Jak se stal Jong-Seng křesťanem

Vypravování Číňana ze Staňkova velkoobchodu v Praze

I

Rozšafný a moudrý Jong-Seng stál mezi svými polnostmi ve vlastní pagodě a pohlavkoval sochu svého pánaboha Buddhy. Přitom hovořil: "Trojhlavý bože! Obětoval jsem již tobě sedm tučných psů, osm volů a tři nádoby s kořalkou z rýže. Dal jsem postavit patnáct mlýnků na modlitby na říčce Mih-Hao-Teh. Voda proudila a točila mlýnky, jedno otočení, toť prosba k tobě, trojhlavý bože, abys obměkčil srdce krásné Tsi-Či-Kih, která má malou nožku, nejmenší z celé provincie. Pět bonzů v klášteře Zink-ts-ü modlilo se k tobě dnem i nocí, těm obětoval jsem tisíc peněz šej, aby, bože, srdce krásné Tsi-Či-Kih zahořelo náklonností k Jong-Sengovi. A všechno marno. (Pohlavek.) Nic platno. (Nový pohlavek.) Vzkázala mně Tsi-Či-Kih: ,Milý Jong-Sengu! Můj strýc Lu­Nâg, předseda Bratrstva sjednocených srdcí, tak mně psal, že u vás schází ona ctnost, která ozdobila vaše slavné předky, kteří získali si zásluh o celou provincii a kteří hledali své štěstí v tom, prospěti všeobecnému blahu krajiny. A tak, milý Jong-Sengu, v tom leží celá záhada, proč mé srdce neshoduje se s bušením vašeho. ' To je to psaní, trojhlavý ničemo."

"Dobře činíš, milý synu," ozval se za Jong-Sengem hlas, "rozbij jen celou sochu svého Buddhy, neboť to zvíře nezaslouží lepší odměny."

K Jong-Sengovi po těch slovech přistoupil jeden z bílých ďáblů, misionář páter Alban. Hovořil plynně nářečím hakka, jak mluví se okolo Kwantungu, a bodře poklepal Jong-Sengovi na rameno: "Pomáhej ti bůh ve tvém díle, pozoruji tě už přes půl hodiny:"

Jong-Seng, uviděv před sebou bílého kněze, odplivl si: "Co chceš, ďáble?"

"Milý synu," řekl měkce misionář Alban, "s potěšením vyslechl jsem tvé útrapy, neboť, jak vidím, spoléhal jsi se marně na Buddhu. Hleď, jest ještě jiný bůh, s větší mocí než tento dřevěný Buddha, který, modlíme-li se k němu s čistým srdcem, učiní vše, čeho si přejeme."

"Ručíš za to, bílý ďáble?"

"Zajisté, milý synu. Bůh křesťanů vyslyší prosby vroucí a pokorné volání toho, kdo se k němu utíká. Kdybys ty byl křesťanem, pak by bůh křesťanů obměkčil srdce krásné Tsi-Či-Kih."

Jong-Seng uklonil se před Albanem: "Dobrý strýče," řekl zvědavě, "je to těžko stát se křesťanem?"

Páter Alban zavrtěl hlavou. "K tomu je třeba jen pevné vůle, milý synu. Chceš-li, naučím tě začátkům viry, která dělí se na články a články na odstavce. Naučím tě modlitbě ranní, zaplatíš za to třicet pú (penězů), naučím tě modlitbě večerní za dvacet pú. Základy víry přidám zadarmo, neboť nechci tě vysávat. Pak tě pokřtím za sto pú. Peněz těch nechci pro sebe, jen pro svůj řád, milý synu. Vniknu pak s tebou do různých tajemství za třicet, dvacet, čtyřicet a šedesát pú. Rozhřeším tě ve jménu božím za hříchy tvé úplně zadarmo, milý synu, a vroucně budeme se modlit spolu, abys dosáhl své tužby, té krásné Tsi-Či-Kih, po pěti pú za modlitbu ve prospěch našeho svatého řádu."

