Sběratel inserátů |
|
|
|
Telegram, který byl pravé doručen majiteli
sanatoria pro choroby nervové a duševní, lékaři
Šalíkovi, byl tohoto obsahu: Náš syn přijede dnes odpůldne k vám. Jirák. Tento telegram byl výslednicí korespondence mezi panem Jirákem a lékařem Šalíkem. Tato korespondence ležela před panem doktorem na stole. Pan doktor prohlížel si listy, které mu psal pan Jirák. Byly tohoto obsahu. List první zněl: Vaše Blahorodí! Chvatně známá pověst Vašeho ct. sanatoria pro choroby nervové a duševní vedla mne k tomu, že osměluji se psát s uctivou žádostí, zdali by Vaše Blahorodí nepřijalo do svého ústavu mého syna Ludvíka, který jest stižen zvláštní duševní chorobou. Má totiž náš nebohý syn zvláštní fixní myšlenku, že jest sběratelem inzerátů pro kalendáře, a veden tou myšlenkou, navštěvuje různé závody a ústavy, kterým představuje se jako inzertní jednatel kalendářů, a žádá od nich inzeráty. Dovoluji si proto obrátiti se na Vaše Blahorodí s uctivou prosbou, by Vaše Blahorodí laskavě obratem pošty odepsalo na adresu níže uvedenou. Znamenám se v nejhlubší úctě Jan Jirák, továrník v Skřenči. „Ano, odepsal jsem mu,“ pravil si doktor, „že bude pro mne velikou ctí, když budu moci vyléčiti tento první případ duševní choroby jeho syna. Případ neobyčejně zvláštní. Sběratel inzerátů! Jsou, pravda, praví sběratelé inzerátů, ale že by se někdo zbláznil a tvrdil o sobě, že jest sběratelem inzerátů, to není vůbec v dějinách psychiatrie známo.“ Doktor vzal do ruky druhý list od pana Jiráka, který zněl: Vaše Blahorodí! Vaše kladná odpověď, že jste ochoten mého syna vzíti do ošetřování, naplnila mne velkou radostí, neboť jsem přesvědčen, že jedině Vaše nadání může uzdraviti mého syna. Na Váš ct. dotaz a žádost, bych vylíčil průběh této choroby, odpovídám: Můj syn zamiloval se šíleně před rokem ve věku 23 let do jedné slečny z blízkého města. Dali jsme již svolení k tomu sňatku, když on onemocněl plicním katarem, který vlekl se po několik měsíců. Svatba byla ovšem odložena a tu jeho snoubenka poslala nám list, že nemůže tak dlouho čekat a že si vezme jednoho inzertního jednatele. Tato zpráva účinkovala na mého syna tou měrou, že trpěl zádumčivostí, z které vyvinula se během času jeho fixní idea, že on jest sběratelem inzerátů. Těší mne velice, že Vaše Blahorodí přichází mně vstříc ujištěním, že se vynasnaží vrátit mu zdravý rozum. Osměluji se na Vaši poznámku, že můj syn nesmí vědět o účelu své návštěvy, aby při dopravě nevznikla u něho zuřivost, otázati se Vašeho Blahorodí, jakým způsobem má býti poslán do Vašeho ct. sanatoria. Zároveň kvůli informaci oznamuji, že můj syn trpí též v tom směru, že přikládá si jiná jména, křestní i příjmení. Na brzkou odpověď se těší Vám v úctě nejhlubší oddaný Jan Jirák „Ano,“ pravil si doktor, když dočetl tento list, „odepsal jsem, že jest třeba vyvarovati se každé zmínce, kam vlastně přijde. Psal jsem, aby ho poslali ke mně samotného a řekli, že jeden známý pán, lékař, chce dáti inzerát do kalendáře. A už bude tady.“ Doktor vzal ještě jednou telegram do ruky a četl: Náš syn přijede dnes odpůldne k vám. Jirák. Doktor se zvedl a šel dát rozkazy sluhovi. Neminulo ani půl hodiny, když na dvéře pokoje, kde seděl pan doktor, ozvalo se zaklepání a do pokoje vstoupil mladý, asi čtyřiadvacetiletý muž. Je to asi on, pomyslil si doktor, nesmím dát nic na sobě znát. „Čemu mám děkovati za vaši návštěvu?“ pravil s nejvlídnějším úsměvem. „Dovoluji se vám představit,“ pravil mladý muž, „jmenuji se Ladislav Hájek, jsem inzertní jednatel kalendářů Domácího štěstí, Venkov a Město a ves. Přicházím k vám, ctěný pane, zdali byste nebyl ochoten inzerovati v našich kalendářích, které se tisknou ve stotisících exemplářích. Žádný inzerát nemine se s účinkem, neboť kalendáře jsou v rukou po celý rok. Naše firma přichází inzerentům vstříc s ochotou největší. Každému zaručuje uveřejnění lokálky, ve které stručně popisuje a doporučuje inzerenty.“ Aha, myslil si doktor, ty jsi úplný blázen, a otázal se vlídně: „A jakápak je cena za inzerát, mladý příteli?“ „Velmi levná, velectěný pane,“ odpověděl mladý muž, „počítáme 80 zlatých za jednu celou stranu do všech tří kalendářů a do všech vám dáme lokálku. Pan doktor zazvonil, a když přišel sluha, řekl mu: „Doveďte toho pána do mé pracovny. Přijdu hned za vámi a tam to ujednáme.“ Sluha se za chvíli vrátil. „Tak, šlo to?“ tázal se doktor. „Neříkal nic,“ odpověděl sluha, když jsem ho strčil do toho prázdného pokoje a za ním zamkl, jen řekl: „Tady jsou snad všichni blázni, copak tady mohu něco ukrást, to je divná pracovna.“ Pak se smál a ještě jsem slyšel, že povídal: „Sběratel inzerátů leccos zkusí.“ Doktor se usmál, pak šel ke stolku, vzal kus papíru a psal. „Doneseš tento telegram na poštu,“ řekl sluhovi. Telegram zněl: Pan Jirák, továrník v Skřenči. Vše v pořádku. Syn přijel. V opatrování. Dr. Šalík. A za šest hodin, po kterouž dobu ozývalo se z pokoje, kde byl mladý muž zavřen, hrozné bouchání a láteření: „Copak jste všichni blázni, pusté mne,“ dostal pan doktor telegram: Dr. Šalík v Křečanech. Omyl. Syn trochu churav. Přijede zejtra. Jirák. |
 |