pomníku Palackého mluvil totiž dr. Kramář. Kdyby většina těch, kteří ho poslouchali řekla dr. Kramářovi své mínění o něm jemu do očí, beze sporu řekly by o nich Národní listy, že jsou sprosťáci. Neboť dr. Kramář - ostatně nač bych to veřejně vykládal, občane redaktore, Vy jistě víte, jaký je ten oficielní vůdce české politiky.

„Ukradni někde furažku a modrý kabát, bílé důstojnické kalhoty, připni si zlatou hvězdu na prsa a jdi do Prahy přímo na radnici, tam zavolej dr. Groše, ukloň se jen málo a řekni: ‚Baťuška car tě nechá, bratře Slovane, líbat svým tajemníkem.’ A dr. Groš ukloní se ti až k zemi a bude hned samé „Vaše Prevoschoditělstvo sem, Vaše Prevoschoditělstvo tam“, hudba bude hrát, dr. Kramář dá se s Tebou fotografovat, přijdou slečny a paničky, budou Tě tahat za kabát a křičet: „Vaše Prevoschoditělstvo, urá, dejte se políbit.“

Dle posledních řečí dra Kramaře musíme soudit, že se úplně reorganisoval, zejména pokud se týká armády. Jest v tom nepopiratelný pokrok, neboť dr. Kramář  studoval při příležitosti své báječné obhajoby vojenských předloh staré české politiky, mezi nimi i Palackého.

Od počátku války až po naše dny vyvíjeli tito moderní inkvisitoři rozsáhlou činnost. Některý den provedli až třicet domácích prohlídek v Praze, urazili automobilem po Čechách spoustu kilometrů, přivezli Klofáče z Vysokého Mýta do Prahy, odvezli Kramáře z Prahy do Vídně a dali se fotografovati s mrtvolou popraveného Kratochvíla z Přerova.

Začátkem února bude v Čechách sjezd české komunistické strany, po němž se očekává ozbrojené vystoupení československého proletariátu proti vládě, v jejímž čele je známý buržoazní slavjanofil doktor Kramář.

Český proletariát svrhl jařmo rakouských kapitalistů a octl se ve spárech českých kapitalistů, bankéřů a jejich spojenců, českých sociálně demokratických zrádců Němce a Viktora. Česká buržoazie se dostala velice snadno k moci. Denně chrlila do lidu nové a nové články a nutila jej uctívat revoluční božstva - dr. Kramáře, prof. Masaryka, Wilsona a Clemenceaua. Český národ mohl vidět pouze jednu stranu medaile s lacinými hesly „republika, svoboda, historická práva“.

K tomu jest ovšem třeba vyššího vnitřního vzdělání a duševního povznesení, aby všechno dělnictvo vyspělo až na ten stupeň, kdy bude úplně spokojeno se svým osudem. Jestli k této dokonalosti dospěla tak zvaná strana pravice, nadějeme se, že i komunisté pilnou četbou "Československé republiky", našeho vládního programu, dojdou toho vniterného vyššího vzdělání, kdy První máj bude pravicovým svátkem práce pracujících vrstev ve prospěch jejich bratrů kapitalistů. Neboť co jest krásnějšího v lidském životě než vědomí, že mohu být prospěšný druhému svému spoluobčanu.
Jestli všichni se budou řídit našimi radami, tu jsme přesvědčeni, že i v nejchudší dělnické rodině ve všední den bude k obědu, co má dnes ministr v neděli:
Polévka s hnízdečky.
Ragout z humrů v máselném koši, obloženém vlašským salátem v květech máku.
Boeuf s madeirou, obložený zeleninou.
Květák v růžích ze šunky.
Srnčí kýta s vídeňským knedlíkem.
Citronové košíčky plněné brusinkami.
Pečená kuřata se salátem a kompotem.
Créme "Kramář" v griliášové lastuře.
Tort "Tuzar". - Tort "Benes".
Koš cukroví. - Černá káva. - Ovoce.

A tu budiž mně dovoleno říci několik slov na obhajobu váženého pana dr. Kramáře. O jeho čestnosti nemůže být pochyby, neboť on velice často prohlašuje, že kráva má čtyry nohy a také klopýtne. Jestli on se někdy mýlí a řekne nějakou hloupost, neskrývá se za druhou firmu, napíše-li pitomost, podepíše se pod ní, stejně jako bych to udělal já. (Neutuchající „Výborně“. Volání: „Ať žije dr. Kramář“.) Jeho vývody jsou přesně konstruovány a méně zapleteny než dr. Beneše. Svět jest dnes rozdělen na dva tábory. Na jedné straně stojí bolševici, na druhé dr. Kramář. Na jaře na ně potáhne s redakcí Národních listů a s inspektorem armády Macharem bude bombardovat Moskvu z mariánské houfnice páně Macharovy.

Národní listy o pádu Kronštadtu povážlivě se zamlčely. Patrně čekají, až co napíše baron Wrangel o tom panu dr. Kramářovi, aby nabyly přesných informací. Zatím se jenom těší, že povstalců je v celém Rusku 200 000.

Redaktor vstal a procházeje se po pokoji, zdůrazňoval: „Kdo udělal z Lenina žida, pane šéfredaktore? Vy jste ho neobřezali, to jsem udělal já! Kdo to byl, který z generála Brusilova udělal také žida, podplaceného Německem? Kdo udělal z Wrangela mučedníka, já, nebo doktor Kramář? Kdo dal pobít v Rusku črezvyčajkou všechny české příslušníky, byl jste to snad vy? Vy jste mne vždycky, pane šéfredaktore, hnali až do krajnosti! Jeden den pověsím Gorkého črezvyčajkou a druhý den nato on se obrátí kvůli hladu v Rusku veřejným manifestem k celé Evropě!

Světozor 22.12.1920 , Karel Kramář v roce 1907

Pobytová přihláška Karla Kramáře, Reichsratsabgeordnetes - člena Říšského sněmu a továrníka v Libštátě a jeho ženy Naděždy.

Národní listy 29.12.1935 výňatek z článku Zatčení Karla Kramáře 21. května 1915 (...Zpracováno na základě informací získaných od pol. ředitele J. Klímy a K. Slavíčka). Samochvála, či chvála smrdí zejména v závěrečných slovech: Svým opravdu vlasteneckým jednáním při prohlídkách českých velezrádců riskovali mnoho, ba možno říci vše.

 Narodní politika 10.6.1915 a 5.1.1917 Trest smrti a zmírnění na 15. let

Národní politika 11.7.1917 omilostněn Karlem I.