Padesátileté jubileum Národních listů |
|
|
|
Padesát let četl Fencl Národní listy, tedy po
celou dobu, co vycházely a přitom za ně
neplatil. Přicházely do městečka na jeho adresu
celých padesát let. Prvně, když je do ruky dostal, bylo mu 49 let. Dnes jest stařec devadesátidevítiletý, nejstarší mladočech na zeměkouli a dává si od svého pravnuka předčítat články o Kramářovi a stále docházejí na jeho adresu Národní listy a doposud ho administrace neupomínala. Snad náhoda, snad chyba v seznamu abonentů. Těžko nám rozhodnout. Pravda zvítězí však i v administraci Národních listů a tak vyšlo také najevo, že onen pan Fencl po celých padesát let zůstal dlužen předplatné za Národní listy. Vyšlo to najevo právě nyní při padesátiletém nedávném jubileu Národních listů, ze kterého udělali - díky neúnavnosti pana Kočího - pravou americkou reklamu. Pan Fencl četl, či lépe řečeno, dal si předčítat všecky ty projevy údivu, že Národní listy ještě vycházejí, ony reklamní dopisy, pod které hrdě podpisovali se lidé, vybídnutí administrací Národních listů, aby oznámili, co si při padesátiletém jubilejním čísle Národních listů vlastně myslí. „Milý Toníku,“ říkal pan Fencl svému pravnukovi, „my jim musíme také něco napsat.“ Kombinoval ze dne na den, až konečně tento devadesátidevítiletý mladočech diktoval pravnukovi: Slavná redakce! Jsem stařec, upřímný devadesátidevítiletý přívrženec strany mladočeské, stojící nad hrobem. Po padesát let dostávám den co den Národní listy. Ztratil jsem ženu a děti a zůstaly mně jen Národní listy. Upřímně Vám blahopřeji a nepřeji si nic jiného, leč abyste mně nových padesát let ještě posílali Národní listy. Pozdravuji dr. Kramáře a prose o jeden kalendář, zůstávám se srdečným pozdravem - devadesátidevítiletý padesátiletý odběratel Národních listů - Jakub Fencl bývalý zvoník v Bytouchově. Rozumí se, že dopis ten byl v Národních listech uveřejněn. Redakce postoupila dopis administraci, aby vyřízena byla žádost o kalendář a zároveň přihláška na nové padesátileté odebírání Národních listů. A tu v administraci teprve přišli na to, že onen neochvějný devadesátidevítiletý mladočech po padesát let dostával Národní listy a že neplatil za ně nic po celých těch padesát let. A zatímco čtenáři Národních listů četli tučnými literami: !!!Devadesátidevítiletý stařec po padesát let odběratelem Národních listů!!! počítali v administraci, co jim zůstal neochvějný mladočech za těch padesát let dlužen. Počítali: 8 h denně po 50 let, to jest 18 250 dní po 8 h = 146 000 h, čili onen nejstarší mladočech zůstal dlužen Národním listům až do dnešního dne 1460 K. Chápete, co znamená 1460 K, kdyžtě administrace Národních listů potřebuje každého haléře? Ale to není všecko! Za dvacet let se kapitál zdvojnásobí! Dluh tedy činil by až do roku 1880 K 584,- od roku 1880 do 1900 opět K 584,- vždy dvojnásobně, tedy dvakrát po 584 K a ještě jednou tolik, totiž K 2336,-. Za to už může být z člověka dokonalý mladočech! Dále dluhuje ten muž od roku 1900 až do konce roku 1911 za své politické smýšlení Národním listům 292 K. To mu už z toho posledního úroky odpustili, poněvadž po padesát let neochvějně stál při Národních listech. Tak vzrostl vlastně dluh z 1460 K na 2628 K a to se mu ještě vzhledem k jubileu dr. Kramáře odpouštějí úroky z úroků, čehož jistě zasloužil bodrý ten muž, když se v devadesáti devíti letech zreorganizoval. „Za kalendář,“ řekl vrchní administrátor Národních listů pan Kočí, „budeme mu vzhledem k jeho upřímnému mladočešství počítati jen korunu, tedy 2628 K + 1 K = 2 629 K, napište účet na 2629 K!