"Dobrý strýče," pravil Jong-Seng, "rád obětuji třebas i tučného psa."

,;Nikoliv, obětí nechce bůh křesťanů jako vaši bohové. Žádá jen čisté srdce."

"Toť moudré a lacinější, svatý strýče," pravil radostně Jong-Seng, "pojď se mnou do domu mého a vyučuj mne nové víře. Budu tě krmit nejlepšími věcmi. Vykrmím tě za několik dnů, že budeš se z vrchů kutálet jako koule, svatý strýče. Nejhezčí služky z provincie objednám, aby spaly s tebou, nejlepším opiem až ze Šanghaje nacpu ti dýmku na večer a opíjet se budeš denně jako Chunguzové nejlepší kořalkou z rýže, teplou i studenou."

"Milý synu," pravil Alban, "my svatí mužové nespíme s ženami."

"Nic nevadí," řekl Jong-Seng, "objednám ti chlapečky."

"Milý synu, naučím tě za dvacet pú přikázání božímu a tam stojí psáno: Nesesmilníš. Pojďme již domů, abys déle nebyl ve stavu hříchu klaněje se Buddhovi ... "

II

Jong-Seng byl již pokřtěn v říčce Mih-Hao-Teh a den ode dne zdokonaloval se v nové víře. Počal dokonce zachovávat posty. V den postní nejedl masa psího a misionář slepic. Živili se v ty posvátné dny rybami z říčky chutně upravenými i modlili se vroucně za obměkčení srdce krásné Tsi-Či-Kih a podle délky modlitby platil Jong-Seng patnáct až třicet pú ve prospěch svatého řádu pátera Albana. Kromě toho poslal básníku Tuh-Tsiang do Kwantungu dva tučné psíky, aby mu za ně napsal báseň na krásnou Tsi-Či-Kih. Za týden báseň došla a byla tak krásná, že Jong-Seng, naučiv se ji nazpaměť, považoval se sám za nejlepšího básníka celé provincie. Báseň ona zněla:


Má Tsi-Či-Kih! Ó Tsi-Či-Kih.
Co je Jong-Seng? Sníh je jen.
Sníh je z vrchů Ingwe-Ming
a roztápí ho ten tvůj smích,
jak slunce bílý horský sníh.
Má Tsi-Či-Kih, ó Tsi-Či-Kih!


I poslal tu báseň opsanou správcem svého domu zlatými písmeny na hedvábný šátek krásné Malé nožce a poslal básníku Tuh -Tsiang tři tučné psíky rasy chao, kteří mají, jak známo, nejchutnější maso, s prosbou, aby básník poslal novou báseň.

Psíci bylí tak chutní, že básník poslal následující:

Květ broskví házím v řeku Lao,
má Tsi-Či-Kih, ó Tsi-Či-Kih.
Hle, na horách již není sníh,
odvál ho vítr Gung-i-tam.
Na tebe, broskev, vzpomínám.


Opísování a posílání básní střídalo se nyní s modlítbamí. Také přibyl k Jong-Sengovi posel s dopisem kwantungského guvernéra, slavného Ši-Kaën-Jonga, následujícího obsahu: "Milý Jong-Sengu! Oznamuje milý a drahý náš bratr, moudrý Lu-Nâg, strýc krásné Tsi-Či-Kih, předseda Bratrstva sjednocených srdcí, ku kterémuž též náležím, že přechováváš, můj drahý, ve svém domě bílého ďábla, křesťanského bonze. Učiň mi tu laskavost a pošli mně toho muže svázaného, abych mu dal srazit hlavu a strčit ho buď před, či potom na kůl. Doufám, že v brzkém čase pomocí svou zavděčíš se všem věrným srdcím bratrstva. Tím zůstavuji Tě jako svého milého bratra. Hle! Podpisuji se jako nejdražší Tvůj přítel Ši-Kaën-Jong."

S velkou úctou doprovodil Jong-Seng posla až k nejbližšímu rýžovému polí a vrátil se k páteru Albanovi s dopisem.

