Různé hlasy listů o drahotě

Národní politika - Dr Panýrek píše: Za nynějšího stavu povšechné drahoty možno jest se zadostiučiněním konstatovati, že následkem zdražení piva vyskytla se na mnohých místech tak zvaná pivní stávka. Lidé stávají se abstinenty, což má zajisté velký význam pro široké vrstvy lidu, mezi kterými pití piva stalo se semeništěm různých chorob tělesných i duševních.

Všeobecné zdražení masa pak má za následek, že chudší obyvatelstvo se vrátí k stravě rostlinné, k oné ideální stravě, která zabraňuje poznenáhlé otravě krve, způsobené stálým požíváním masa.

V ohledu pohlavním má pak všeobecné zdražení životních potřeb i jiný blahodárný význam, o čemž šíře promluvím k čtenářstvu Politiky v příští kapitole.

Yvonna píše: Jediným, co se u nás nezdražilo, jsou široké hedvábné volány na spodničky.

Nemyslete si však, že tyto hedvábné volány jsou všude stejně drahé. U nás klesla jich cena o jednu korunu na kuse, zato však za svého pobytu v Paříži jsem shledala, že právě v tom městě, udávajícím směr všem městům evropským pokud se týče módy, tyto volány jsou čím dále dražší. Příčinu toho sluší hledati ve stále rostoucí spotřebě pěkných spodniček a ve stávce pařížských švadlen.

Těmito širokými volány vrací se móda do doby krinolin a nemohu říci, že by to bylo nehezké, myslím, že hezké a ladně utvářené čtenářce Národní politiky budou slušet i široké volány.

Čas: Se svým pojednáním o drahotě budeme brzy hotovi. Příčinu stoupající drahoty sluší hledati v uměle vyhledávané snaze katolických kruhů po získání popularity.

Jest jisto, že za velkých válek náboženských ceny potravin stoupaly dle toho, kdo zvítězil. Zvítězila-li strana katolická, tu ceny stouply o padesát procent, zvítězili-li evangelíci, tu ceny potravin klesly. Před bitvou na Bílé hoře byl v Čechách blahobyt a zeptejte se všech dějepisců, jak stouply ceny potravin, když jezoviti se vedrali do Čech. Čeští bratři musili prchnouti z Čech kvůli velké drahotě, neboť katoličtí podmanitelé vyšroubovali již tenkrát ceny potravin do takové výše, že skromné evangelické a českobratrské obyvatelstvo nemohlo v utlačené zemi existovat.

Jak jinak bylo v dobách starého Říma, o tom píše náš Machar, tenkrát ceny potravin byly směšně nízké, a jak se dle našeho velkého básníka ceny potravin změnily, když se katolicismus postavil proti záři helénského slunce.

V hotelu Červeného kříže v Římě, spravovaném řádem jezovitů, platil náš velký básník před třemi lety ctihodným otcům zajeden biftek bez vajíčka čtyry liry. Za časů Nerona stál biftek půl sestercie, asi našich osm haléřů.

Čech: Ceny potravin do takové výše vyšroubovali židé, kteří ukřižovali Krista Pána, jak je všem čtenářům známo. S nimi ruku v ruce jdou garibaldovci, nevěrci ferrerovci, aby stoupající drahotou vyhladověli náš klérus.

Podívejte se na naše chudé kaplánky a ubohé faráře, kteří při svých skromných příjmech dosud živořili s radostí ku cti a chvále Spasitele, ale kteří za nynější drahoty se ocitli tváří v tvář hladu, o kterém praví Písmo, že hlad seslal Hospodin, aby potrestal Filištínské.

Řízením božím se však poměry změnily. Filištínští šroubují ceny potravin a náš klérus umírá hlady. „Ne samým chlebem živ jest člověk,“ vysmívají se dnes nevěrci hladovějícím kněžím, ale my pravíme: „Mlýny boží melou pomalu, ale jistě.“ Jest na lidu katolickém, aby hojným podporováním našeho kněžstva zahnal chmury z duše svých duchovních pastýřů, a na vládě jest, aby řádnou úpravou štoly vysvobodila kněžstvo od smrti hladem.

Zdražily se všechny životní potřeby a ty nejdůležitější potřeby, bez nichž se člověk potácí jako pohan, čekaje zatracení, ty jsou stále za tutéž cenu. Myslím tím svátost svatého křtu, za jehož vykonání a odměnění není dnes kněz s to, aby se pořádně najedl.

Na jedné straně zachraňuje duše od věčné zkázy a sám přitom hyne hlady. Kéž vláda pochopí, že rychlá pomoc jest nutná, aby židi a volnomyšlenkáři naše kněžstvo nevyhladověli. Pomůže-li vláda ihned, pak se nebudou opakovat ony truchlivé obrazy bídy jako poslední dobou, kdy do naší redakce přišel jistý děkan z venkova, který již čtyry dny nejedl, a s pláčem prosil o kus chleba. A na lidu katolickém jest, aby ihned pořádal sbírky ve prospěch nasycení našich kněží. Vzhůru do boje ve jménu toho, kdo nám dává chleba! Vzhůru do boje, ostrostřelci! Trojanus.

Venkov: Drancují naše živnosti. Právo lidu lže, až se mu u huby práší. Podívejte se na Náchodsko, vy páni soudruzi, jak tam dnes dělný lid chodí se zamaštěnýma hubama a olizuje si všechny prsty.

A proč? Ve čtyřech obcích na Náchodsku ukradli nám soudruzi naše husy a naše prasata a pekou si je ještě dnes, přes to, že v Náchodě jsou čtyry švadrony dragounů, a z každé dělnické domácnosti vychází vůně našeho pečeného vepřového masa a vůně našich pečených husí a vůně ta volá o pomstu.

My jsme si svá prasata vychovali a své husy vykrmili a nyní přišly hordy soudruhů, vydrancovaly nám naše chlévy a škvaří si dnes po dokonané zkáze naše sádlo. Bochníků chleba si soudruzi ani nevšimli, ale šlo jim o naše prasata a husy, šlo jim i o naši krev. Zpustošené statky ukazují dnes cestu, kudy táhli Tataři soudruhů Němce a Šmerala, kteří jistě mají lví podíl na kořisti a přinesli si domů pěknou výslužku. Drancovali naše živnosti, ale zapomínají, že sedláci na Náchodsku mají své cepy a kosy, kterými zahnali jejich předkové mnohou čeládku, chtějící si pochutnat na práci jejich rukou!

Právo lidu: Hrozí nám kosami, cepy a mlátičkami! Venkov žízní po naší krvi, po krvi soudruhů Němce a Šmerala! Hrozí nám ubíjením našich venkovských soudruhů, aby ti nemohli protestovat proti lichvářské agrární politice hladu.

Vy, ženy dělné, pamatujte, že vaši manželé nejsou ode dneška jisti svým životem, až půjdou k agrárním vysávačům koupit trochu mléka pro vaše bledé dítky. Do mlátiček je nacpou, jich ustarané hlavy cepy a kosami spořádají a vás zbaví živitele. Žízní i po krvi naší a nejraději by vás ovdovělé a znásilněné venkovští zemani zapřáhli do žentourů, aby vydělávali s vámi, ubohými obětmi jich krvežíznivosti.

Český cukrář: Poněvadž cukr opět přidražil, zmizel nám starosta společenstva i s pokladnou. Nechť jeho defraudaci vezmou si na svědomí páni, hrající u nás na burse!