Pád Bienerthova kabinetu |
|
|
|
Nic tak nevzrušilo soukromého úředníka pana
Jurečka jako pád Bienerthova ministerstva, neboť
on, Jureček, byl politikem a miloval změny v
politice domácí i cizí. Poslední dobou staral se o řeckého státníka Venizelosa, o revoluci v Mexiku, o vojenské soudy v Makedonii, o situaci v Argentině i o postavení liberálů v Anglii. A pojednou v tu směs mezinárodní politiky připletla se zpráva o postavení Poláků vůči Bienerthovi! „Bienerth padne,“ řekl pan Jureček při návštěvě své nevěsty slečny Blaženy. Bylo to okolo páté hodiny, kdy prosincová mlha jako moře zahalovala ulici a kdy petrolejová lampa s červeným hedvábným papírem kol skleněného zvonu činila intimnějším tento panenský pokoj slečny Blaženy. Maminka odešla do tržnice pro husu a zastavila se u tety, polský klub rokoval o vodocestné otázce, Glombiňski navrhoval, aby Poláci šli do opozice a pan Jureček hladil rukou kolena slečny Blaženy. V té době bylo postavení Bienerthovo a celého ministerstva sice otřeseno, přesto však zůstala slečna Blažena pannou, poněvadž rozhodnutí o otázce rekonstrukce kabinetu, o němž vykládal pan Jureček slečně Blaženě, bylo přerušeno příchodem maminky. Teplá ruka pana Jurečka opustila po Glombiňskim i thessalské pohoří s atentátem na Venizelose, čest slečny Blaženy zůstala nedotčena a kabinetní krize byla zažehnána. Na přetřes dostala se v této státní radě otázka punčoch a nebylo žádným politickým tajemstvím, že pan Jureček dostane k ježíšku tucet dlouhých vlněných teplých punčoch. Pan Jureček poděkoval matince a když přišel jeho budoucí tchán, pohovořil s ním o všeobecné mezinárodní situaci a o postavení dr. Kramáře. Při posledním předmětě mrkal významně na slečnu Blaženu, která ho jemně kopala pod stolem. Nato odešel, slíbiv slečně Blaženě, že zítra jistě přijde, nebude-li matinka doma. Nebyla doma právě v tu hodinu, jak slečna Blažena řekla. Pan Jureček byl uvítám otázkou, jak to dopadlo s Bienerthovým ministerstvem. „Špatně,“ řekl, „Poláci trvají neústupně na svém.“ A sám také trval na tom, aby si mu slečna Blažena sedla na klín. „Postavení vlády je tedy otřeseno?“ tázala se slečna Blažena. „Zajisté,“ odpověděl pan Jureček, oddychuje těžce, jako by byl na místě Bienerthově, „čeká se změna kabinetu.“ Mezitím Poláci rozhodli o osudu vlády. Jednalo se o vodocestnou otázku a pan Jureček dovolil velkomyslně, aby slečna Blažena nerozsvítila lampu. A pak se stalo něco, čehož dobu nediskrétně prozradily denní listy. Kol páté hodiny padlo ministerstvo Bienerthovo a slečna Blažena čeká změnu kabinetu, poněvadž od toho pádu se pan Jureček u nich neukázal. Bude-li Bienerth pověřen poznovu sestavením kabinetu, snad přijde i pan Jureček... |
 |