|
V Myslíkové ulici v Praze žili dva
bohabojní manželé kupeckého původu. Ona byla dcerou zámožného kupce a on zdědil
po otci rozsáhlý kupecký krám, který zdokonalil, když od své manželky věnem
získané peníze do obchodu přivtělil.
A tak chválili oba manželé boha mezi sudy a slanečky, mezi pytli kávy z ostrova
Ceylonu a mezi indickým kořením a cukrem z Čakovic.
A jejich modlitby nesly ovoce. Jmění jejich rostlo a množilo se a do věčné lampy
nad vchodem do krámu nepřilíval už kupec Pažouch obyčejný olej na svícení, nýbrž
nejjemnější brabancový olej. A když ještě více zbohatl, udělal věčnou lampu s
acetylenovým světlem a když si koupil dům, dal věčnou lampu zřídit na žárovku
asramku a později, když měl již tři filiálky v Praze, udělal v krámu elektrický
transparent: Buď boží požehnání.
Pak jeho manželka slehla a porodila hezké, roztomilé dítě, kterému na křtu
svatém dali jméno Bohuslav. Dítě bylo pokřtěno samotným vyšehradským kanovníkem
a bohabojný kupec Pažouch konal toho dne mnoho dobrých skutků a chudé rodině
dělníka Konipáska poslal kilo cukru.
Proti tomu, jak bohabojně žil bohatý kupec Pažouch, protloukal se obdarovaný
dělník Konipásek jen bídně světem a činil dojem člověka úplně mravně zvrhlého.
Nejen že neměl ničeho občas se svou manželkou dáti do úst, přestali věřit v
pánaboha a to tak ohavnou měrou, že byl jednou zavřen pro porušení náboženství
na tři měsíce a pak už se teprve spustil boha a chytil se Ferrera.
Popravený Ferrer stal se jeho novým pánembohem, on pozdravoval Bartáka a Myslíka,
Pelantovi
říkal nazdar, dr. Boučkovi servus, ale když jel arcibiskup v kočáře, tu nejen že
nesmekl, nýbrž od kočáru se odvrátil, křičel, jak to přijde, že on sám nejede v
tom kočáře a že jsme si přece všichni rovni. Měl toho nepříjemností mnoho, ale
ač byl zavřen, jak chtěl, nepolepšil se, nýbrž stále vedl svou, že chce jezdit v
arcibiskupově kočáře a říkal dál Pelantovi nazdar!
Měl ženu, která však nebyla ještě tak mravně zkažená jako on, ženu, o které by
se byl nikdo nenadál, jak se na ní osvědčí přísloví, že špatné příklady kazí
dobré mravy. Ona zprvu věřila v pánaboha, ale tu se stalo, že přišla na ni doba,
které se říká „mateřské radosti“.
I ona hleděla těmto vstříc. Ale tu počal mluvit špatný manžel Konipásek, že dítě
pokřtít nedá a obrátil se na Volnou myšlenku, co má dělat, že nemá peníze na
křest, že by vyvedl škandál a že dítě pokřtít nesmí dát, tomu že brání jeho
svědomí.
A zde mu peníze ovšem na křest nedali, ale dali mu dobrou radu, aby i se svou
ženou vystoupil z církve a dítě prostě ohlásil magistrátu, že se mu narodilo a
jaké mu dá jméno.
A on tak učinil. Vystoupil se ženou z církve a když tak přemýšlel, jak se dítě
bude jmenovat, usmyslil si, že mu dá jméno Ferrer, tedy Ferrer Konipásek.
Proti všemu nadání trval však onen stav, ve kterém ženy nerady se objevují na
ulici, příliš dlouho.
Městská porodní babička s tím nechtěla nic mít a když se rozhlásilo, že oba
vystoupili z církve, tu dvanáctý měsíc zavolala zvěrolékaře.
Zvěrolékař byl původně kaplanem a když nebyly upraveny platy kaplanů, zběhl z
toho a stal se diplomovaným zvěrolékařem. Ten prohlédnuv z církve vystoupivší
Konipáskovou, prohlásil, že nic jiného se nemůže narodit, než čert mužského
pohlaví.
A došlo na jeho slova. Konipásková porodila malého čerta, po celém těle hustě
černými chlupy porostlého jako hrubosrstý stájový pinč. Jazyk měl čertík dlouhý
čtvrt metru, svítící fosforem a rohy úplně krásně vyspělé, rozkošně zahnuté
kupředu a ohon měl aksamitový, velice hebký, ale také, drazí křesťané,
neobyčejně dlouhý!
Zprvu byl veliký nářek v rodině Konipáskově, bylo vidět, že to prst a trest
boží, ale o celém případu dozvěděl se Pelant, který čerta prohlédnuv, omdlel.
Když ho vzkřísili, utekl, chtěl vstoupit do církve a odjel do Ameriky, trápen
výčitkami svědomí.
O celém případu však dozvěděl se snaživý impresário světového panoptika bratří
Willsonů, který navštívil rodinu bezvěrců a těmto nabídl za celoroční vystoupení
čerta Ferrera Konipáska 12.000 liber šterlingů, t. j. 288.000 K. Rázem stali se
Konipáskovic velkými boháči, zato však s rodinou bohabojného kupce Pažoucha šlo
to od pěti ke čtyřem.
Když bylo čertovi Ferreru Konipáskovi 18 let, měli již jeho rodiče i při
nezřízeném životě který vedli, na půldruhého milionu jmění, ale osmnáctiletý syn
bohabojné rodiny křesťanské Pažouchů, zbožný Bohuslav, utahal již zatím celé
jmění otcovské a stal se nakonec sluhou v rodině nevěrce Konipáska, který všude,
kde čekají radostnou událost, zcela nezištně říká: „Vystupte z církve a uvidíte,
jak vám pánbůh požehná.“
Posledním činem Konipáska jest, že si vzal Pelanta za vlastního a jeho první
syn, čert Ferrer Konipásek, těší se oblibě obecenstva a prospívá na duchu i na
těle.
Váží dnes i s ohonem a jazykem 180 kg a čte Volnou myšlenku. |
