Heslo:

♣ Tomáš Garrigue Masaryk, profesor

Výklad:

*7. 3.1850  – † 14. září 1937, byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog. Od roku 1918 do roku 1935 byl prvním prezidentem Československé republiky, označovaný jako prezident Osvoboditel. Měl obrovský respekt doma i v zahraničí. Jeho politická aktivita začala rokem 1890 vstupem do strany mladočeské, za kterou byl v následujícím roce zvolen jako poslanec do říšského sněmu. Patřil do skupiny tzv. realistů, kteří byli soustředěni kolem časopisu Čas, spolu s Karlem Kramářem. Údajně pro rozpory s radikálními názory ve vedení strany se svého mandátu vzdal v roce 1893 a byl ze strany mladočechů vyloučen. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen říšským poslancem. Až do vypuknutí 1. světové války zachovával k rakousko uherské monarchii loajální postoj. Teprve v roce 1914 začal prosazovat vznik samostatného českého státu. Proto byl na něj vydán zatykač pro trestný čin velezrady. Shodou okolností byl v té době ve Švýcarsku, takže zůstal až do 21.12.1918 v exilu. V ten den, už jako president, byl triumfálně uvítán v Praze. Celou dobu, kdy se nemohl vrátit do vlasti, pracoval úspěšně na uznání nového státu velmocemi.

V únoru 1917 odjel Masaryk do Ruska organizovat legie z vojska, které zde vzniklo, hlavně ze zajatců, nejprve jako dobrovolnické vojsko "Česká družina", později "Československá střelecká brigáda". Dne 7.2.1918  podepsal v Kyjevě dohodu o převodu legií z Ruska do Francie. Legie však byly podřízeny nově vzniklé Národní radě a zařazeny jako spojenci do francouzské armády. Vypuknutím říjnové revoluce v Rusku se situace značně zkomplikovala a Masaryk hájil zásadu "nevměšovat se do vnitřních ruských sporů." Ruská fronta se rozpadla, což vyvolalo ofenzívu německých a rakousko uherských vojsk. Tím byla donucena nová vláda Sovětů podepsat 3.3.1918 v Brestu Litevském, pro bolševiky značně nevýhodnou, smlouvu o příměří. Smlouva také zavazovala Sověty, aby na svém území nestrpěli vojenské oddíly nepřátelské ústředním mocnostem, tedy Rakousko Uhersku a Německu, Osmanské říši a Bulharsku. To se týkalo i Československých legií.  Proto bylo dohodnuto i se Sověty, že legionáři opustí území Ruska tzv. Severní cestou přes Murmansk a Archangelsk a dále do Francie. Protože vše probíhalo značně pomalu a s velkými problémy, změnil T. G. Masaryk plán - přesunout legie po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku a odtud do Francie, na západní frontu. Proto Národní rada dne 26. 3.1918 uzavřela se Sověty tzv. Penzenskou dohodu. Ta zaručovala legiím zásobování, průjezd Sibiří do Vladivostoku; výměnou za to Národní rada souhlasila s předáním všech těžkých zbraní a většiny kulometů a pušek. Penzenská dohoda nakonec ze strany bolševiků nebyla plněna. Vše vyvrcholilo tzv. Čeljabinským incidentem dne 14.5.1918. Od tohoto dne se rozhořel otevřený boj Československých legií s Rudou armádou, s cílem zajistit ústup po Transsibiřské magistrále. Což se nakonec, i přes značné oběti nakonec podařilo. Válka však už mezitím skončila, takže k nasazení legií na západní frontě nedošlo.

 

