Když jsem se vrátil z Ruska, setkal jsem se
druhý den v kavárně U zlaté husy se svou
přítelkyní paní Olgou Fastrovou, která se mne
ptala:
„Je to pravda, Jaroušku, že bolševici živí se
masem Číňanů?“
Vyvrátil jsem jí to delikátním způsobem, že
každý Číňan, bez rozdílu stáří a pohlaví, páchne
pižmem. Jako nikdo nejí maso krysy pižmové,
ondatry, tak i vařit si nebo péci Číňana
vzbuzuje hnus pro pronikavý pižmový zápach.
Nevzdala se tak lehce. Prohlásila, že starý
Holeček to vážně tvrdil v Národních listech.
Dnes však vidím, že autorita starého Holečka je
podkopána, neboť čtu v Národních listech, že
Číňani dobyli Kronštadtu.
Bolševici tedy všechny Číňany nepožrali. Kámen
mně spadl ze srdce. Na druhé straně však jsem se
zamyslil.
Odkud bolševici ty Číňany berou, když koncem
roku 1920 bylo všeho všudy Číňanů v Rudé armádě:
Při 317. pluku 1 rota, při 26. divizi 2 roty,
při 27. divizi 1 batalión, při 2. divizi 1 rota
a v Irkutsku jeden ve stadiu formírování, který
byl poslán na Urgu do Mongolie.
Když na základě dohody mezi novou vládou
pekingskou a sovětským Ruskem všichni Číňané,
kterých podle statistiky bylo v centrálním Rusku
i na Sibiři kolem 20 000, byli dopraveni přes
Irkutsk prostřednictvím generálního zástupce
čínské vlády, mého milého přítele Činz-Čen-Chena
domů do vlasti, přes bufer Východní sibiřské
republiky.
Helsingforská pohádka o vydupaných ze země
Číňanech.
Pohádka krásná, pohádka milá, kterou dědečkové z
Národních listů a Národní politiky dlouho budou
vypravovat svým vnoučatům prostřednictvím tisku
i jiskrových stanic.*
Helsingfors, čuchonsky Helsinki, má 80 000
obyvatelů a ústav pro choromyslné, největší ve
Finsku, s rádiovou centrálou.
Když se zeptáte v lánu nylandském, jehož hlavním
městem je Helsingfors, co dělají v Helsingforsu,
řekne vám finský sedlák, že tam lžou, poněvadž
staré finské přísloví říká: „Nehledej pravdy v
Helsingforsu.“
Od té doby, co se tam usadila jiskrová stanice
na střeše ústavu pro choromyslné, je to ještě
horší.
Vypsal jsem si zprávy té jiskrové stanice za
posledních dnů. Tedy Helsingfors:
Kronštadt střílí na Moskvu.
Moskva se vzdala.
Petrohrad v rukách vzbouřenců.
Trocký orestoval Lenina.
Lenin zastřelil Trockého.
Trocký uprchl do Novgorodu.
Lenin utekl do Omska.
Urputné boje na ulicích Moskvy.
Kreml hoří.
Krásná Horka přešla k povstalcům.
Pskov, Charkov, Jalta v rukách námořníků z
Kronštadtu.
Trocký zabit pod Petrohradem.
Trocký jede do Petrohradu.
Trocký v zajetí generála Kozlovského.
Kronštadtští námořníci vešli do Petrohradu.
Bolševici v Petrohradě popravili 80 000 osob.
Bolševici v Moskvě postříleli 180 000 osob.
Útěk bolševiků z Moskvy a Petrohradu.
Rudá armáda přešla k vzbouřencům.
Bolševici popravili v Moskvě a Petrohradě 258
627 lidí.
Státní převrat v Rusku. Pád sovětské vlády.
Lenin a Trocký zastřeleni na útěku.
Při pádu sovětské vlády postříleni všichni
komunisté.
Kronštadt padl.
Aby pak ta poslední zpráva nebyla přece jen tak
těžkou pro Národní listy, posílá Helsingfors
utěšující pilulku: Povstalci vyhodili válečné
lodi do povětří a prchají přes led do
Helsingforsu.
Je to maličkost prchat 380 km přes led. Jiskrový
telegram to urazí dřív.
*
Zprávu o pádu Kronštadtu přijaly jistě s
povděkem všechny české listy, poněvadž se
dostaly ven z trapné situace, jak to vlastně
dopadne. Jestli nedávno psal pan Stanislav
Nikolau v Národní politice, že to Kronštadt
vyhrál, musí se dnes, je-li čestný člověk, bud
zastřelit, nebo psát dále do Národní politiky
své politické rozhledy. Buď, anebo uhoď.
Největší radost z pádu Kronštadtu mají, což by
nikdo nevěřil, v Právu lidu, jež píše:
Kronštadtský odboj přemožen. - Ruská politika
povstáním vržena - napravo.
Je to nová politická teorie. Jestli se někdo
chce stát pravičákem, musí dobýt jako bolševik
Kronštadtu.
Obávám se upřímně, jestli při dobývání
Kronštadtu nepadl můj přítel Stivín.
Národní listy o pádu Kronštadtu povážlivě se
zamlčely. Patrně čekají, až co napíše baron
Wrangel o tom panu
dr. Kramářovi
, aby nabyly přesných informací. Zatím se jenom
těší, že povstalců je v celém Rusku 200 000.
V předvečer pádu Kronštadtu psal Večer:
Beznadějná situace bolševiků a pod tím: Anglie
uznala sovětskou vládu.
Takových neštěstí se stane Večeru ještě více.
Mužně k pádu Kronštadtu se zachoval Čas. Rozbírá
jako vždy filosoficky celou věc a nakonec nazývá
pád Kronštadtu Pyrrhovým vítězstvím.
Je to čistě profesorsky řečeno a pomoz bůh po
svátcích všem žákům, jejichž profesoři odebírají
Čas.
Čas se také diví, že prý bolševici slibovali
svými telegramy světu, že se vyhýbají
krveprolití, a najednou si vzpomněli a
šturmovali Kronštadt a dobyli jej.
Patrně by redaktor Času Ladislav Kunte dobyl
Kronštadtu svými články v Času nebo házením
smradlavých hrnců, jako to dělal můj
prapradědeček, když dobýval Karlštejn.
Tribuna se po pádu Kronštadtu spoléhá na
Ukrajinu, jako se před pádem Kronštadtu
spoléhala na Kronštadt.
Čech drží hubu.
Československá republika po pádu Kronštadtu má
mírumilovnou úřední náladu.
Včera v noci potkal jsem redaktora Venkova. Měl
opuchlou tvář.
„Pral jste se někde?“ otázal jsem se ho.
„Kronštadt padl ...“ odpověděl tiše.
Stiskl jsem mu ruku na znamení, že jsem mu
porozuměl. Taková věc je horší než pár facek. |
