DEN VOLEB

 

Žádná politická strana nerozvinula takovou agitaci, jako my. Přednášky a schůze volební (konaly se každý den, až konečně nastal onen památný den, kdy vinohradské voličstvo mělo dokumentovati odevzdáním hlasů kandidátu strany mírného pokroku v mezích zákona svou politickou vyspělost. Bohužel však ti, kteří naoko sympatizovali s novou stranou, v poslední chvíli zbaběle opustili prapor, ku kterému se hlásili v Kravíně, a volili proti nám. Jedině osmatřicet statečných mužů vytrvalo a nedalo se zlákati na našem volebním okrese kandidáty národně sociálními, sociálně demokratickými a státoprávními a volilo kandidáta strany mírného pokroku v mezích zákona, kteroužto čestnou funkcí byl jsem já pověřen.

O tomto malém počtu svých voličů nemohu nikdy mluviti než s nejvyšší úctou a prohlašovati o nich vždy a všude, že jednali tak, jak se sluší na pravé muže a stoupence strany. Proti těmto osmatřiceti bojovníkům nepodplatitelným stálo dva tisíce devět set dvaašedesát fanatiků, patřících do oněch výše zmíněných tří politických táborů. A oni šli hrdě s nadšením k volební urně, aby dali průchod svému přesvědčení prese všechny útisky.

Mohu říci o nich, že byli prvními průkopníky nových myšlenek a že byli krásní jako Apollónové a hrdí - jako už nevímkdo. Dějiny lidstva nedozví se snad nikdy jejich jména, a přece by to bylo tolik záhodno, aby pomník vystavělo lidstvo těm hrdinům, kteří již předem věděli, že zůstanou Na Bojišti i s jejich vůdcem. Porážka naše při posledních volbách jest však jen předzvěstí budoucích vítězství. My jsme sice dostali výprask, ale slavili jsme morální vítězství - jak říkají realisti. Byli jsme biti jako žito, ale bylo to předzvěstí šťastnější budoucnosti - jak říkají mladočeši. Jen osmatřicet volilo kandidáta strany mírného pokroku v mezích zákona, ale zvolati mohu tak, jak volá strana klerikální, když někde dostane výprask, že těch osmatřicet hlasů svědčilo o mohutném rozmachu strany. My jsme byli v Kravíně v takové pozici jako krotitel mezi šelmami. Naproti v Korunní třídě zírala na nás okna volební kanceláře strany státoprávní, kde bylo plno nápisů: ,Volte Viktora Dyka!’ A proti zadnímu bloku naší volební kanceláře v Kravíně šklebila se výhružně okna volební kanceláře strany národně sociální s pošetilými nápisy: ,Volte Václava Choce! Volte nejlepšího muže na Královských Vinohradech!’ Byli jsme jako hlas volajícího na poušti, kde kolem něho řvou lvi, byli jsme jako vonná květina, kterou ze všech stran dusí plevel. Stáli jsme tak, jako nevinné dítě na střeše zatopeného domku, kolem kterého burácí příval špinavých a kalných vod. Připadali jsme si jako nevinná panna zavlečená do brlohu hanby, obklopená kuplíři. Bylo nám asi tak jako člověku, který nešťastnou náhodou sedne si s holými kalhotami na ježka. A kolem nás v naší pevnůstce hučelo to rozvášněnými politickými zpátečníky, kteří dali se zlákat velkopopovickým pivem a volili Choce, či smíchovským pivem u Líbalů, volíce Viktora Dýka. Nešťastnou shodou okolností stalo se, že v naší volební kanceláři čepovalo se pivo vinohradské, naši agitátoři museli pořád jenom běhat na záchod, a to byla jejich celá ta volební agitace. Neblahou shodou okolností se naše volební kancelář jmenovala V Kravíně, a nyní to všecko si představte dohromady: záchod, kravín, strana mírného pokroku v mezích zákona, kandidát s narvanou hubou, nezvyklý program politický, a tak to nemohlo dopadnout jinak, než jak lze vyjádřiti oním krásným francouzským slovem: débacle, zkáza.

Marný byly všechny naše nápisy, vyvěšené a nalepené na všech oknech volební místnosti: ,Voličové, protestujte hlasovacím lístkem proti zemětřesení v Mexiku!’ ,Rozdáme mezi své voliče tři sta srbských státních losů s nadějí na výhru v obnosu patnácti miliónů franků ve zlatě.’ ,Každý náš volič obdrží kapesní akvárium.’ ‚Nevolte buršáka!’ ‚Voličové! Co čekáte od Vídně, dostanete ode mne taky!’

Bylo to vše marné. Zástupy před Kravínem se sice tísnily do volební kanceláře, přicházeli jednotliví voličové, dali si jedno pivo, běželi na záchod a místo ujištění, že mne budou volit, zanechali nám ve volební kanceláři jen trochu smradu. A současně přicházely zprávy z protivných volebních kanceláří, že protivné strany provádějí zuřivou agitaci. Vyvěsili jsme plakát tohoto znění: ,Zde se přijme mravný hoch na pomlouvání protikandidátů.’

Bylo to k polednímu. Za okny objevil se velký arch papíru s tímto obsahem: ,Dnešní menu, sestavené výhradně pro naše pány voliče! Polévka: Královská. Šery. Losos s majonézou. Chotka: Sloní rypák v rosolu. Bodega: Pečená velbloudí oháňka s mořskými ráčky. Smažený mořský koník s pečenými chaluhami. Nadívané břicho klokana. Žraloci játra. Zajíc namodro. Paštika ze slavičích jazýčků. Hnízdo salangánino. Pravé ruské pirohy. Švestkové knedlíky s čokoládovou omáčkou. Tatarský sýr z kobylího mléka. Vína rakouská a uherská. Vinohradské pivo.’

V jednu hodinu přišel jeden volič a dal si syreček. To bylo špatné znamení. A v šest hodin prohráli jsme to obrovskou většinou dvou tisíc devíti set dvaadevadesáti hlasů. A místo aby nás přinesli na štítě, odvezli našeho jednoho voliče obecní truhlou.

 

Teprve po smrti Jaroslava Haška v roce 1924 a 1925 objevilo se v časopise Směr, deset kapitol Dějin (roku 1924: Perzekuce člena nové strany K. Pelanta, Revolucionář Ziegloser, roku 1925: V zajetí Kartagiňanů, Pelantova aféra, Dr. K. Hugo Hillar, Básník Racek, Šéfredaktor Českého slova Jiří Pichl, Česká Panna orleánská, slečna Süssova, Den voleb a Přednáška o volebním právu žen).