Národně sociální útok na dra Kramáře

 

Občan Komanda dlouho se viklal ve smýšlení, ku které politické straně má náležet. Byl původně sociálním demokratem, až konečně nabyl praktického přesvědčení, že při nově založené mladočeské straně dělnické kyne mu větší finanční prospěch.

Jak se to stalo, že se stal upřímným mladočechem, sám nevěděl. Jisto bylo tolik, že jeho zaměstnavatel, majitel brusírny drahokamů v Karpově, byl voličem dr. Kramáře a jeho samotného myšlenka, že bude jediným a prvním stoupencem mladočeské strany dělnické v Karpově, naplňovala takovou hrdostí, že počal odebírat Národní listy.

Až konečně přišel ten den, kdy nerozuměl z jednoho úvodníku Národních listů takřka ani slova a poněvadž právě to ho lákalo, přihodily se mu mnohé nepříjemné věci, na nichž má vinu redakce Národních listů v prvé řadě a v druhé teprve nešťastný dr. Kramář jako majitel téhož listu, který ho tak hájil, až ubohého Komandu odvezli na pozorovací kliniku.

Děj celkem je strašně jednoduchý.

Komanda byl jediným členem organizace mladočesko-dělnické v Karpově a byl ubožák také předsedou mladočesko-dělnické jednoty, téže místopředsedou, prvním, druhým a třetím jednatelem, pokladníkem, prvním a druhým revizorem, v druhé řadě lepičem plakátů ke schůzím, které sám svolával a ku kterým se nedostavil ani předseda, ani místopředseda první, druhý a třetí, ani jednatel, ani pokladník, ani první a druhý revizor, ani lepič plakátů, totiž on, Komanda, ve všech těch svých funkcích zahrnutý. Na tyto schůze dostavil se jedině četník spolu s vyslaným řečníkem mladočeského výkonného výboru, který dlouho klepával na dvéře obydlí Komandova, který neotevřel, poněvadž byl zahloubán do čtení Národních listů.

Celkem vzato neměl se přitom zle, poněvadž majitel brusírny, kde byl zaměstnán, jsa upřímným mladočechem a osobním známým dr. Kramáře, platil ho lépe než ostatní dělníky, již vzhledem k tomu, že měl razit půdu pro budoucí mladočesko-dělnickou stranu v Čechách, která se v dohledné době měla spojit se stranou sociálně demokratickou, kdyby jim to byl nezkazil předák Antonín Komanda.

V pátek dne 20. ledna dostal slavný Komanda poštou Národní listy s úvodníkem „Národně sociální útok na dr. Kramáře“. Bylo to v době, kdy byl Komanda úplně střízliv a připravoval se na další svou politickou dráhu a zejména dělal si poznámky, týkající se cizích jmen, kterými chtěl veřejnost oslnit jako mladočesko-dělnický řečník, delegát, předseda, první a druhý místopředseda, jednatel, revizor a lepič plakátů v Karpově.

Národní listy ze 20. ledna přišly mu právě vhod. „Národně sociální útok na dr. Kramáře“, a dr. Kramář dal mu jednou britaniko.

A poněvadž jeho duševním vodítkem byly právě Národní listy, opsal si z tohoto úvodníku o národně sociálním útoku na dr. Kramáře tato slova, která se mu nejlépe líbila. „Tůň smrtelné zášti národně sociální, gejzír, přístupné ovzduší, reprezentující, patos distance, sebekritika, forma, uchýlit se do ústraní, na vlastní pěst, politická mediokrita, vyjednává s ministerským předsedou, parlamentní skutky, komise, vídeňské nadělení, loajální, konsekvence, národní prospěch, sice, zkalil, sočivost, avšak.“

Z tohoto sestavil si pěknou řeč, kterou chtěl odmítnouti všude národně sociální útok na dr. Kramáře a kterou pronesl v sousedním městě na schůzi sociálních demokratů.

„Přátelé! Národně sociální útok na dr. Kramáře stal se naším národním prospěchem a sice zkalil sočivost pária: mentárních skutků, avšak poněvadž dr. Kramář vyjednává s ministerským předsedou, stal se gejzírem, reprezentujícím patos distance v přístupném ovzduší, poněvadž moje sebekritika povídá, že je nejlepší forma, když se dr. Kramář uchýlí do ústraní na svou vlastní pěst. Ať žije politická mediokrita!“

Samo sebou se rozumí, že ho vyvedli ze sálu, což pro něho bylo sice hlubokou ranou, ale pro kterou on nezoufal, poněvadž ještě týž den odvážil se na nejbližší schůzi křesťansko-sociální do blízkého městečka, kdež podobně jako na sociálně demokratické schůzi mluvil za potlesku všech přítomných o tom, že se dr. Kramář následkem úvodníku v Národních listech uchýlí do ústraní na svou vlastní pěst. Pak skončil jako dříve na předcházející schůzi: „Ať žije politická mediokrita!“ k čemuž dodal: „Ať žije nejlepší forma!“

Toto provedl asi na dalších třech schůzích a jest dnes v sanatoriu, kde zůstává až dodnes přes všechny protesty členů redakce Národních listů.

Jeho případ dr. Kramář interpeloval v parlamentě a dostal se tak do sjednoceného klubu poslanců na radě říšské.