V Haškově díle se Masarykovo jméno objevuje několikrát, na počátku v politicko satirických článcích, které jsou spojené se "Stranou mírného pokroku v mezích zákona". Dokonce si Hašek sám Masaryka zahrál v kabaretní scénce "Sklenice černé kávy", kde byl, jako samojediný, protagonistou všech rolí. Proti tomu, co následně připravila 1. světová válka, to bylo pouhé chlapecké škádlení. Že si Hašek profesora Masaryka vážil dokazuje odstavec v článku "Dopisy z fronty":Odjel od nás náš vůdce národa prof. Masaryk jistě spokojen. Viděl základy české armády, která dnes roste jako lavina, aby v dohledné době oplatila Němcům a Rakušanům za vše, co český národ vytrpěl. A prof. Masaryka jistě neopouštěla myšlenka, když od nás odjížděl, že viděl vojsko Nesmiřitelných. Později se Jaroslav Hašek s názorem Národní rady a T. G. Masaryka, přemístit legie na západní frontu, neztotožňoval. Chtěl, aby Československé legie dál pokračovali v boji proti německé a rakousko uherské armádě po boku bolševické armády a zbavily svět nenáviděných monarchií. Vždyť ještě 8. až 13. 3. 1918 bojovali úspěšně  Čechoslováci včetně Haška po boku Rudé armády v bitvě u Bachmače, proti německému vojsku císaře Viléma! Ale to už byl několik dní uzavřen Brest Litevský mír a bitva u Bachmače byla spíše jeho tragickým vyústěním, protože nebyla přesně stanovena demarkační linie. O osudu legií bylo rozhodnuto, odjedou z Ruska a Hašek vystupuje z vojska, do kterého vstoupil jako dobrovolec. Odjíždí do Moskvy, kde se hlásí v redakci listu Průkopník. Píše v něm stati "Proč se jede do Francie" a otevřený dopis "Prof. Masarykovi", ve kterém ho zapřísahá, aby zabránil odjezdu legií do Francie. Zklamání s Masarykovou politikou ještě vyjadřuje v článku z ledna 1920 "Co bude s Československou buržoázní republikou" Po návratu do vlasti o Masarykovi píše, již umírněně, v článku "Jaké bych psal úvodníky, kdybych byl redaktorem vládního listu" a naposledy Masarykovo jméno zmiňuje v "Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války". 

IV-01

Rakouské ministerstvo vnitra tápalo ještě ve tmách, pokud se týkalo zjištění nějaké bojovné organisace z přeběhlíků na ruskou stranu. Neznalo ještě nic určitého o revolučních organisacích v cizině a teprve v srpnu na linii Sokal - Milijatin - Bubnovo obdrželi velitelé batalionů důvěrné reserváty, že bývalý rakouský profesor Masaryk utekl za hranice, kde vede proti Rakousku propagandu. Nějaký pitomeček od divise doplnil reservát ještě tímto rozkazem: „V případě zachycení předvésti neprodleně k štábu divise!“
Strana realistická čili pokroková

Realisté jsou přívrženci realismu. Věta tato jest velmi důmyslná. Znamená všechno, neznamená nic. Sami realisté, vykládajíce o realismu, tvrdí, že realismus znamená něco hmatatelného. Jest tedy hmatatelným profesor Masaryk, dr. Drtina, dr. Chalupný, Machar a jiní jejich lidé. Přesto však nesmí nikdo na ně sáhnout....

