|
Jest jako rtuť a podobá se oněm bezovým panáčkům, kteří před vánocemi na prknech
v Ovocné ulici hopsali při doteku, zatímco kluci prodavači řvali do ulic hrozným
hlasem: „Nikdo ho na hlavu nepostaví!“
Příteli
Pelante! Odpustíš mně snad tento úvod, který skončil srovnávací teorií při
vybavení se tvé postavy. Ale kdykoliv na tebe myslím, zřím živě před sebou tvou
maličkou čilou postavičku, starý revolucionáři!
Neboť byly doby, kdy v jedné kavárně, kde se čepovalo i plzeňské, když všichni
již odešli, sedával sám malý muž se skřipcem, pil plzeňské a zpíval do tichého
opuštěného lokálu Marseillaisu! Byl to Karel Pelant, mystik, antialkoholik,
ateista, duchoborec, muž bojující proti prostituci a revolucionář, vůdce
myslících duší, které hádají se po kavárnách, debatujíce u malých stolků za okny
kavárny, aby bylo na ně viděti z ulice, oni hrdí, nadšení, proniknutí opojnou
slávou sami nad sebou, bořící při černé kávě světy, vztyčující nové prapory.
A co z toho všeho? Teď píšeš, příteli Pelante, do Moravského jihu anekdoty, pro
které mého dědečka vyhodili od Primasů, poněvadž byly staré, sedíš v redakci
plzeňského realistického listu, děláš špatné epigramy a někde u Škvrňan na
stráni vzpomínáš na svůj plodný život, kdy o tobě psali do Sv. Vojtěcha, kdy
bral jsi pánaboha starým penzistům, svíčkovým babám, výměnkářům, kostelníkům,
kdy byl jsi ve Volné myšlence a poškleboval se na veřejných schůzích
ministrantům.
Ubohý Pelante! Osud tě zavál právě do Plzně i s tím tvým tajným hříchem, být
naoko abstinentem a milovati přitom plzeňské pivo! A v Plzni to musí být hrozný
boj. Být realistou, přednášet o abstinenci, být v protialkoholové lize, pouštět
po sálech skioptikonem obrazy, jak vypadají játra, žaludek a ledviny pijáka a
být přitom v té Plzni, u přímého zdroje svého tajného hříchu.
V Praze mohl jsi se spíše ztratit, Praha mohla tě spíše pohltit v zapadlé
hospůdce, ale v Plzni, kde chceš pro realisty bojem proti alkoholismu vydupat
půdu, zůstává sklenice plzeňského piva sladkým sněním a ty zoufale šeptáš u
sodové vody: „Můj bože!“ A to říkáš ty, starý ateisto!
Kde jsou doby, kdy jako delegát Volné myšlenky konal jsi studijní cestu do
Ameriky. To tě tam nikdo neviděl, ty starý hříšníku! Tam jistě pil jsi i „ale“ v
barech a vrátil jsi se do Evropy s pěti revolvery v kapsách, říkaje si
ostentativně „goddam“ a „master“.
Ale dodnes nechápeme, proč pražská Volná myšlenka poslala Pelanta do Ameriky. Co
tam měl dělati? Měl snad nedávno pokřtěným Indiánům bráti zase nazpátek toho
boha, jehož tak lahodně získali i s ohnivou vodou, to však by jim musel dáti
dvakráte tolik té kořalky a oni by se vrátili ku svým osmnácti bohům, s nimiž by
měl Pelant horší práci než s jedním?
Či měl snad Pelant sbírati příspěvky pro českou Volnou myšlenku od kovbojů na
prériích, či udělat z nějaké zuřivé metodistky ateistku, či získat v Americe
půdu pro snahy českých realistů?
Pelant sám říkal, že to byla propagační cesta. Ale nalezli se lidé, kteří
tvrdili, že Volná myšlenka poslala jej do Ameriky, aby se ho takto moudře
zbavila, poněvadž dobrý Karel Pelant nepřestal volné myslit ani - ve Volné
myšlence.
Poslali tam své nezvedené dítě právě tak, jako je tam poslali Podlipný nebo
Masaryk a ještě jiné důležité veličiny v národě českém.
Jenže Pelant se v Americe bohužel neztratil... |
