Slovníček

v tandemu s policejním komisařem Jaroslavem Klímou byl v týmu Oddělení pro c.k. státní policii. Jako horlivý služebník svou policejní práci vykonával pro monarchii stejně svědomitě, jako později, dokonce ve funkci policejního ředitele, pro československou policii. O tom, jaký to byl svědomitý úředník se Jaroslav Hašek přesvědčil několikrát. Asi poprvé to bylo po Haškově provokaci "U Valšů". Zejména však bedlivě sledoval Haškovu velezrádnou činnost v časopise "Čechoslovan", jak o tom podávají svědectví jeho hlášení "nahoru", které v Archivu MV vyhledal a přeložil Břetislav Hůla. Dvě si můžete přečíst na této stránce. Poněkud hořce potom chutnají slova článku uveřejněného v Národních listech 29.12.1935 , tedy několik let po smrti obou policajtů, pod názvem "Zatčení Karla Kramáře 21. května 1915", který byl údajně sepsán dle jejich vyprávění. Samochvála, či chvála smrdí zejména v závěrečných slovech: Svým opravdu vlasteneckým jednáním při prohlídkách českých velezrádců riskovali mnoho, ba možno říci vše. Ostatně přesvědčte se sami v závěru této stránky, kde máte připraveny výstřižky z tohoto hanebného článku. Zaplať Bůh, že se toho Hašek nedožil.

Jaroslav Hašek nejprve o těchto policajtech, než o nich píše v románu, napsal povídku "Kolik kdo má kolem krku" vydanou dne 19.2.1917 v Čechoslovanu v Kyjevě. V knihovně Čechoslovana vyšla v roce 1917 povídka "Dobrý voják Švejk v zajetí", kde se tito pánové objevují také.

Státní policie dodávala také na garnison materiál, pánové Klíma, Slavíček& Comp. Vojenská censura dopravovala sem autory korespondence mezi frontou a těmi, které doma zanechali v zoufalství. Sem vodili četníci i staré výměnkáře, kteří posílali psaní na frontu, a vojenský soud házel jim na krk za jich slova útěchy a líčení bídy domácí po dvanácti letech.

"Milostpane, jsou tu pro vás páni od policie."
"Dobré jitro, paní správcová," odpověděl jsem, otvíraje dveře. Do předsíně vhrnul se zástup podezřelých individuí, ze kterých jsem okamžitě poznal komisaře Klímu a Slavíčka. Tři civilní strážníci zůstali státi v předsíni a dívali se po věšáku, asi tak, jako když mexičtí banditi generála Caranzy si prohlížejí větve stromu, unesou-li zajatce.
Klíma a Slavíček se usmívali a Klíma zahovořil teplým, měkkým hlasem: "Odpusťte, že jsme vás vyrušili ze spánku. Znáte však jistě naše úřední povinnosti. Dostali jsme pokyn provésti u vás domovní prohlídku. Nebudete, doufám, se zpěčovati a podepíšete výnos o policejní prohlídce. Jsem přesvědčen, že u vás nic závadného nenalezneme. Nepodepíšete-li výnos, bude se prohlídka prováděti bez vašeho svolení."
Komisař Slavíček zatím byl již v kuchyni. Šli jsme za ním. Stál se založenýma rukama jako Napoleon uprostřed kuchyně a díval se na plotnu.

Švejka vedli k výslechu do oddělení státní policie přímo k policejnímu komisaři Klímovi a Slavíčkovi. Tito dva představitelé aparátu státní policie od vypuknutí války až po objevení Švejka v kanceláři vyšetřili několik set případů udání, provedli spoustu domovních prohlídek a odváděli muže od teplých večeří do Bartolomějské ulice. Jest zajímavé, proč department pražské státní policie právě se usadil v ulici připomínající svým jménem bartolomějskou noc.