Co bude s Československou buržoazní republikou

 

Československa republika zradila revoluci. To je počátek konce, to přivodí záhubu jejího buržoazního zřízení. Když v listopadu roku 1918 přinesly české noviny zprávu, že Karel Habsburk prchá, zdálo se, že českému proletariátu nadchází nový, zářivý život. Byl to však jen krátký sen.

Český proletariát svrhl jařmo rakouských kapitalistů a octl se ve spárech českých kapitalistů, bankéřů a jejich spojenců, českých sociálně demokratických zrádců Němce a Viktora. Česká buržoazie se dostala velice snadno k moci. Denně chrlila do lidu nové a nové články a nutila jej uctívat revoluční božstva - dr. Kramáře, prof. Masaryka, Wilsona a Clemenceaua. Český národ mohl vidět pouze jednu stranu medaile s lacinými hesly „republika, svoboda, historická práva“.

V prosinci 1918 byla vyhlášena mobilizace a čeští vojáci překročili hranice a vstoupili do Saska, aby obsadili Lužinec a Budyšín. Zrodil se český imperialismus. Místo dlouho toužebně očekávaného míru nová expanzivní výprava. Prvopočátky jsou v Bavorsku, neboť nový ministr vojenství, někdejší antimilitarista Klofáč, kdesi na stránkách historie objevil, že za dob knížete Břetislava patřilo bavorské městečko Chum českému knížectví. Nacionalistická Viktoria troubí vítězné fanfáry. Za nimi se však skrývá hlad a nezaměstnanost, které otřásají mladou republikou. Do Prahy přibyl profesor Masaryk, jmenovaný Francií presidentem české republiky, aby vštěpoval českému národu úctu a lásku ke spojencům - francouzským imperialistům.

A vůdcové české sociálně demokratické strany podporují buržoazní vládu v jejích podlých činech, dostávají ministerská křesla a kráčejí ruku v ruce s buržoazií.

Je možné, že ještě v prosinci 1918 český Proletariat od sociálně demokratických vůdců, „socialistických“ ministrů, něco očekával, ale v lednu 1919 už vyšel do ulic a žádal chleba. Vláda, v níž seděli tři „socialisté“, odpověděla kulomety. Národní garda složená z dobrovolníků demonstranty rozprášila, buržoazní synkové tloukli pažbami zatčené dělníky, zatímco president české republiky Masaryk klidně seděl ve své pracovně, vyzdobené květinami a poduškami, které vyšívaly buržoazní dámy, přebornice v ručních pracích. Psal výzvy k dělníkům, že Francie je žádá, aby upustili od demonstrací a aby usilovali o zlepšení své situace pokojnou cestou, a že česká vláda ze své strany učiní vše pro potlačení bolševického hnutí v Čechách.

Česká dělnická třída poznala dokonale, kdo je president Masaryk, že i v Československu vede křížové tažení proti komunismu, k němuž se zavázal svým podpisem na Sibiři, když prodal spojeneckým zemím československé vojsko a poslal šedesát tisíc českých vojáků proti ruským dělníkům a rolníkům.

Rozumí se samo sebou, že čeští dělníci nebyli těmito výzvami nijak nadšeni. Masaryk sáhl k tvrdým opatřením. Vězení byla přeplněna dělníky. Socialističtí ministři se ukázali být nejvěrnějšími přisluhovači buržoazie a do puntíku plní nařízený úkol: udržet v zemi klid a pořádek.

Tlak Dohody na Čechy nepřestává sílit; nařizuje zásobovat uhlím rakouské závody. V dubnu přikazují spojenci české vládě, aby vyhlásila válku Sovětské republice.

Následky tohoto nátlaku byly v Československé republice velmi brzy znát. Poklesla produktivita práce, všude zavládla beznadějná chudoba. Francouzský a anglický kapitál vysává všechny hmotné zdroje, všechny síly české republiky.

Není pravda, že v Československu panuje klid před bouří. V Čechách jsou na denním pořádku dělnické demonstrace. Kladenští havíři nechtějí pracovat na uhlobarony. Rolníci žádají rozdělení velkostatkářské půdy. Na Kladně se pod vedením českých komunistů ustavil dělnický sovět. Kladenská pánev se svými šachtami a závody představuje nyní malou sovětskou republiku. Vláda není s to udusit v českém proletariátě tyto první plamínky. Ví, že batalióny, které pošle na obnovení pořádku, zmizí beze stopy ve vlnách revoluce na Kladensku. Kladno, Most, Moravská Ostrava - to jsou bašty české proletářské revoluce. Proletářská revoluce se šíří jako požár na dolech a uhelných pánvích, v černých podzemních šachtách.

Pikle a násilí imperialistické Dohody, zrada „socialistických“ ministrů, to vše je jen nová potrava pro šířící se oheň. Plameny stále stoupají. V Plzni, Liberci a Brně stojí továrny. Sentimentální píseň Kde domov můj vystřídala Internacionála. Československá buržoazní republika je na počátku krachu. President Masaryk sedí na sopce. Co nevidět zachvátí buržoazní republiku smrtelné křeče. Zatím se jen třese v horečce, ale brzy plamen proletářské revoluce smete českého lva z ministerských razítek.

A co se stane z Československé buržoazní republiky?

Sovětská republika!