....Pak nastane zábava, při níž náš realista dívá se upřeně sousedu na vestu. Tím vlévá mu zásady realismu do srdce. Ubožák marně se vzpírá. Již jest mu do ruky vtisknuta brožura Program strany realistické. Realista počne mluviti latinsky, řecky, francouzsky. Cituje Masaryka, Drtinu, odvolává se na Machara, třese ramenem ubožáka, poleje mu vlastním pivem kalhoty a volá: „Vy neznáte dr. Chalupného spis o Havlíčkovi?“ Pak vyžádá si adresu nešťastníkovu, jde ho doprovodit, odporučuje mu, aby četl Herbena, aby si předplatil Novinu, Pokrokovou revui, slíbí mu, že mu budou posílati kromě toho Čas, přísahá, že se přijde k němu podívat, zdali objednané časopisy (už říká objednané) správně došly a přitom mu slíbí rukoudáním, že přinese s sebou všechny spisy dr. Chalupného.
Počáteční program Strany mírného pokroku v mezích zákona
Realisté zatím v Čechách nelení a Herben a Masaryk nadávají si navzájem. Masaryk prohlašuje, že je s Herbenem morálně  hotov, k čemuž Herben ironicky přisvědčuje s velice nebezpečným dodatkem: „Ale nikdy ne finančně.“
Strana roste, ale je bita
Morálního vítězství domůže se každý, komu odpůrce přerazí nohu. Tolstoj kdysi prohlásil, že morální vítězství jest něco ohromně jasného! Masaryk si chválí morální vítězství, ale ani Tolstoj, ani Masaryk nebyli nikdy zpráskáni. Kdo chce tedy propagovat zásady strany, která teprve se rodí, musí se obyčejně spokojit jen tím morálním vítězstvím a zvolat: My jsme zvítězili, a přitom opodeldokem dát si natírat záda, neboť opodeldok jest výborný prostředek proti pohmožděninám, jelitům a krevním podlitinám.
Nagykanidžská idyla
Teprve později, po nás vyslali realisté Masaryka do Ameriky a za řadu let sociální demokraté dr. Soukupa taktéž do Ameriky. A oba dva vrátili se s četnými zkušenostmi; Masaryk přinesl do Čech novou ideu, aby se totiž i u nás někdo uchopil té myšlenky, pěstovat na polích druh kaktusových rostlin, jejichž plody jsou velice chutné.
Karel Pelant
Pelant sám říkal, že to byla propagační cesta. Ale nalezli se lidé, kteří tvrdili, že Volná myšlenka poslala jej do Ameriky, aby se ho takto moudře zbavila, poněvadž dobrý Karel Pelant nepřestal volné myslit ani - ve Volné myšlence.
Poslali tam své nezvedené dítě právě tak, jako je tam poslali Podlipný nebo Masaryk a ještě jiné důležité veličiny v národě českém.
Jenže Pelant se v Americe bohužel neztratil...
Dr. Chalupný
Kojil ho Herben a Masaryk. Tyto ušlechtilé kojné podávaly bez ostychu veřejně své prsy s mlékem politické prozíravosti dítěti, které rostlo utěšeně. A když dovedlo v ruce udržet péro bez cizí pomoci, uteklo za tmavé noci z domova svým pěstitelům. Nevděčné dítě prožilo celou robinzonádu a v Přehledu počalo špinit své pěstouny. Jednoho dne počíhalo si na své dobrodince, kteří je opuštěné a neuvědomělé nalezli přede dveřmi Času a otlouklo jim vlastní zásady o hlavu; Herbenem namlátilo Masarykovi, Masarykem Herbenovi a v Přehledu si za to samo vyslovilo díkuvzdání.
Sklenice černé kávy
PROFESOR MASARYK:
Tiše ke dveřím kuchyně:
Černou kávu, prosím,
jednu sklenici, ale bez cukru, prosím.
Hlasitěji:
Ba, bez cukru!
Vždyť v českém žití je příliš sladkostí,
jak Machar zpívá, a proto bez cukru,
toť pravda jistá,
jen černou kávu smí pít realista
a bez rumu, neb opojení škodí,
a na svět třeba střízlivě přec hledět,
to také musí realista vědět.
Dívá se do novin a podívá se za chvíli na prázdný stůl:
Když jsem to dopil,
nemusím dál sedět.
Volá:
Platím!
Čeká chvíli.
Když nikdo nejde,
na stůl peníze já položím
a půjdu dál,
že v kávě bylo mnoho cikorie,
na to bych věru přísahal.
Položí peníze na stůl a odejde.
Dopisy z fronty
Dnes přemýšlíme v klidu o dnech minulých. Štáb pluku leží v zámečku, kolem starý park, spustlý místy a opuštěný, jako privilegia šlechty. Podivná shoda okolností. Štáb pluku nejdemokratičtější armády v sídle aristokracie... A v těchto dobách zdánlivého klidu, obrazně řečeno, brousíme meče k budoucím tažením. Vše české, co osud války přivedl do Ruska, dnes mobilisuje. Odjel od nás náš vůdce národa prof. Masaryk jistě spokojen. Viděl základy české armády, která dnes roste jako lavina, aby v dohledné době oplatila Němcům a Rakušanům za vše, co český národ vytrpěl.