“ A tak obdržel upřímný devadesátidevítiletý mladočech dopis, ve kterém administrace Národních listů jemně upozorňuje, že jeho konto zatíženo jest 2629 K za odebrané Národní listy a za zaslaný kalendář a zároveň byl pan Fencl vybídnut, aby ve svém okolí doporučoval a horlivě rozšiřoval Národní listy, že za každého nového předplatitele obdrží padesát haléřů. Naštěstí zachytil dopis ten jeho pravnuk pan Antonín Miřička, který jako mimochodem optal se starého Fencla: „Poslyšte, starý pane, platil jste někdy za Národní listy?“ „Nikdy, hochu, posílali mně je, já je četl, byl ze mne mladočech, mladočechem zůstanu a když jsem je přečetl, tu posloužily i mému vetchému tělu, zlatý hochu. Občerstvily duši a očistily tělo, Toníčku!“ I vydal se pravnuk devadesátidevítiletého mladočecha do Prahy, že chce mluvit s dr. Kramářem. Nebyl k němu připuštěn a odkázali ho na administraci. Pan Kočí vyslechl trpělivě, že starý pan Fencl nic nemá, že je však upřímný mladočech a on že je také upřímný mladočech. V bystré hlavě pana Kočího zrodil se výtečný nápad. „Víte, pane Miřičko, 2629 korun je pěkný kapitál, my to panu Fenclovi všechno odpustíme, když přijede do Prahy. On svou osobou může mnoho provésti, on může svým vzezřením prospět naší straně. Až vám pošleme telegram: Přivezte pana Fencla!, tak ho přivezete a řeknete mu, že si ho národ přeje vidět.“ Za předsednictví pana dr. Kramáře byla pak konána porada, v níž bylo k návrhu pana Kočího usneseno: poblíže Českého slova na Václavském náměstí najmou se místnosti a pořídí se velká skleněná skříň. Nad místností umístí se tabule s nápisem: PANOPTIKUM NÁRODNÍCH LISTŮ Do velké skleněné skříně dají se ročníky Národních listů, židle, stůl a pan Fencl a na skříň pak nápis: ZVLÁŠTNOST PRAHY! Devadesátidevítiletý stařec JAKUB FENCL padesátiletým odběratelem Národních listů! Nejstarší zvoník v Čechách nejstarším čtenářem Národních listů! Nepije, nekouří, čte jen Národní listy! Umí všechny ročníky nazpaměť! Předplatil se na nových padesát let! ČECHOVÉ! Následujte nejstaršího mladočecha! Předplatné přijímá se zde! Venku nalepí se plakáty s tímže obsahem a s označením vstupného: 20 haléřů pro předplatitele Národních listů, 40 haléřů pro nepředplatitele. Kdo se uvnitř předplatí, obdrží peníze nazpátek a pohlednici s dr. Kramářem! A již bylo všechno připraveno. Panoptikum Národních listů upraveno a již také poslán telegram: „Přivezte pana Fencla. Kočí.“ A již ho také jeho pravnuk vezl, neboť národ si přeje vidět pana Fencla, který panu Miřičkovi v železničním voze usnul. A když ho budil ve stanici Lysá nad Labem, aby přestoupili, pan Fencl se ani nepohnul, poněvadž samou pýchou, že ho chce národ vidět, zemřel mezi třetí a druhou stanicí před Lysou nad Labem. Pan Kočí zavřel panoptikum Národních listů, ale v Národních listech objevila se zato následující zpráva: Včera zemřel v železničním voze blíže stanice Lysá nad Labem devadesátidevítiletý upřímný stoupenec naší strany pan Jakub Fencl z Bytouchova, který po padesát let odebíral Národní listy, když jel do Prahy předplatit se na jedenapadesátý ročník Národních listů. Následováníhodno! „Ale zůstalo za ním 2629 korun,“ řekl k sobě neúnavný pan Kočí. |
 |