"Svatý otče!" řekl uctivě, "viz, co píše Ši­Kaën-Jong. Mám tě poslat svázaného do Kwan­tungu, kde bude ti sražena hlava a tvé svaté tělo strčeno na kůl, buď před, nebo potom. Hleď, svatý otče, proč se třeseš? Vždyť jsi říkal, že smrt mučednická uvádí vás jen do větší slávy nebeské."

"Milý synu Jong-Sengu," řekl bledý misionář, "Ještě jsem nevyplnil svého poslání."

"Hleď, svatý otče, netěšíš se přijít rovnou nohou a rychle do nebe? Bude to hned hotovo, neboť vrchnímu popravčímu se ruka netřese a já pomodlím se za tebe modlitbu za věrné zemřelé tím, že jsi svatý muž. Hle, bůh vyslyšel mé modlitby, aby obměkčeno bylo srdce krásné Tsi-Či-Kih. Lu-Nâg je strýcem mé drahé Malé nožky, a když vyplním přání slavného Ši-Kaën-Jonga, získám si jeho náklonnost a tím i Tsi-Či-Kih, a to jedině tvým prostřednictvím, neboť tys za mne orodoval u boha a bůh posílá tě nyní jako nástroj své nejvyšší vůle."

"Milý synu Jong-Sengu," zabědoval misionář "vydáš-li mne v ruce vrahů, dopustíš se tím hříchu smrtelného."

"Nikoliv, svatý otče, cos neříkal mně velmi často, že toužíš po království božím? Hleď, nyní naskytne se ti příležitost splnit rychle svou touhu a mně příležitost odměnit se ti za tvé vroucí modlitby v můj prospěch."

Jong-Seng udeřil na gong. Objevil se vždy vážný, brejlemi opatřený správce. "Kui-Liâgu, zavolej Jina, Deg-Inga a Ing-Ba."

Když tito přišli, řekl k nim, dívaje se vlídně na misionáře:

"Svažte svatého otce se vší uctivostí a naložte na lehký bambusový vozík. Pojedu s ním do Kwantungu."

Misionář bránil se zoufale, než byl svázán a naložen na vůz. Po celé cestě mluvil s ním Jong-Seng vlídně a důstojně o slávě nebeské a o tom, že s chloubou bude vyprávět, že přechovával a vezl mučedníka,

"Spletl jsi si učení církve," naříkal svázaný. "Nikoliv, svatý otče, bůh učinil ze mne jen nástroj, abys dostal se co nejdřív do nebe. A za to budiž jeho jméno pochváleno."

"Vždyť se rouháš, Jong-Sengu!"

"Nikoliv," řekl slavnostně Jong-Seng, "přísahám, že to s tebou myslím poctivě."

Za dva dny mu srazili hlavu. "Spletl si učení církve," byla jeho poslední slova ...

Krásná Tsi-Či-Kih poslala pak dopis rozšafnému Jong-Sengovi: "Milý Jong-Sengu! Můj drahý strýc Lu-Nâg, předseda Bratrstva sjednocených srdcí mně řekl, že jste bílého ďábla podle zvyku vašich slavných předků přivezl svázaného slavnému Ši-Kaën-Jongovi. Mé srdce stejně buší s vámi a Tsi-Či-Kih vás miluje, jako miluje svět broskví východ slunce. Vaše Tsi-Či-:-Kih."

Jong-Seng po přečtení dopisu upřel vděčně oči své k nebi.

"Bůh tedy přece vyslyšel modlitby svatého otce a obměkčil srdce krásné Malé nožky."

"Vidíte," řekl mně Číňan ze Staňkova velkoobchodu v Praze, "takový byl můj dědeček. Žil šťastně se Tsi-Či-Kih a mého otce vychoval také ve víře křesťanské. Pokřtil ho sám. A můj nebožtík otec pokřtil zas mne, a tak jsme nyní všichni z rodu Sengů, tedy i já, Karel Boromejský Jong-Seng, křesťany ... "