A prof. Masaryka jistě neopouštěla myšlenka, když od nás odjížděl, že viděl vojsko Nesmiřitelných.
Proč se jede do Francie
Páni byli spokojeni. Úřadovnami Odbočky Národní rady v noci procházely se stíny padlých hochů, kteří zemřeli, když Druhý pluk v říjnu byl poslán proti proletariátu do Kyjeva.
Páni tam nespali, a tak je to nestrašilo, poněvadž to všechno zapřeli v novinách.
Oklamali i profesora Masaryka. Ani to se nestyděli provést v zájmu české věci. Starého učitele socialismu obklopili měšťáci, kteří před ním tvářili se náramně pokrokově, a když od něho odcházeli, povídali si leccos s poťouchlými úsměvy.
A nade všemi vznášel se Damoklův meč s ostřím po obou stranách. Jedno ostří vojenský sjezd, druhé ostří všeobecný sjezd vojska a dělníků.
Dr. Eisenberger prohlásil, že se musí vojsko vytrhnout z území zamořeného bolševiky. Bolševismu nerozuměl ani za mák. Domníval se, že bude muset chodit bez pohonů a to že je bolševism.
Prap. Medek sestavil přísahu českého vojáka. To neměl on, starý komunista básník, dělat. Přečtěte si jeho báseň „Zborov“. V té je vzpoura, ale jak se k tomu hodí přísaha věrnosti osobám? Nemluvím o Masarykovi, ale Národní radě, respektive Odbočce Národní rady, totiž jemu samému, dr. Eisenbergrovi, dr. Kudelovi, dr. Markoviči, Klecandovi, Juro Královi a ještě několika jednotlivcům.
Prof. Masarykovi
Píši Vám toto, pane profesore, vycházeje ze stanoviska, že revoluce není produktem vědy nebo nějaké filosofické školy a že k uskutečnění cílů revoluční akce v první řadě není třeba diplomatů a státníků.
Revoluce představuje tvůrčí sílu mas. Jest to síla budující ze zřícenin.
Vaše metoda postupování v revoluční akci liší se tak velice, pane profesore, od postupu, který dnes přijala revoluce za svůj program, že prosím Vás snažně bedlivě pročisti tento list.
Jsem přesvědčen, že Vy, který myslíte přesně a píšete stručně a jasně, zachytíte základní body celého rozporu v nazírání na postup české revoluce.
Předně dovolte mně prohlásit, že se pojem revoluce a způsob, jak se ona provádí, nedá se vtěsnat v katechismus. Musíte býti dále pamětliv toho, že dříve, nežli jste se vydal za svým revolučně diplomatickým posláním po Evropě, český lid se již vzbouřil sám myšlenkově i činně.
Co bude s Československou buržoazní republikou
Český proletariát svrhl jařmo rakouských kapitalistů a octl se ve spárech českých kapitalistů, bankéřů a jejich spojenců, českých sociálně demokratických zrádců Němce a Viktora. Česká buržoazie se dostala velice snadno k moci. Denně chrlila do lidu nové a nové články a nutila jej uctívat revoluční božstva - dr. Kramáře, prof. Masaryka, Wilsona a Clemenceaua. Český národ mohl vidět pouze jednu stranu medaile s lacinými hesly „republika, svoboda, historická práva“.
V Česko-slovackoj respublike
Na Moravě pouze malé procento dělnictva nejsou komunisté. Je zajímavé, že například v Hodoníně, kde se narodil profesor Masaryk, vůdce československých kontrarevolucionářů, devadesát procent dělníků jsou bolševici.
Jaké bych psal úvodníky, kdybych byl redaktorem vládního listu
A jinde opět slyšíte: „Pan ministr má vilu, pan ministr jede se svou rodinou na letní byt. Takhle jsme si nepředstavovali, jak se v praxi bude provádět Masarykova deklarace Československé republiky.“ Nemluvě ani o tom, že v době všeobecné stavební krize nebylo by možné, aby každý z půl milionu úředníků a státních zřízenců mohl si koupit nebo vystavět vilu, je směšná vůbec zmínka o půl milionu letních bytů, když všechny byty jsou obsazeny a zadány již předem pánům z ministerstev i našim kapitalistům, kteří representují náš národ na trhu světovém a umožňují naší valutě cestu celým světem a kterým by měl každý z nás přáti srdečně oddechu, kdybychom nebyli závistivi.
 

 

Světozor 8.11.1910

Prag: Präsidium der k.k. Polizeidirektion, [1917] Betreffend: Hochverräterische Umtriebe von österr. Čechen im Auslande (Týká se: Velezrádných aktivit rakouských Čechů v zahraničí) V této policejní publikaci je také, jako velezrádce, uveden i Jaroslav Hašek.

Světozor 4.12.1918