Dr.Chalupný

 

Kojil ho Herben a Masaryk. Tyto ušlechtilé kojné podávaly bez ostychu veřejně své prsy s mlékem politické prozíravosti dítěti, které rostlo utěšeně. A když dovedlo v ruce udržet péro bez cizí pomoci, uteklo za tmavé noci z domova svým pěstitelům. Nevděčné dítě prožilo celou robinzonádu a v Přehledu počalo špinit své pěstouny. Jednoho dne počíhalo si na své dobrodince, kteří je opuštěné a neuvědomělé nalezli přede dveřmi Času a otlouklo jim vlastní zásady o hlavu; Herbenem namlátilo Masarykovi, Masarykem Herbenovi a v Přehledu si za to samo vyslovilo díkuvzdání.

Realisti nezmohli se na nic jiného, než na bolný výkřik: „Dr. Chalupný patří do polepšovny pro zpustlou mládež.“ Mají-li pravdu, je těžko rozhodnout, poněvadž by bylo trapno tvrdit, že realisti mohou mít vůbec pravdu už z toho důvodu, že pravda jest jen jedna a ta se pořád realistům vyhýbá a když se vyhnout nemůže, začervená se jak růže…

Na onen výkřik odpověděl dr. Chalupný, že utekl z Času proto, aby se mohl vykoupat opět jednou v čisté vodě, čímž mínil svůj Přehled.

Podle našeho názoru koupá se však tam v oslím mléce jako v té pohádce o Ježibabě. Vychází z koupele spanilý a bílý, na všechny strany hezký a jemný. Vydrží největší var osloviny díky své rozumné životosprávě. V pondělí ujímá se kartelu, v úterý sympatizuje s odstavenými stranami a nosí červený karafiát, ve středu pochutná si na pozitivní politice, ve čtvrtek okusí náboženství, v pátek luští paragrafy, v sobotu večeří na sociologii a v neděli plete vědeckou punčochu a napije se z pramene umění. O zasvěcené svátky filosofuje. Tak si to pěkně rozděluje poslední dobou a ilustruje Národní listy psychologickými přímkami.

Jest všude a není nikde. Vniká do všech oborů politiky i vědění lidského a pojednou - jak přišel, tak rychle zase zmizí, zanechávaje po sobě nemilý dojem, že tam neměl co dělat a že byl nejvyšší čas, že utekl.

Poslední dobou hledá ho společenstvo krejčí, poněvadž se dozvědělo z novin, že někde uškrtil nějakého Krejčího. A tak je všude. Pobíhá jako švábi v noci a hryže předměty stojící mu v cestě. A když vyjde na pastvu, nikdo neví, kde se bude pást, zdali na poli politickém, či umění, či filosofie, historie, sociologie a náboženství.

A když ho odněkud seženou, zbude mu ještě Tábor: odtud se ohrazuje proti mylnému výkladu svého jednání. Polyká rozkoše veřejného života plnými ústy a po psychologii, sociologii a politice pouští se do stavby mostů.

Když se mu nepodařilo spojit realisty se sociálními demokraty, chce aspoň Lužnici v Táboře překlenout. Stalo se takto: Město Tábor chtělo přes Lužnici vystavět železobetonovou lávku. Rozpočet zněl na 239 000 K.

Dr. Chalupný neměl právě co dělat a poněvadž musí stůj co stůj někde vyniknout, nabídl městské radě táborské, že jim sám vystaví lávku za 5 000 K, čímž ušetří se národního jmění, které může připadnout Přehledu.

Ve veřejném projevu sloučil všechny obory svého vědění a prohlásil: „Pokud se týče otázky, zdali má být přes Lužnici postavena lávka železobetonová, myslím, že k tomu není třeba ani železa, ani betonu a že stačí dřevo. Pamatujte na to, co řekl profesor Velflík, že totiž dřevo vystačí po staletí. Ale pánům z radnice jest psychiatrická podstata paměti věcí vedlejší. Zákony asociační jsou psychický korelát obecného zákona fyzikálního o přitažlivosti a též o kohezi molekulových částic nervových, nač zapomíná pan dr. Krejčí a vše, co jimi se vysvětluje, jsou „uvědomělé“ skupiny, sloučeniny, pochody téže hmoty nervové.

Všimněme si jen blíže psychologie davu, na který dovedl Karel Havlíček Borovský působiti jednou větou. Tyto fakty velice zajímavé, ba epochální, potřebují teprve psychologického výkladu, kterého se však bojí pan dr. Krejčí. Proč neřekne hned upřímně, jak si co myslí, proč chce psychologii strhnouti do oboru scholastiky a dogmatiky.

Jest smutným zjevem u nás, že stydíme se říci, co máme na srdci. Neupřímnost ve veřejném životě, v politice dosáhla vrchole. Někdo vrhne do davu heslo a dav se za ním již bezhlavě řítí, třeba to znamenalo ochuzení celku. Veřejné korporace nemají ani zdání o důležitých národohospodářských otázkách a nejtrapněji se mne dotýká, když má se v Táboře najednou vyhodit 239 000 K za železobetonovou lávku. Jsem ochoten vystavěti ji za 5000 K a vystavět ji ze dřeva. Člověk musí myslit, pánové.“

Bohužel městská rada táborská si nepřála, aby pan dr. Chalupný myslel a stavěl jim lávku přes Lužnici a tak ani v tom novém oboru nemá velkého štěstí.

Naproti tomu povšimla si jeho projevu městská rada pražská a co nejdříve vyzve dr. Chalupného, aby vzhledem ku své dosavadní činnosti provrtal Praze Letenskou stráň.

Že se o to dr. Chalupný pokusí, jest jisto. U dr. Chalupného není nic nemožného, on jest všeumělec. A kdybyste četli, že dr. Chalupný přeletěl přes Alpy bez aeroplánu, ani to vás nesmí překvapit, neboť on jest schopen všeho.

A také vás jistě nepřekvapí sdělení, že před týdnem zjevil se dr. Chalupnému duch Karla Havlíčka Borovského, Dobrovského a Jungmanna, kteří ho proboha prosili, aby jim už dal pokoj a psal raději o živých.

Ale tím méně vás překvapí, že na základě toho dr. Chalupný vydá co nejdříve dílo Po stopách prvních buditelů a politiků a že v Národních listech objeví se jeho článek „Živly okultistické a metafyzické v politice“, provázený obrázky.

Na jeho poslední vizitce totiž stojí - Dr. CHALUPNÝ, akademický malíř.